Snaha generací odborníků a vědeckých institucí o vyhlášení Krkonoš národním parkem slavila úspěch v pátek 17. května 1963, kdy byl oficiálně vyhlášení Krkonošský národní park. Tenko krok logicky navazoval na vyhlášení Karkonoského Parku Narodowého na polské straně hor o čtyři roky dříve (1959).

„Jedinečnost Krkonoš si uvědomovali naši předci dávno před vyhlášením národního parku. Hrabě Jan Nepomuk Harrach zřídil už počátkem 20. století v Labském dole první přírodní rezervaci. Tam, kde i dnes je nejpřísněji chráněná příroda, vzniklo už v 50. letech osm státních přírodních rezervací. A nakonec úsilí odborníků bylo korunováno vyhlášením Krkonošského národního parku,“ říká Robin Böhnisch, ředitel Správy KRNAP. „Moji kolegové i jejich předchůdci se za dobu existence národního parku museli vypořádat s mnohými překážkami jak přírodními, tak administrativními. Je dobře, že v regionu existuje shoda na tom, že zdejší příroda je jedinečná a je třeba ji i náležitě chránit,“ dodal Böhnisch.

Správa KRNAP se snaží zachovat nebo zlepšit přírodní prostřední našeho nejstaršího národního parku. Přispívají k tomu i dlouhodobé ochranářské aktivity Správy KRNAP. Díky možnosti čerpat evropské dotace se Správě KRNAP navíc daří směrovat finanční prostředky do rozvoje turistické infrastruktury, oprav komunikací či do ochranářských opatření.

Krkonošský národní park byl vyhlášen především pro ochranu jedinečné arkto-alpínské tundry na hřebenech, výrazné stopy zalednění a drsného klimatu, subarktická rašeliniště, rozsáhlé lesní porosty a horské květnaté louky. Ochranu si zaslouží pozůstatky vlivu skandinávského ledovce (glaciální relikty), jako například všivec krkonošský, vrba laponská nebo slavík modráček tundrový, jehož izolovaná populace hnízdí právě na hřebenech Krkonoš. Unikátem je také například endemické společenstvo – morušková kleč.

Zdroj: KRNAP, foto Kamila Antošová – Správa KRNAP