Zatímco na první jarní květy si ještě pár měsíců budeme muset počkat, první zimní houby už v Podyjí pod sněhem vykukují. Píše o tom lednový elektronický informační zpravodaj Správy Národního parku Podyjí „Podyjské e-listí“.

Návštěvníci národního parku mohou například objevit karmínově červené ohnivce rakouské nebo jedlou penízovku sametonohou. Plodnice ohnivců svítí v kontrastu s tajícím sněhem, jakoby patřily do pohádek a ne do středoevropského lesa. Věstí příchod nové houbařské sezóny. Na Znojemsku se objevují v lednu a únoru. Právě tající sníh je dobrým zdrojem vody důležité pro růst podhoubí a tvorbu plodnic. Ohnivce neodradí ani nízké teploty, které jiným druhům nemusí vyhovovat. Plodničky jsou 2 až 5 cm široké, číšovité až miskovité, křehké a posléze roztrhané. Při bližším pohledu zjistíme, že karmínově červená barva je soustředěna na vnitřní část misek, zatímco vnější strana je bělavá a jemně plstnatá. Ohnivce zdánlivě vyrůstají ze země, pokud však rozhrneme listí a pozorně se podíváme, zjistíme, že plodnice rostou z kousku odumřelého dřeva listnáčů, zejména olší, vrb, javorů, ale třeba i akátů.

O jedlosti, případně nejedlosti ohnivců se názory různí. Zejména v zahraničních atlasech jsou uváděny jako jedlé. Z Francie je doloženo užívání v malém množství na ozdobu jídel, třeba salátů. Čeští autoři atlasů hub jsou opatrnější a ohnivce k jídlu nedoporučují. V plodnicích ovšem nebyly nalezeny žádné toxiny, takže je možné houbu považovat za neškodnou. Pokud se vám ohnivec líbí, ale nenašli jste odvahu jej ochutnat, můžete ho použít po usušení jako efektní dekoraci do suchých vazeb nebo na ozdobu věnců.

Penízovka sametonohá je typická jedlá zimní houba, na kterou se můžeme vypravit třeba i o štědrém dnu. Její medově hnědý slizký klobouk, který má v průměru okolo dvou centimetrů, je upotřebitelný v kuchyni do polévek. Třeně se nepoužívají, jsou tuhé. Charakteristický poznávací znak, který dal houbě druhové jméno, pozorujeme na tuhém třeni – je jemně chloupkatý, a tak působí sametově. Penízovky rostou ve skupinách či v hustých trsech na odumírajících i živých listnatých stromech, na jejich kmenech, větvích a pařezech, zejména kolem vodních toků, ale i ve vlhčích lesích, údolích a roklích.

Houba vyhledává hlavně dřevo olší, vrb a topolů, ale dovede kolonizovat i dubové pařezy. Může růst i přímo v centru města, kde jí ke spokojené fruktifikaci stačí zapomenutý kmínek nebo pařízek okrasné dřeviny. Nalezneme-li během mrazivých období trsy příliš malých, v kuchyni neupotřebitelných plodnic, můžeme je nechat dorůst. I když jsou v tu chvíli mrazem úplně zkamenělé, stačí zopakovat návštěvu lokality pár dní po začátku oblevy – jakmile rozmrznou, budou opět pokračovat v růstu.

Zdroj: Podyjské e-listí, foto (ohnivec rakouský) autor David Grossmann (Správa Národního parku Podyjí)