Do šesti let se podle nedávné reportáže v České televizi obvykle vrátí investice do vybudování vlastní studny. Průměrná rodina totiž v současné době vydá za rok za vodné a stočné při roční spotřebě 160 kubíků na rodinu více než 11 000 korun.

Studnu lze přitom pořídit v poměrně velkém cenovém rozpětí, v průměru ale zhruba za 70 000 až 80 000 korun. I proto, že konkurence v nabídce budování studní je v současné době v ČR obrovská, podle odhadů odborníků nabízí vybudování studny několik set firem. Ne vždy je ale jejich práce kvalitní.

To však není největší problém. Zásadním potenciálním rizikem je totiž kvalita vody v budoucí studni. Teze, podle které je voda ze studánek to nejlepší, co si může spotřebitel dopřát, už totiž dávno neplatí, přičemž voda za to nemůže. Za změnu mohou samozřejmě lidé, kteří v minulosti průmyslovou a zemědělskou produkcí oproti stavu ještě před několika desítkami let výrazně kontaminovali životní prostředí, včetně spodních a podpovrchových vod. Tedy zdrojů, z nichž studny čerpají svůj vodní potenciál. Nic samozřejmě neplatí plošně – je jistě i nyní mnoho míst, kde by mohla být voda ze studánek velmi kvalitní, fakticky i kvalitnější než voda z kohoutku, pokud by byla cestou v prostředí obohacena o pro tělo příznivé minerály. Potíž je, že na většině území ČR již toto neplatí a voda je spíše obohacena o pro organismus rizikové látky. A nemusí to platit dokonce ani v lokalitách, které jsou považovány za čisté. Pod zem nikdo nevidí, a tak se může stát, že uprostřed téměř panenské přírody můžeme vyhloubit studnu, jejíž voda je kontaminována.

Samozřejmě, studánky jsou praktické i hezké. Zcela jistě je také možné vodu z funkčních studen používat jako vodu spotřební. Spoléhat ale na to, že voda ze studny bude jistě vhodná k pití ale nelze. Takže jde o to, jestli se i pak ona investice do studny vyplatí…..

Petr Havel