Nová varianta původně zelené řasy vytváří v ledovcových údolích v západní části Sečuánu na okraji Tibetské plošiny v okolí hory Miňa Gangkar (7 556 m.n.m) neuvěřitelné porosty připomínající krajinu na Marsu. Píše o tom populárně – vědecký server osel.cz.

Červené řasy rodu Trentepohlia poněkud ironicky patří k zeleným řasám (Chlorophyta). Od roku 2005 se přitom podle serveru datuje na uvedeném území jejich expanze, což na první pohled vypadá, jakoby okolí hory Miňa Gangkar čelilo mimozemské invazi. Už tak nepochybně krásná ledovcová údolí se jako „Údolí červeného kamene“ stala vyhledávanou turistickou atrakcí a přitáhla i pozornost čínských badatelů. Guoxiang Liu z čínské akademie věd ve Wu-chanu a jeho kolegové nedávno zjistili, že fantaskní červená údolí jsou výtvorem nové variety řasy Trentepohlia iolithus, pojmenované jako var. yajiagengensis, která se podle všeho v nedávné době tryskově rozšířila na místních skalách a balvanech, v nadmořských výškách 1900 až 3900 metrů. Od jiných populací téhož druhu se liší v detailech morfologii i v sekvenci DNA.

Co by mohlo být příčinou okouzlujícího a přitom až trochu znepokojujícího rozšíření nového typu trentepohlie? Snad vznikl nový, hodně úspěšný genotyp, nebo se projevil genotyp dříve nenápadný, možná jde i o nečekaný důsledek pohybů místních svahů v důsledku lidských aktivit, často až v podobě blokovobahenních proudů (murů), kdy se v tekoucí hmotě pohybují kromě jemných částic i značně veliké bloky hornin a které výrazně mění povrch postižených míst. Právě na takto obnažených skalách se trentepohlie rády usazují. Až šokující červenou barvu trentepohlií vytvářejí karotenoidy, barviva nám důvěrně známá například z mnoha květů a především z legendárních kořenů mrkve. Řasy je používají jako ochranu proti ultrafialovému záření, protože se nemohou namazat opalovacím krémem a ve vyšších nadmořských výškách kolem Miňa Gangkar to je docela palčivý problém.

Pěkné trentepohlie jsou běžně k vidění i u nás, oranžově nastříkané kmeny, větve anebo kameny se nedají přehlédnout. Dokonce je tu i dotyčný druh Trentepohlia iolithus, který můžeme potkat na kamenech v údolí horských potoků. Nevytváří sice tak spektakulární podívanou, ale ani tak není k zahození. Některé trentepohlie rezignovaly na samostatnou existenci a prosazují se jako řasový partner v některých lišejnících. S trentepohliemi se pojí i skandál kolem takzvaného rudého deště v indické Kerale, který byl jistou dobu považován za projev nevyzpytatelných mimozemšťanů anebo nadpřirozených božstev, ale nakonec se ukázal být právě projevem místních trentepohlií.

Zdroj: www.osel.cz, původní zdroj NewScientist 19.7. 2012, PLoS ONE 7(7): e37725, foto: Údolí rudých kamenů- Kredit: Guoxiang Liu, NewScientist.