Výživa patří mezi klíčové faktory úspěšného a udržitelného chovu ryb. V současnosti moderní akvakultura stojí před výzvami spojenými s rostoucí poptávkou po kvalitních rybích produktech, potřebou snižovat ekologickou stopu produkce a zároveň optimalizovat zdraví i růst chovaných druhů.

Krmná aditiva přinášejí možnosti, jak zlepšit nejen konverzi krmiva, ale také podpořit odolnost ryb vůči stresu a chorobám, čímž přispívají k vyšší efektivitě chovu a dlouhodobé udržitelnosti produkce. Optimálnímu složení krmiva v akvakultuře se věnují na Oddělení rybářství a hydrobiologie na Agronomické fakultě. V živočišné výrobě je stále více kladen důraz nejen na efektivitu krmiv z hlediska růstové výkonnosti a produkce, ale také na jejich vliv na zdravotní stav a celkovou pohodu chovaných zvířat. „Tento přístup je obzvláště důležitý v akvakultuře, kde zdraví ryb přímo ovlivňuje jak produktivitu chovu, tak i jeho ekonomickou a ekologickou udržitelnost. Proto optimalizace krmných dávek prostřednictvím cíleného využití aditiv představuje významný nástroj pro zlepšení imunity, podpory zdravého střevního mikrobiomu, snižování stresu a prevence chorob, čímž lze mimo jiné omezit používání antibiotik a dalších látek,“ popsala Lucie Všetičková z Oddělení rybářství a hydrobiologie AF MENDELU.

„Pro optimalizaci zdraví a růstu ryb je obecně potřeba dostatek kvalitních proteinů a optimální množství energie v podobě dobře stravitelných sacharidů nebo vhodných tuků, příznivé složení aminokyselin a mastných kyselin, dostatek vitaminů a minerálních látek a vhodná aditiva,“ nastínila vědkyně. Mezi krmná aditiva patří přírodní imunostimulanty, probiotika, prebiotika nebo mikronutrienty.

Například prebiotika stimulují prospěšnou střevní mikroflóru, zlepšují stravitelnost a absorpci živin aposilují imunitní systém díky lepší integritě střevní stěny a aktivaci obranných buněk. Mikronutrienty jsou vitamíny a minerální látky, které zajišťují antioxidační ochranu, podporují imunitu a zlepšují růst. „Výhoda aditiv zvyšujících imunitu u ryb spočívá hlavně v tom, že podporují obranyschopnost organismu, a tím přinášejí určité výhody pro chovatele i zvíře. Zvyšují jejich odolnost proti zhoršeným podmínkám prostředí, případně stresu nebo výskytu a působení různých patogenů. Jednoduše řečeno zlepšují zdraví, výkonnost i udržitelnost chovu,“ uvedla Všetičková.

Z hlediska ekologické stopy představuje hlavní zátěž produkce a spotřeba krmiva a s tím spojené emise a znečištění. „Evropa není bohužel soběstačná v produkci proteinových složek do krmiv. Rybí moučka se dováží nejčastěji z jižní Ameriky a její produkce není dostatečná ani udržitelná, a i cena je vysoká. Proto bývá nahrazena nejčastěji sójovou moučkou, kterou ale také dovážíme, protože největším producentem sóji jsou Spojené státy americké. Pro snížení potenciální zátěže recipientu je v krmivu limitován obsah fosforu a sledována jeho stravitelnost, obdobně jako obsah proteinů, respektive dusíkatých látek,“ přiblížila vědkyně. V recirkulačních systémech chovu ryb se o minimalizaci dopadu starají biofiltry a následné využití sedimentů, kalů separovaných z chovných systémů.

Na využití nových aditiv ve výživě ryb se zaměřil workshop konaný v září na Oddělení rybářství a hydrobiologie, jeho cílem bylo seznámit s těmito tématy především veřejnost. Workshop byl pořádán se státní podporou Technologické agentury ČR v rámci Programu Národního Centra kompetence v rámci projektu Ovlivnění zdravotního stavu, produkčních parametrů a vnitřního prostředí hospodářských zvířat a ryb vybranými přídavky do krmných směsí.

Zdroj: MENDELU, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová