Snahy o obnovu mokřadů v krajině mohou narážet na některé z četných mýtů, které se těchto drobných vodních ploch týkají. Spolek Mokřady-ochrana a management i proto zpracoval komentář k těmto mýtům, z nichž první část zveřejňujeme.

Jedním z mýtů je podle uvedeného spolku představa, podle níž by měla mít správně fungující a pro organismy vhodná tůň na části své plochy hloubku přes jeden metr a více. Důvodem této představy je nejčastěji zabránění úplnému vyschnutí v létě a nepromrznutí tůně až na dno v zimě. To má vést k vyššímu přežívání organismů a tím i vyšší diverzitě a biologické hodnotě. Vysychání tůní není obecně na škodu a promrzání také nepředstavuje vážnější problém pro přezimující organismy. Naopak je občasné vyschnutí jednou za několik let žádoucí. I v zimě jsou tůně často dotovány „teplou“ spodní vodou (cca 4 – 10 °C), kdy je teplota vzduchu hluboko pod bodem mrazu. V těchto případech není možné, aby i mělké tůně zcela promrzly. Platí to zejména za situace, kdy je přítomna alespoň slabá sněhová pokrývka tepelně izolující tůň od studeného vzduchu.

Výzkumy nepotvrdily, že by mělké tůně byly méně druhově bohaté než tůně hluboké, spíše naopak. Mělké a hluboké tůně hostí trochu odlišná společenstva organismů. Je tedy žádoucí, aby existovaly na stejné lokalitě tůně s různými hloubkami a ten který organismus nebo vývojové stádium měl k dispozici své optimální prostředí. Nebojme se budovat tůně hluboké třeba jen 10 – 20 cm. Největší druhová bohatost tůní se soustřeďuje právě do těchto mělkých částí tůní. Je tak žádoucí, aby mělčiny představovaly převážnou většinu plochy tůní. Hluboké tůně s minimem mělčin obecně nebývají pro většinu organismů optimální.

Zdroj: Mokřady – ochrana a management, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová

20.10.2015 12.56, Rubrika: Co bychom měli vědět o vodě, Rybářství a rybníkářství, Prevence povodní, voda v krajině