V ČR by měly být využívány výstupy z projektů zvyšující efektivitu využívání odpadů. Situaci rozebírá na stránkách portálu enviprofi.cz Petr Utěkal.

Komunální odpad je obrovskou zásobárnou druhotných surovin, které mohou být efektivně využity. Lze tak dosáhnout úspor prvotního zpracování surovin, energie a významně prospět životnímu prostředí. To ovšem platí pouze v případě, že primárním krokem v nakládání s odpadem bude jeho kvalitní roztřídění. Za takové se nedá považovat separovaný sběr odpadu, který je bohužel považován za samospasitelnou metodu nakládání s odpady a jako takový je i silně mediálně podporován. Separovaný sběr odpadu přitom je schopen pokrýt pouze menší část populace vinou logistických důvodů a navíc jeho aplikací ke kvalitnímu roztřídění odpadu stejně nedojde. Pokud už je takto získaný odpad určen k dalšímu zpracování, musí projít dalším tříděním (rozuměj hlavně ručním), aby získané druhotné suroviny vůbec mohly být použity. Kapacity ručních třídíren jsou ovšem velmi limitované, takže i výsledné množství dále využité suroviny není významné. Patrně i proto není výjimkou, že separovaný odpad z barevných kontejnerů tak jako tak končí na skládce nebo ve spalovně. Majitelé svozových firem, skládek i spaloven jsou většinou titíž. Nutno navíc připomenout, že separovaný sběr odpadu je velmi nákladný a dokonce jej obce musí dotovat ze svých rozpočtů.

Jsou zpracovány projekty na vývoj a ověření technologie automatizovaného třídění odpadu, která by všechny výše uvedené výhrady odstranila. Veškerý komunální odpad by pak mohl být bez předchozí separace odvezen do třídírny, tam roztříděn na požadované komodity a dále využit. Jelikož by se touto technologií mohly třídit i rozebrané staré skládky, obnovila by se jejich kapacita a nebylo by nutno otevírat nové – na skládku by totiž byla umístěna jen podstatně menší část odpadu (v podstatě jen dále nevyužitelného). Bohužel mezi velkými hráči v oboru nakládání s odpadem je zájem o tyto technologie nulový. Stále platí, že pro ně je nejvýhodnější odpad prostě zahodit či spálit.

Uvedené projekty jsou prvním krokem směrem ke zcela odlišnému způsobu nakládání s odpady, než jaký je dnes obecně uplatňován. Filozofie technologie je postavena na podrobných rozborech odpadů. Z nich vyplývá mimo jiné to, že více než polovina komunálních odpadů jsou organické kuchyňské a zahradní odpady a papír, které dohromady tvoří materiál velmi vhodný k pyrolýznímu zpracování. Proto je součástí popisovaného projektu i zařízení pro výrobu plynu v pyrolýzní jednotce, následně použitelného např. k výrobě elektřiny kogenerací.

Vytříděním druhotných surovin dojde k výraznému snížení skládkovaného odpadu (cca 17 tun/den při vstupu 150 tun/den). Zcela je vypuštěno spalování spalitelného podílu odpadu a je nahrazeno pyrolýzní jednotkou. V ní je z organických materiálů, nebo též z plastů či pryže působením tepla extrahován plyn (zjednodušeně), složený zejména z metanu a vodíku. Lze jej použít jako běžný zemní plyn nebo propan-butan, případně v kogenerační jednotce použít pro výrobu elektřiny.

Z grafu ekonomických přínosů je zřejmé, že hodnota výše příjmů v případě zhodnocení vytříděných surovin může oproti prostému svozu na skládku či do spalovny stoupnout až na 580%. U plastů předpokládáme zhodnocení prodejem výrobků, např. europalet technologií IPU, u pyrolýzního plynu pak z ceny cca 2 Kč/m3.

Je zřejmé, že investice, vložené do třídicích a recyklačních technologií, by měly velmi rychlou návratnost.

Zdroj a graf: www.enviprofi.cz (na uvedeném portálu je součástí článku další celá řada doprovodných grafů k tématu)

16.12.2016 9.26, Rubrika: Co bychom měli vědět o vodě, Čistota vody a rekreace, Vodovody a kanalizace