Ministr životního prostředí ČR (MŽP) Tomáš Chalupa dnes představil návrh moratoria na průzkum břidlicového plynu. To podle mluvčího MŽP Matyáše Vitíka v praxi znamená, že až do odvolání nebudou v ČR povolovány průzkumy břidlicového plynu.

Jedním z rizik průzkumů ložisek břidlicových plynů je přitom narušení místní územní stability povrchových a zejména podpovrchových vod. „Současná legislativní úprava podle našeho názoru neposkytuje dostatečné právní zajištění celého procesu průzkumu a těžby nekonvenčních zdrojů plynu novými technologickými postupy. Proto je potřebné analyzovat současný právní rámec stanovování průzkumných území, průzkumu a těžby nekonvenčních zdrojů zemního plynu a navrhnout právní úpravy tak, aby reflektovaly aktuálně používané technologie a jejich vliv na životní prostředí,“ uvedl Chalupa. MŽP proto dnes poslalo návrh usnesení vlády do mezirezortního připomínkového řízení. Předpokládaná účinnost moratoria je od poloviny října, kdy by se jím měla zabývat vláda.

V geologickém zákoně např. chybí, aby projekt prací byl předmětem procesu posuzování vlivů na životní prostředí podle zákona EIA, resp. aby proběhlo zjišťovací řízení podle tohoto zákona. Podle zákona EIA je sice stanovisko k posouzení vlivů záměru na životní prostředí odborným podkladem pro vydání rozhodnutí, jenže vyjádření krajského úřadu nemá povahu správního rozhodnutí a podmínky z EIA tak není kam zabudovat. Podobné nedokonalosti chce Ministerstvo životního prostředí během trvání moratoria legislativně napravit.

Rozdíl mezi přístupem MŽP a skupiny senátorů, která připravila návrh zákona, kterým se zakazuje metoda hydraulického štěpení, a tedy i průzkumy, je ten, že podle názoru ministerstva by se budoucím generacím nemělo upírat právo rozhodnout o tom, zda průzkumy provádět či nikoli. Nehleděna to, že dnes není jisté, na jaké úrovni bude technologie průzkumů za deset, dvacet let. Zakázat, byť jen možnost provádět průzkumy, je nezodpovědnost vůči budoucím generacím.

„V dnešních podmínkách geologický průzkum při vyhledávání ložisek břidlicového plynu vypadá technologicky jako samotná těžba. Každý vrt spotřebuje značné množství vody, a to v řádu milionů litrů. Tato voda znečištěná horninami a chemikáliemi je čerpána zpět na povrch, zde sedimentuje na odkalištích a je recyklována pro další použití. To přináší nároky na vodní zdroje a obslužné systémy,“ říká ředitel odboru geologie MŽP Martin Holý.

Až budou zákony upraveny podle dnešních podmínek, podle úrovně technologií, na základě kterých soukromé společnosti chtějí průzkumy provádět, pak lze povolit další práce s mírou akceptovatelného rizika zásahu do krajiny. „Pokud průzkum nebude znamenat trvalou instalaci řady vrtných věží a ohrožení podzemních vod, tak se může uvažovat o jeho povolení. Pokud by vrty znamenaly významné zásahy do krajiny a byly by na úrovni samotné těžby, pak by se průzkumy neměly povolovat a naše příroda by se měla chránit do té doby, než budoucí generace budou disponovat takovými zařízeními, která dokáží průzkum provést bez výrazného zásahu do krajiny,“ konstatoval Vitík.

Naše voda