Zatímco loni se ornitologové z České společnosti ornitologické (ČSO) a Ústavu biologie obratlovců AV ČR radovali z rekordního počtu 95 mláďat sýčků, letos je situace opačná. Ornitologové zatím zaznamenali jen 48 mláďat.

Za významný propad může podle odborníků kolaps hrabošů, kterými sýčci mláďata přednostně krmí. Loni, při nadbytku hrabošů, mohli sýččí rodiče uživit i snůšku s rekordními sedmi mláďaty, sýččí pár průměrně vyvedl 5 mláďat. Letos, kdy hrabošů ubylo, spadl průměr vyvedených mláďat sýčků na 2. Ornitologové očekávají, že populace sýčků významně oslabí, protože letos není dostatečná zásoba mladých jedinců, kteří by doplnili a podpořili stávající populaci. Sýček obecný patří v Česku mezi kriticky ohrožené druhy a s počtem asi sto párů je už nyní na pokraji vyhynutí. I z tohoto důvodu byl pro sýčka loni vypsán záchranný program pod záštitou Ministerstva životního prostředí.

Po loňské euforii z téměř stovky vyvedených mláďat je letošní bilance smutná zpráva. „Celkově jsme spočítali 32 hnízdění, což je o jedno méně než loni. Skutečný počet hnízdních párů bude jistě vyšší, ale pravděpodobně nepřesáhne 50 párů v celé oblasti severozápadních Čech, kde se současně nachází největší populace sýčků v České republice. Minulý rok sýčkové průměrně vyvedli 4,7 mláděte na snůšku, letos to bylo jen 2,4 mláděte na snůšku. Za úbytek může přednostně kolaps populace hrabošů. Loni byli hraboši na populačním vrcholu a jejich predátorům – sovám a dravcům – se díky tomu dařilo. Nacházeli jsme budky doslova zaskládané ulovenými hraboši. Jak jsme ale upozorňovali, hraboší populace se po vrcholu rázem zhroutí, což se stalo letos. Hrabošů je nedostatek a tento trend kopírují i sýčci,“ říká Martin Šálek, koordinátor ochrany sýčků z ČSO a Ústavu biologie obratlovců AV ČR.

K nedostatku hrabošů se přidal i další faktor, kterým bylo chladné jaro a s ním spojený nedostatek hmyzu, kterým se sýčci živí. „Chladné jaro vedlo i k tomu, že mnohé snůšky byly neúspěšné, například zastydla vajíčka anebo jeden z rodičů zahynul,“ doplňuje Šálek.

Chladné jaro a dlouhá zima se pravděpodobně promítly už do výsledků jarního monitoringu houkajících samečků obhajujících teritoria a lákajících samičky. „Zaznamenali jsme 68 volajících samečků, což je o 6 více než loni. Vzhledem k velmi úspěšnému minulému roku je tento nárůst minimální. Důvodem skutečně může být dlouhá a na sníh bohatá zima a následné chladné jaro, které někteří dospělí sýčci nepřežili,“ říká Šálek.

Kvůli neúspěšné sezóně se ornitologové obávají nejhoršího. „Je jasné, že příští rok můžeme očekávat stagnaci či populační pokles, protože není dostatečná zásoba mladých jedinců, kteří by doplnili a podpořili stávající populaci. Přitom, sýčci jsou už teď na pokraji vyhynutí, když jich v Česku zbývá asi pouhá stovka párů,“ vysvětluje Šálek.

Spolupráce se zemědělci je klíčová

Dlouhodobým hlavním důvodem, proč sýček ubývá z české krajiny, je velkoplošné intenzivní zemědělství vedoucí ke ztrátě pestrosti krajiny, velkým lánům a úbytku různých krajinných prvků, které jsou pro sýčky i další biodiverzitu zemědělské krajiny zcela zásadní. Z naší dříve nejpočetnější sovy s desítkami tisíc párů je nyní sova nejohroženější, jejíž páry se počítají už jen na desítky. „Abychom sýčky podpořili, chráníme je přímo v terénu. Spolupracujeme se zemědělci, kteří jsou naši hlavní spojenci při ochraně sýčků a jejichž spolupráce si vážíme. Domlouváme šetrnější hospodaření, na louky umisťujeme berličky, ze kterých mohou sýčci lovit, a zároveň odstraňujeme nebezpečné technické pasti, jako jsou napáječky pro dobytek či sudy s vodou, kde se mohou sýčci utopit. Na farmy, kde sýčci žijí, umisťujeme budky, zabezpečené proti kunám a kočkám. Letošní pozitivní zprávou je vysoký počet obsazených budek. Letos sýčci zahnízdili v 18 budkách, které jsme jim připravili, což je stejný počet jako loni,“ sděluje Šálek.

V současné době, kdy je populace na pokraji vyhynutí, musí ochránci přistupovat i k dalším alternativním metodám, jak podpořit počet vylétnutých mláďat. Letos se ochránci sýčků pokusili ve spolupráci se Zoo Plzeň podložit oplozená vajíčka ptáků z odchovu do hnízda jednoho dlouhodobě neplodného divokého páru. „Pokus bohužel nebyl úspěšný, pravděpodobně proto, že samice již na svých neoplozených vajíčkách seděla delší dobu,“ říká Šálek.

V posledních letech se ochránci sýčků zaměřují také na kroužkování mláďat a dospělců, které jim při zpětném odchytu řekne více o dlouhověkosti, přežívání, stabilitě teritorií a rozptylu mláďat. Z jednoho hnízda, kde jsme minulý rok kroužkovali rekordních 7 mláďat, máme z letošního jara tři zpětné odchyty – jedno mládě se od místa kroužkování rozptýlilo 16 km, ale bohužel zahynulo zapadlé v komíně. Další dva odchycení ptáci, oba samečci, si našli teritorium 14 km od místa narození, spárovali se se samičkami a úspěšně zahnízdili. Takové vzdálené rozptyly mláďat ukazují pro sýčky pořád naději, že jednotlivé (sub)populace si stále vyměňují jedince a tím dochází k zamezení příbuzenského křížení. Bohužel plno jedinců se rozptýlí do oblastí, kde sýčci nežijí a v dalších letech se nezapojí do rozmnožování,“ vysvětluje Šálek.

Počet mláďat sýčků:

2017: 37

2018: 43

2019: 66

2020: 95

2021: 48

Počet dospělých volajících samců sýčků:

2017: 65

2018: 57

2019: 56

2020: 62

2021: 68

Zdroj: ČSO, foto (mládě sýčka obecného) Ludmila Korešová