V uplynulých týdnech se v médiích objevily zprávy, které srovnávají cenu vodného a stočného v Praze s cenami v zahraničních metropolích. Prezentované porovnání však často neodpovídá skutečnosti a může vést k mylným závěrům.

„Pokud někdo porovnává cenu vody v Praze s cenami například v Paříži či Berlíně, je nutné vědět, zda se jedná o cenu za kubík včetně všech fixních poplatků a daně z přidané hodnoty. V evropských metropolích tyto příplatky představují navýšení ceny o 8 až 100 %. Ale úplně největší chybou uváděných srovnání je zapomínat na reálnou spotřebu vody, která je v ČR oproti porovnávaným metropolím zdaleka nejnižší s pouhými 87 l na osobu a den. Vodou „plýtvající“ průměrný Londýňan ročně utratí za vodné a stočné čtyřnásobek toho co průměrný Čech a to přesto, že „cena za kubík“ se jeví jako nižší. ČR tak v Evropě i přes nárůsty posledních let zůstává podle srovnání SOVAK ČR v žebříčku celkových ročních nákladů na vodné a stočné v EU na samotném dně vedle Polska či Bulharska.“ upozorňuje Ing. Vilém Žák, ředitel Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR, z. s. (SOVAK ČR).

Významné zkreslení v cenách dále vzniká podmínkami, které ve vodohospodářství uplatňují jednotlivé státy. „Řada států EU vůbec neuplatňuje na vodné a stočné DPH či aplikuje DPH nižší než v ČR. Také v oblasti poplatků evropské státy vodohospodářský obor více „šetří“. V Německu, Itálii či Rakousku a dalších státech nejsou odběry pro výrobu pitné vody v konkrétních oblastech zpoplatněny, zatímco v ČR vodárenské společnosti hradí poplatek jak za odběr surové vody, tak i povrchové a samozřejmě i poplatky za vypouštění vyčištěných vod odpadních. Tato forma nepřímého zdanění má také vliv na výslednou cenu,“ dodává Žák.

Časté zjednodušené závěry o „drahé vodě“ v ČR také neberou v potaz, že cena vodného a stočného zahrnuje nejen samotnou výrobu pitné vody, ale i investice do obnovy rozsáhlé a v minulosti zanedbané infrastruktury, dále do zajištění vysoké kvality pitné vody podle přísných hygienických norem a do čištění odpadních vod dle stále se zpřísňujících legislativních požadavků.

„Stát po roce 1994 předal municipalitám vodohospodářskou infrastrukturu v nevyhovujícím stavu, a to jak z hlediska fyzického stavu, tak z hlediska rozsahu zásobovaných obyvatel. Bohužel, značná část potrubí z 80. a 90. let je již ve stavu, kdy se musí měnit, protože materiál, z kterého byly některé vodovody provedené, je často v havarijním stavu. Pokud se opět podíváme mimo ČR, tak v řadě evropských zemí vodohospodářský obor prakticky žije z dotací a převodu městy a státy vybíraných daní. Podívejme se například na Irsko, které z daní platí lidem „vodu zadarmo“. Obecně je to cesta, která je správně v ČR již dlouhou dobu uzavřena a odpovědné vodárenské společnosti jako v Praze v cenách nyní nejen, že pokrývají obnovu infrastruktury, ale vytváří si i zdroje pro budoucí investice“ podotýká Žák.

Pokud bychom měli srovnávat mezi sebou náklady na vodné a stočné, je vhodný parametr podíl nákladů na rozpočet domácností. Podle údajů Českého statistického úřadu (ČSÚ) za rok 2023 činily jejich výdaje na vodné a stočné pouze necelá dvě procenta celkových spotřebních výdajů. Jde tak o jednu z nejnižších položek v rodinném rozpočtu – menší částku vydají domácnosti už jen za vzdělávání.

„Běžná domácnost za pitnou vodu utratí méně než za služby mobilních operátorů. A pro ilustraci – krabička cigaret stojí více než kubík pitné vody, který čtyřčlenné domácnosti vystačí na tři dny, přičemž ji má k dispozici 24 hodin denně, 7 dní v týdnu,“ říká Žák.

Vodárenský obor v České republice je dlouhodobě pod přísnou regulací hned několika ministerstev – zemědělství, životního prostředí, zdravotnictví a v diskutované oblasti hlavně ministerstva financí. Všechny ceny podléhají jeho bedlivé kontrole.

Většina tuzemských vodárenských společností veškerý svůj zisk každoročně reinvestuje do obnovy vodohospodářského majetku. Stav infrastruktury se tak postupně zlepšuje. Výsledkem je například snížení ztrát vody v potrubí z více než 30 % v roce 1994 na současných 14,8 %. „Za tímto výsledkem jsou mnohamiliardové investice do výměny trubních systémů i do celého systému výroby a distribuce vody,“ vysvětluje Žák.

Cena vody v České republice tak rozhodně nepatří mezi „nejvyšší v Evropě“, jak bývá někdy mylně uváděno. Skutečné zatížení rodinných rozpočtů vodným a stočným je minimální a vodárenský obor v ČR funguje stabilně, kvalitně a transparentně.

SOVAK ČR je spolkem sdružujícím právnické a fyzické osoby, činné v oboru vodovodů a kanalizací pro veřejnou potřebu a sdružuje subjekty, jejichž hlavním předmětem činnosti je zajišťování zásobování vodou nebo odvádění a čištění či jiné zneškodňování odpadních vod, a to jak z hlediska provozování a spravování, tak z hlediska vlastnictví, rozvoje a výstavby. V současné době má SOVAK ČR 116 řádných členů a 133 členů přidružených. Řádní členové SOVAK ČR v České republice zásobují kvalitní pitnou vodou přes 9,1 mil. obyvatel, odvádějí odpadní vody pro 7,8 mil. obyvatel a téměř 99 % těchto odpadních vod čistí.

Další informace na www.sovak.cz, zdroj a grafika: SOVAK ČR