Na Ekolist.cz nedávno vyšel článek „Klimatologové založili platformu pro uvádění novinových omylů na pravou míru“. Jak přitom připomíná portál osel.cz, vědce totiž znepokojilo, co James Taylor z magazínu Forbes píše o tání polárního mořského ledu.

Podle Taylora je tento úbytek ve skutečnosti velmi malý. Od roku 1979 ubyly globálně jen asi dva miliony km2 mořského ledu. To je nepatrné, uvážíme-li, že celkový průměrný roční rozsah zalednění moří je cca 24 milionů km2. A uvážíme-li že přirozené sezónní výkyvy – na které jsou lední medvědi a tučňáci zvyklí – činí okolo 8 milionů km2 ledu.

Globální úbytek ledu je takto malý z toho důvodu, že tání v Arktidě je více méně vyváženo přírůstkem ledu na jižním pólu. Překvapující? Ne. Už po miliony let je běžné, že klima na obou pólech se vyvíjí leckdy opačným směrem. Nemá to nic společného s činností člověka. Jde o mechanismus známý jako „polární pila“ (Polar SeeSaw).

Klimatologové, kteří na protest proti Taylorovi založili web Climate Feedback, nic z těchto faktů nevyvrátili ani nepopřeli. Ačkoli vědci svou aktivitu vidí jako „uvádění novinářských omylů na nepravou míru“, zmohli se jen na přehlídku ad-hominem nadávek. Taylorův článek označují za: nepřesný, zmatený, manipulativní, zavádějící, zkreslující, cherrypicking, nesprávný, obsahující chyby, naivní, směšující hrušky a jablka atd.

Žádná citoslovce ale nezmění fakt, že globální mořský led – měřeno v procentech – ubyl od roku 1979 velmi málo. Asi 10 %, jak správně píše Taylor.

Dodávám, že oteplení musíme chápat v kontextu dějin. Vynořujeme se z tzv. malé doby ledové (15-19.století), což byla nechladnější éra od vyhynutí mamutů. Tato normalizace klimatu nám snad za pár kostek ledu stojí.

Zdroj: www.osel.cz, Graf zdroj viz identifikace grafu – úbytek ledu na severním pólu (modře) a přírůstek ledu na jižním pólu (červeně). Úbytek a přírůstek se navzájem téměř kompenzují.