Nejrozšířenějším zdrojem dlouhodobých dat o zdravotním stavu lesů v Evropě je program ICP Forests, který sleduje míru defoliace (ztráty olistění) v síti 5500 monitoračních ploch. Pozitivním jevem pro další vývoj v České republice je dobrý zdravotní stav mladých lesů ve věku do 60 let.

Naopak patrný je dlouhodobý trend zhoršování zdravotního stavu borovic. Nejlepší zdravotní stav vykazuje dlouhodobě buk, ovšem i zdravotní stav smrku a dubu je poměrně setrvalý. Žádný datový zdroj ale nepostihuje zdravotní stav lesů komplexně – v rámci programu ICP Forests nelze například zachytit současnou kůrovcovou kalamitu. Pro objektivní hodnocení zdravotního stavu lesů je nutné kombinovat více informačních zdrojů.

Jak je hodnocen zdravotní stav lesů?

Na zdravotní stav lesů a stromů lze pohlížet z mnoha perspektiv. O zdravotním stavu stromů vypovídá jejich růst, obsahy důležitých látek v listoví, zbarvení korun i řada dalších charakteristik, u lesních ekosystémů je důležité plnění jejich funkcí. Metodou, která má významné plošné pokrytí i historicky dlouhé řady dat, je hodnocení ztráty olistění – defoliace.

Tento parametr sleduje v evropské síti více než 5500 monitorovacích ploch mezinárodní kooperativní program ICP Forests, který byl založen již v roce 1986. V České republice je garantem programu Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i. (dále VÚLHM). Jeho pracovníci hodnotí každoročně defoliaci na více než 300 plochách, z toho data ze 146 ploch jsou předávána do mezinárodního centra v Eberswalde. Data o vývoji zdravotního stavu lesů pro ČR jsou k dispozici od roku 1998.

Borové porosty chřadnou, nejlepší zdravotní stav vykazuje buk

Z dat ICP Forests lze pro Českou republiku stanovit trendy vývoje zdravotního stavu pro naše hlavní dřeviny – tedy smrk, borovici, buk a dub. Sledovány jsou pochopitelně i další dřeviny, jejich počet na plochách však není dostatečný, aby byl vypovídající pro celé naše území.

Průměrná ztráta olistění bukových a smrkových porostů je dlouhodobě stabilní (obr 1). Zatímco u buku – který je z tohoto pohledu naší „nejzdravější“ dřevinou – dosahuje méně než 20 %, u smrku se dlouhodobě pohybuje kolem 30 %.

Třetinová ztráta olistění u smrku, který může mít devět i více ročníků jehličí, ovšem nepředstavuje zásadní ohrožení zdravotního stavu. Za „poškozené“ lze považovat až smrky s defoliací nad 40 %, jejichž zastoupení se v posledním desetiletí mírně zvyšovalo a nyní dosahuje 14 % (obr. 2).

Defoliace borovic má výrazný stoupající trend. Zatímco koncem devadesátých let se průměr držel okolo 30 % jako u smrku, v roce 2022 šlo již o 46 %. Od roku 2016 spadá více než polovina borovic do kategorie s narušeným zdravotním stavem, jež se projevuje ztrátou olistění přesahující 40 %.

Zdravotní stav dubů se zhoršoval především na přelomu milénia, kdy z hodnot okolo 20 % vzrostl směrem ke třetinové ztrátě listů. V letech 2018–2020 defoliace dubů přechodně narostla kvůli přemnožení škůdce bekyně velkohlavé, v současné době se však již vrátila zpět k 30 %.

Mladé stromy = zdravé stromy

Naději do budoucna představuje to, že zdravotní stav mladých stromů a porostů (do 60 let) je výrazně lepší oproti průměru a zejména proti stromům starším 120 let. (obr. 3). Není to překvapivé – tento mechanismus je stejný u všech organismů včetně člověka. Mladí jedinci se lépe přizpůsobují změnám prostředí, méně trpí chorobami a jsou obecně odolnější.

Část problémů se zhoršujícím se stavem lesů včetně současné kůrovcové kalamity je spojená i s tím, že průměrný věk lesních porostů v posledních sto letech narůstá. Snižování mýtního věku hospodářských lesních porostů je tak jedním z významných nástrojů pro adaptaci na probíhající změnu klimatu.

