Vodohospodářská legislativa míří zcela opačným směrem, než by bylo zapotřebí. Dvěma nejnovějšími, zcela konkrétními případy, se mimo jiné zabývá poslední číslo vodohospodářského oborového časopisu Sovak.

První z nich je novela zákona 193/2017 Sb., o pohřebnictví, jejíž důsledky rozebírá Josef Nepovím, a která má nepřímý dopad do zákona o vodovodech a kanalizacích. Tato novela totiž zavádí další výjimku z povinnosti platit za odvádění srážkových vod, a to z veřejných a neveřejných pohřebišť. Podle autora textu přitom nemá žádné opodstatnění. „Tato právní úprava, která kromě toho, že napomáhá výskytu suchých oblastí, odporuje nejen soukromému právu, ale i právu ústavnímu, neboť vlastníci (správci) těchto taxativně uvedených věcí (ploch) jsou ekonomicky zvýhodněni,“ konstatuje autor. Ten také připomíná, že například v sousedním Slovensku v zákoně o veřejných vodovodech a kanalizacích žádná ustanovení o výjimkách od placení za srážkové vody nejsou.

Další komplikaci komentuje v nejnovějším vydání časopisu Sovak Miroslav Kos. V srpnu letošního roku vyšla ve Sbírce zákonů vyhláška č. 237/2017 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva zemědělství č. 474/2000 Sb., o stanovení požadavků na hnojiva. V ní je nově do organických hnojiv a substrátů mimo jiné zařazen i průmyslový kompost. Uvedená novela vyhlášky má díky tomu přímý dopad na zhruba 38 procent produkovaných kalů z ČOV, které musí splnit nová hygienizační kritéria, přičemž platnost nového předpisu byla stanovena již třicátým dnem po jeho vyhlášení.

Naše voda, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová