28.3.2019 15.29, Rubrika: Co bychom měli vědět o vodě
Odborníci doporučují, jak pěstovat douglasku ve směsích
Nové poznatky a praktická doporučení přinášejí odborníci na pěstování lesa o douglasce tisolisté, introdukované dřevině s řadou příznivých vlastností. Informovala o tom dnes Marta Čížková z Lesnického informačního centra Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti (VÚLHM).
Praktickou příručku zpracovali vědečtí pracovníci z VÚLHM, Výzkumné stanice Opočno v rámci projektu Národní agentury pro zemědělský výzkum „Uplatnění douglasky tisolisté v lesním hospodářství ČR“. Metodika shrnuje poznatky o pěstování douglasky ve směsích, včetně ověřování v zahraničí používaných postupů (na pokusných plochách) s pravidelným měřením. Kromě vyčlenění stanovišť vhodných pro pěstování douglasky jsou doporučení rozdělena podle použití postupů přirozené, umělé nebo kombinované obnovy. Pozornost je věnována i využití douglasky na bývalých zemědělských půdách a při obnově kalamitních holin. Cílem metodiky je poskytnout uživateli pěstební postupy pro tvorbu funkčních směsí s cílovým zastoupením douglasky tisolisté do 20 %. Doporučení zohledňují produkční a ekologické možnosti douglasky podle podmínek jednotlivých cílových hospodářských souborů (CHS).
V českých lesích je zastoupení douglasky velmi nízké, kolem 6 tisíc hektarů. Situace se zlepšuje v posledním desetiletí, kdy jsou na základě řešení nových projektů přinášeny další poznatky o pěstování douglasky, které jsou postupně zaváděné i do praxe. Na druhou stranu lze zaznamenat i obavy z příliš velkého rozšiřování této introdukované dřeviny do domácích lesních společenstev. „Tomuto riziku je předcházeno především získáváním nových poznatků, kdy bylo například doloženo, že zejména ve srovnání s domácími jehličnany douglaska neochuzuje domácí rostlinná společenstva a je na většině stanovišť dřevinou zpevňující a na vybraných stanovištích i meliorační. Druhým faktorem, který minimalizuje případná rizika, je doporučení pěstovat douglasku zásadně ve směsích,“ ubezpečují autoři v čele s Jiřím Novákem.
Ve své domovině roste douglaska na poměrně velkém území od Kanady, přes Pacifický severozápad USA až do Mexika na rozmanitých stanovištích od pobřeží až do 3 tisíc m n. m. Dlouhodobě se uplatňuje i na široké škále stanovišť v České republice. Autoři zpracovali pro jednotlivé CHS návrhy cílových druhových skladeb tak, aby bylo zřejmé spektrum dřevin využitelné pro směs s douglaskou. U domácích dřevin vycházejí návrhy z přirozené druhové skladby a z poznatků o meliorační a zpevňující funkci jednotlivých dřevin. Zohlednili například to, že:
Druhové skladby musejí být dostatečně pestré a pokud možno s širším rozpětím zastoupení.
Douglaska dokáže ve srovnání s domácími dřevinami úspěšně odrůstat i na přirozených borových stanovištích, ale i v podmínkách 6. lesního vegetačního stupně (LVS).
Zpevňující funkce douglasky byla doložena prakticky na všech exponovaných, kyselých a bohatých stanovištích.
Na stanovištích CHS 23, 51, 53 a 55 byla zjištěna u douglasky dobrá meliorační funkce, zejména ve srovnání s dalšími jehličnany.
Přirozenou obnovu autoři doporučují zejména na kyselých a živných stanovištích 2. až 4. LVS s možností volby různých obnovních sečí včetně přirozené obnovy na holoseči.
Jelikož je však zastoupení douglasky v našich lesích velmi malé (0,2 %), hraje zásadní roli obnova umělá. Zásadní je používání sadebního materiálu vhodné provenience. Umělá obnova douglasky je možná na širokém spektru stanovišť od nížin až do 7. LVS. Výjimku tvoří extrémní a zejména vodou ovlivněná stanoviště. Při kombinované obnově (společně přirozená i umělá obnova) je jednou z hlavních výhod oproti přirozené obnově možnost využít i dřeviny, které nejsou zastoupeny v mateřském porostu. Nespornou výhodou oproti umělé obnově pak jsou nižší náklady (část dřevin se zmlazuje přirozeně a zpravidla nevyžaduje vyšší náklady na zajištění).
Možnosti využít pro zalesňování bývalých zemědělských pozemků douglasku jsou limitované. Douglaska zde produkčně nepředstihuje smrk a může zde podobně jako smrk trpět v druhé polovině obmýtí kořenovými hnilobami. Navíc je douglaska mnohem atraktivnější pro zvěř. Přesto může douglaska v procesu zalesňování zemědělských půd hrát významnou roli. Jde zejména o tvorbu smíšených porostů, kde již v první generaci mohou vznikat druhově pestré a strukturované porosty. Rozsáhlé extrémní holiny nejsou pro přímou výsadbu douglasky příliš vhodné. Pokud jsou okraje holiny alespoň částečně stíněny, lze tato místa pro výsadbu douglasky využít v různých způsobech smíšení. Další možností je použít douglasku k vylepšování mezernatých kultur na stanovištích odpovídajících jejím ekologickým nárokům.
Autoři předpokládají, že v případě uplatňování této metodiky dojde ke zvýšení výměry porostů se zastoupením douglasky a zlepší se jejich plnění produkčních a mimoprodukčních funkcí. Metodika Tvorba směsí s douglaskou je ke stažení zde: http://www.vulhm.cz/sites/File/vydavatelska_cinnost/lesnicky_pruvodce/LP_14_18.pdf
Zdroj: VÚLHM, foto (úspěšná obnova douglasky je často vzhledem k neúměrným stavům spárkaté zvěře podmíněna důslednou ochranou kultur oplocením) autor: archiv VÚLHM
28.3.2019 15.29, Rubrika: Co bychom měli vědět o vodě, Čistota vody a rekreace, Prevence povodní, voda v krajině
Aktuality

Pardubický kraj nechá zmapovat podzemní vody v Kladském prolomu
Akt. 10.2.2025 15.06Rubrika: Co bychom měli vědět o vodě

MZe: Programu rozvoje venkova přinese lesům vylepšení za 1,2 miliardy
Akt. 10.2.2025 14.57Rubrika: Co bychom měli vědět o vodě