Pitná voda do Prahy opět proudí ze dvou standardních zdrojů – z úpraven vody Kárané a Želivka. Oprava štolového přivaděče skončila, což zároveň znamenalo ukončení provozu Podolské vodárny, která několik posledních dní zásobovala metropoli vodou z Vltavy.

„Podolská vodárna zvládla svůj provoz bez problémů. Ověřili jsme si, že Podolí může stále sloužit jako spolehlivý záložní zdroj pitné vody pro Prahu,“ uvedl tiskový mluvčí Pražských vodovodů a kanalizací Tomáš Mrázek.

Maximální výkon ÚV Podolí je 2500 l/s, který však po rekonstrukci v letech 1992-2001 nebyl odzkoušen. Odzkoušený výkon je 1500 l/s. Při odstávce štolového přivaděče vodárna „podávala výkon“ 800 l/s. Na jejím provozu se přímo podílelo na jedné směně  5 zaměstnanců. V rámci nepřetržitého provozu pak 20 pracovníků.

Podolská vodárna, která byla postavena podle projektu architekta Antonína Engela, zahájila svůj provoz v roce 1929. Nepřetržitě Pražany vodou zásobovala až do roku 2002, když její pravidelný provoz ukončily povodně. Od té doby slouží jako záložní zdroj. V jejím areálu je Muzeum pražského vodárenství, které si lidé mohou prohlédnout při Dnech otevřených dveří či v rámci Zážitkové turistiky.

Od roku 1929, kdy vodárna vyrobila 4 463 385 m³, výroba vody až do roku 1972 stoupala, kdy dosáhla historického maxima 68 911 372 m³. Zprovozněním Úpravny vody Želivka výroba výrazně klesla. Zájem o vodu z Podolí začal stoupat ve druhé polovině sedmdesát let minulého století v souvislosti s výstavbou nových pražských sídlišť. Od roku 1982, kdy do sítě dodala 64 295 000 m³, její výkon postupně klesal až na 10 357 000 m³ v povodňovém roce 2002.

Naše voda