30.11.2017 13.07, Rubrika: Co bychom měli vědět o vodě, Nápoje a voda v potravinách, Čistota vody a rekreace, Voda a naše peněženka, Podnikání s vodou a zákony, Vodovody a kanalizace
Náhrady při ukládání vodovodů a kanalizací do silničních pozemků
Nejnovější listopadové číslo časopisu Sovak se mimo jiné zabývá výkladem právní komise Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK ČR) vyplývající ze zákona o pozemních komunikacích (ZPK) a vodovodech a kanalizacích (ZVaK). Stručný výtah nabízíme níže:
…….Zvláštní užívání pozemních komunikací je ZPK stanoveno, jako jiné užívání než obvyklé, znamenající jejich určení jako dopravní cestu. Citovaný zákon zvláštní užívání pozemní komunikace kromě jiného definuje, jako nájem části silničního pozemku pro provádění stavebních prací (§ 25 odst. 6 písm. c) bod 3 a umístění inženýrských sítí a jiných nadzemních nebo podzemních vedení všeho druhu v silničním pozemku, na něm nebo na mostních objektech (§ 25 odst. 6 písm. d). Tyto druhy zvláštního užívání pozemních komunikací se dotýkají zřizování vodovodů a kanalizací, jakož i realizace jejich obnov a přeložek. Dále ZPK stanoví, že žádá-li to veřejný zájem, můžou vodovody a kanalizace křížit dálnice, silnice a místní komunikace, nebo území chráněná k ochraně těchto sítí, a to způsobem přiměřeným ochraně životního prostředí a místním poměrům tak, aby byly co nejméně dotčeny zájmy zúčastněných vlastníků (§ 36 odst. 1). Vodovody a kanalizace, pokud nejsou zřizovány pro potřeby dálnice, silnice nebo místní komunikace, nesmějí být podélně umísťovány v jejich tělese a na silničních pomocných pozemcích, pokud není stanoveno jinak (§ 36 odst. 2). Není-li možno umístit bez neúměrných nákladů vedení mimo silniční pozemek, lze povolit jako zvláštní užívání dálnice, silnice nebo místní komunikace podélné umístění tohoto vedení do silničního pomocného pozemku, do středního dělicího pásu nebo na mosty a mostní objekty dotčené pozemní komunikace (§ 36 odst. 3). V zastavěném území obce mohou být podélně umísťovány vodovody a kanalizace i v chodnících a v přilehlých zelených pásech průjezdního úseku silnice nebo v místní komunikaci při nejvyšším možném ohledu vůči vegetaci. V případech, kdy je vyloučena možnost jiného technického řešení, mohou být vodovody a kanalizace umístěny i ve vozovkách těchto pozemních komunikací (§ 36 odst. 4).
K placení náhrad za zvláštní užívání pozemních komunikací při umisťování vodovodů a kanalizací lze konstatovat, že v prvé řadě ZPK přímo v § 36, odst. 3 stanoví, že „pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak (v případě právní úpravy vodovodů a kanalizací tak není), uzavře vlastník dotčené pozemní komunikace na základě vydaného povolení ke zvláštnímu užívání pozemní komunikace s vlastníkem vodovodu nebo kanalizace smlouvu o zřízení věcného břemene za jednorázovou úhradu. Nedojde-li k dohodě, rozhodne o zřízení věcného břemene a výši úhrady soud“. Faktem je, že podle článku 11 Listiny základních práv a svobod, má každý právo na ochranu svého majetku, avšak omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona. Podle téhož článku Listiny základních práv a svobod je možné omezení vlastnického práva jen za náhradu. Citovaný článek tedy zakládá ústavní princip „omezení vlastnického práva jen na základě zákona a za náhradu“. Dalším faktem je, že podle § 1 odst. 2 ZVaK se vodovody a kanalizace zřizují a provozují ve veřejném zájmu. Toto ustanovení deklaruje význam zřizování a provozování vodovodů a kanalizací. Deklarovaný veřejný zájem vystavuje zřizovatele a provozovatele vodovodů a kanalizací v rovné postavení účastníků i v řízení o povolení zvláštního užívání pozemních komunikací.
…… Z hlediska shora uvedeného výkladu příslušných ustanovení je bezpochybně možno učinit závěr, že postup vlastníků (správců) pozemních komunikací k vynucování nemorálních náhrad za nájem a za omezení vlastnického práva pozemních komunikací, ve vztahu k umisťování vodovodů a kanalizací do těchto komunikací a bezplatného odvádění srážkových vod z těchto komunikací je dán pro další širokou diskusi. Dále je bezpochybně možno učinit závěr, že výjimky na osvobození placení srážkových vod z pozemních komunikací (jakož i ostatní výjimky na osvobození placení srážkových vod) nemají v ZVaK své opodstatnění. Samotný fakt, kdy v § 36 odst. 7 ZPK je stanoveno, že při výstavbě nové dálnice, silnice nebo místní komunikace nebo při jejich rekonstrukci je objednatel této stavby povinen uhradit jen vyvolané nezbytné úpravy přímo dotčeného úseku vodovodu nebo kanalizace (případně jejich přípojek), a to na úrovni stávajícího technického řešení, přičemž stavební úpravy související s modernizací nebo se zvýšením výkonnosti tohoto vedení je povinen uhradit vlastník vodovodu nebo kanalizace, vyvolává nerovné postavení obou stran. Postupem vlastníků (správců) pozemních komunikací, který mj. „zavání kartelovou dohodou“, jsou vlastníci (stavebníci) vodovodů a kanalizací vystavováni v nerovné podmínky oproti ostatním osobám, které jsou ochotny strpět stavební práce, či omezení svých nemovitostí bezplatně, nebo jsou ochotny sjednat morální výši a způsob náhrady, přitom za odvádění srážkových vod platí. Jak už bylo uvedeno, deklarace veřejného zájmu zřizování a provozování vodovodů a kanalizací ve smyslu ustanovení § 1 odst. 2 ZVaK staví na jisto, že o veřejný zájem jde a že z tohoto ustanovení plynou povinnosti i pro veřejnoprávní korporace, jimiž obce a kraje jsou. Role státu v regulaci těchto rozporuplných jednání je mizivá.
Podrobnější rozbor najdete v časopisu Sovak.
www.sovak.cz, autor textu: JUDr. Josef Nepovím, kontakt: josef.nepovim@vakhk.cz, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová
30.11.2017 13.07, Rubrika: Co bychom měli vědět o vodě, Nápoje a voda v potravinách, Čistota vody a rekreace, Voda a naše peněženka, Podnikání s vodou a zákony, Vodovody a kanalizace