Několikanásobný šok, který prožijí vánoční kapři v případě, že si je lidé zakoupí živé, donesou domů a na nějakou dobu je ještě vypustí doma do vany, může skončit leknutím takových ryb. To ovšem neznamená, že je musíme nutně vyhodit.

Takzvaně čerstvě leklá ryba (na rozdíl od té, která plave leklá ve vodě v přírodě po nám neznámou dobu) je normálně pro člověka poživatelná. Ryba totiž není teplokrevný živočich a odumírání tkání probíhá jinak, než třeba u savců. Ryba má nepatrný krevní tlak. Je to proto, že je snadno zranitelná a brzy by vykrvácela. V praxi to znamená, že leklé rybě slábne srdce, praskne jí jedna z hlavních tepen od srdce a vykrvácí do dutiny břišní. Proto má leklá ryba čisté bílé maso bez krve a naopak krvavé vnitřnosti. Takové vnitřnosti nejsou sice optimální k dalšímu použití, zato maso leklé ryby je v tomto směru vlastně lepší než maso zabitých ryb, které jsou špatně vykrveny. Když totiž zároveň se zabitím rybě nepustíme krev, zůstane krev v mase a to je tak méně kvalitní.

Co tedy s leklou rybou která nám ráno leží ve vaně? Nemusíme rybu hned oškrábat. Stačí rychle vykuchat, opláchnout a vnitřnosti (pokud je chceme použít) dát po odstranění žluče na misku. Zpracování a konzumace leklé ryby není nic ponižujícího ani nebezpečného. Běžně kupované filé, zavináče nebo uzené ryby – to vše jsou leklé ryby, které se v tunách vysypou na hromadu, kde pozvolna (byť ve veterinární terminologii „čerstvě“) leknou. Na kvalitu masa to ale nemá žádný vliv. Mimochodem – na velkých rybářských lodích by se zabíjení a vykrvení jednotlivých ryb a rybiček v praxi vůbec nedalo stihnout. Přesto produkty z nich i mořské ryby takto leklé běžně konzumujeme. To jenom u nás, když kapr lekne, tak se často vyhodí…

Naše voda, foto Naše voda – Nina Havlová