Pochopitelně věk stromů nelze zaměňovat s velmi cennými „starými lesy“ – tedy s přírodě blízkými lesními komplexy, které se u nás nacházejí ve zvláště chráněných územích. Ty obvykle zahrnují pestrou prostorovou mozaiku stromů různého stáří a druhů a blíží se tak původním pralesům s vysokým ekologickým potenciálem.

Co nám data neřeknou?

Jako ke všem datovým zdrojům je i k interpretaci výsledků ICP Forests nutné přistupovat s opatrností a se znalostí souvislostí. Není například vhodné porovnávat průměrné kategorie zdravotního stavu mezi jednotlivými státy, protože zahrnují různé typy dřevin na velmi odlišných stanovištích a ve srovnání se mohou projevit i drobné metodické odchylky v hodnocení.

V České republice je vývoj průměrné defoliace smrku stabilní a od roku 2019 je dokonce možné pozorovat velmi mírný pokles. Kde je ale kůrovcová kalamita, která v minulých letech decimovala smrkové porosty na severní Moravě, Českomoravské vrchovině i v dalších oblastech? Takto velké disturbance bohužel není monitoring ICP Forests schopen zachytit.

Ztrátu olistění lze hodnotit pouze u stromů, které se na monitoračních plochách vyskytují. Po jejich odtěžení (vykácení) se již v hodnocení neprojeví a jsou sledovány pouze zbylé stromy jiných dřevin, případně plocha z hodnocení zcela vypadává do doby, než na ní vyroste nová generace mladého lesa.

Určitým vodítkem může být, že zatímco v roce 2015 bylo na plochách VÚLHM hodnoceno přes 4800 jedinců smrku, v roce 2021 to bylo již jen necelých 3200 stromů. Pro objektivní hodnocení zdravotního stavu lesů je tak nutné kombinovat data ICP Forests s dalšími informačními zdroji jako je například Národní inventarizace lesů, výsledky dálkového průzkumu země či s daty o výskytu škodlivých činitelů.

Jaký je tedy zdravotní stav lesů a co s tím?

Nejvýraznějším trendem, který lze pozorovat i v letošním roce, je zhoršování zdravotního stavu borových porostů. Tato dřevina vykazuje vážné problémy v řadě regionů České republiky.

Smrkové porosty nevykazují zhoršování defoliace, což do značné míry svědčí o tom, že při vysokých stavech kůrovce podléhají napadení i zdravé stromy. Kůrovcová kalamita se zdá být za zenitem, ale při opakování teplých a suchých jarních období se může velmi rychle vracet.

Buky při poměrně nízkém zastoupení (9,3 % plochy lesů v roce 2021) vykazují relativně velmi dobrý zdravotní stav. V suchých obdobích let 2015, 2018 a 2020 bylo ovšem možné na vysychavých stanovištích pozorovat zhoršení stavu bukových porostů.

Dub je z hlediska očekávaného oteplování perspektivní dřevinou, nicméně jeho průměrná defoliace je v současné době obdobná jako u smrku.

Je zřejmé, že globální změna představuje pro lesy a lesnictví v prostoru střední Evropy výraznou výzvu, jak z hlediska měnících se charakteristik klimatu a nárůstu meteorologických extrémů, tak z hlediska očekávaného šíření škodlivých organismů. V současné době neexistuje ideální dřevina, či hospodářský způsob, jež by zaručoval úspěšný vývoj lesů nové generace po dalších sto let.

„Lesní hospodářství dnes musí využívat i dosud méně zastoupené druhy včetně pionýrských dřevin a kvůli rozložení rizik opatrně pracovat i s druhy nepůvodními a introdukovanými. Nejlepší sázkou na budoucnost je pěstování lesů, které budou geneticky, druhově, věkově i prostorově rozrůzněné a budou v krajině tvořit pestřejší mozaiku podmínek, než je tomu v současnosti. Takové lesy se budou snáze adaptovat na změnu klimatu a zároveň umožní naplňování funkcí a služeb, které od nich vlastníci i společnost očekávají.“ říká doc. Vít Šrámek, ředitel VÚLHM.

VÚLHM, grafika: Vývoj tříd defoliace u našich hlavních dřevin (Zdroj: VÚLHM – ICP Forests): třídy: 0 – defoliace 0-10 %; 1 – defoliace >10-25 %; 2a – defoliace >25-40 %; 2b – defoliace >40-60 %; 3 – defoliace >60-95 %; 4 – odumřelé stromy