Studie Povodí Vltavy na výstavbu retenční nádrže na řece Berounce, ideálně v místech před obcí Roztoky, má podle vodohospodáře Luboše Matějky celou řadu nedostatků. Jeho argumenty rozebírá Rakovnický deník.

Tématem číslo jedna je v posledních týdnech nejen na Křivoklátsku, ale i v dalších krajích možná výstavba nádrže, konkrétně suchého poldru na řece Berounce. Cílem studie je podle vedení Povodí Vltavy ochránit obyvatele a jejich majetek na dolním toku „Staré řeky“, jak se řece Berounce přezdívá. „Studie vypočítala, že při stavbě některého z typů hrází by bylo ochráněno více jak 3 000 lidí a majetek v hodnotě zhruba třiceti miliard korun,“ informoval mluvčí Povodí Vltavy Hugo Roldán. Vodní nádrž by tak mohla pojmout až stoletou vodu a do koryta by upouštěla průtok v hodnotě zhruba dvouleté vody.

Jenže. S těmito argumenty nesouhlasí řada autorizovaných vodohospodářů, mezi nimi je i Luboš Matějka, který je vodohospodářem a mlynářem v jedné osobě. Tomu se nezamlouvají nejen ekonomické výpočty autorů studie, ale také to, jaké objekty by měla hráz na řece Berounce chránit a proč není ve studii počítáno s některými již vybudovanými protipovodňovými opatřeními. „Původně jsem se touto částí studie, kde jsou vyčíslovány náklady na odstranění škod povodní nezabýval, když jsem se na ni zaměřil, byl jsem doslova v šoku,“ řekl Luboš Matějka. Především se mu nelíbily vyčíslené škody například u průmyslových továren u řeky. Také se mu nelíbí, že autoři studie a také následně vedení Povodí Vltavy zmiňují, že odstranění následků škod by bylo téměř šestkrát dražší než vybudování retenční nádrže a s tím souvisejících dalších opatření. To by mělo stát zhruba pět miliard korun.

„Škody při pětileté vodě na průmyslových objektech jsou ve studii uváděny ve výši 830 milionů korun. V textu studie jsou pak uvedené tři průmyslové objekty, z toho dva jsou v Berouně a jsou již navíc ochráněné realizovanou protipovodňovou ochranou Berouna, další je pak zdejší Permon. Je vidět, z jakých údajů je udělána tato úžasná ekonomie stavby,“ podivil se Luboš Matějka a pokračoval: „Obdobné je to také u sportovišť. Na sportovní plochy se počítá s částkou 230 milionů korun při pětileté vodě na čtyři fotbalová hřiště s šatnami, ale tři z těch hřišť jsou již kryté protipovodňovou ochranou Berouna. Je to nehorázné. Jen tak mimochodem, pětiletá voda je běžný průtok, který téměř nevybřežuje.“

Podle Matějky je studie nesmyslná v tom, jaké objekty má chránit a které by kvůli vybudování hráze na Berounce měly být srovnány se zemí. Zatímco v údolí Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko, které by mělo být zatopeno, se nachází celá řada historických objektů, mlýnů, rybáren, které tu stojí po staletí a zde žijící lidé jsou na povodně zvyklí a také připravení, na dolním toku se jedná o obydlí, která tu podle něj nikdy vyrůst neměla. „V naprosté většině se jedná o objekty postavené v druhé polovině dvacátého století,“ řekl k situaci na dolním toku Berounky Matějka a pokračoval: „Stavby zde vznikly pod vlivem toho, že dlouho nebyla veliká voda (Berounka naposledy v mohutné míře udeřila v roce 1890, poté v roce 2002, pozn. red.). Lidé zde naprosto nezodpovědně a s nezodpovědným přístupem stavebních úřadů stavěli tam, kde se stavět nemá, tedy v zátopovém území, navíc v aktivní zóně povodňového průtoku. Povodeň přirovnávám k dalším přírodním pohromám jako je zemětřesení, větrná smršť či sopečná činnost. Pokud si někdo postaví zcela dobrovolně dům na úbočí sopky, nemůže přeci chtít po státu, aby ho před sopkou chránil a kráter byl zavezen sutinami zbořených domů.“

Retenční nádrž by podle studie měla fungovat tak, že jakmile by se blížila povodeň, omezil by se průtok hrází. Tím by došlo k postupnému zaplavování údolí řeky Berounky, navíc by se v údolí začal hromadit materiál a odpad, který by s sebou veliká voda přinesla ze svého horního toku. „Byla by zde doslova měsíční krajina. Listnatý strom vydrží zatopení po dobu tří dnů, jehličnatý pouze jeden. Po opadnutí vody by tak z bahna a nánosů trčely suché pahýly, všude, zejména na přítocích a podobně, by byly nánosy bahna. Tvrzení, že se v údolí krajina zásadně nezmění, jsou naprosto mylná,“ uvedl Matějka. Například starostka obce Lety u Dobřichov Barbora Tesařová se totiž v pořadu České televize s názvem Nedej se, který se zabývá ekologickými kauzami, nechala slyšet, že voda by rozhodně přírodu v údolí nezměnila.

„Nemyslím si, že by suchým poldrem, který se plánuje na řece Berounce, alespoň podle toho, co představilo Povodí Vltavy, došlo radikálním způsobem k tomu, aby se zdejší příroda nabourala. Tam bude maximálně stát nějaká čtyřicetimetrová hráz, sypaná. Voda tam přijde a zase odejde, tak jako by přišla a odešla. Jenom bude vyšší,“ řekla v pořadu Tesařová (článek najdete na webu http://www.rakovnicky.denik.cz a také na profilu Rakovnického deníku na sociální síti Facebook a také Twitter, pozn. red.). Problém by byl také s vypouštěním nádrže. Podle Matějky bude trvat několik týdnů, než se vyprázdní.

„Na vypuštění hrází existuje předpis, že se nádrž může vyprazdňovat tak, aby pokles hladiny byl maximálně jeden metr za jeden den, aby nedocházelo například k sesuvům břehů. Vzhledem k plánované výši hráze by se tak prázdnila zhruba měsíc,“ řekl Matějka. Velmi vážným nebezpečím je nestabilní svah, který se táhne od Višňové až po Týřovice. Ten by se mohl totiž vlivem vody a podmáčení sesunout. Stoleté vodě totiž předcházejí obrovské deště. Svah by tak trpěl ještě před tím, než by se začalo údolí plnit vodou. „Autoři studie věděli, jaké je to nebezpečí, ale neměli na to příliš upozorňovat. Je to kamufláž a obrovská chyba. Mohla by se zbortit jedná část svahu, která by následně mohla vyvolat plošné sesuvy s daleko tragičtějšími následky,“ poznamenal Matějka.“

Zdroj: Rakovnický deník, foto naše voda – Nina Havlová

 

26.4.2016 8.03, Rubrika: Co bychom měli vědět o vodě, Voda a naše peněženka, Prevence povodní, voda v krajině, Podnikání s vodou a zákony, Přehrady a vodní díla, Statistiky a kauzy