Jedním z pracovišť, které se věnuje osvětě veřejnosti, je také webová stránka ptejteseknihovny.cz. Ta nedávno zveřejnila odpověď na dotaz „jaké je vysvětlení pro výskyt minerálních pramenů na území ČR?“

Minerální vody na našem území mohly vzniknout několika způsoby. Např. jedna nevelká skupina minerálních vod vzniká díky schopnosti vody rozpouštět některé látky, a tedy i součásti hornin v podzemních hlubinách. To se děje většinou při velmi pomalém proudění vody. Toto proudění trvá i tisíce let než díky tomu vzniknou minerální vody. V jiných případech ke vzniku minerálních vod dochází nehluboko pod povrchem (do deseti metrů, někdy méně). Pak se tyto pochody urychlí na několik dní či týdnů (jako např. u Šaratice na Brněnsku). V těchto případech se obvykle rozpouštějí síranové složky a vznikají tak za přítomnosti vápenatých, hořečnatých i sodných součástí poměrně neběžné typy minerálních vod. Další minerální vody vznikaly jako přeměněné mořské vody, které se uchovaly v písečných sedimentech, když byly po miliony let uloženy pod povrchem země, překryty nepropustnými vrstvami jílovitých hornin (např. na Hodonínsku). Tyto vody jsou typické tím, že obsahují vysoký počet chloridů a jodidů.

Asi nejznámějším typem našich minerálních vod jsou však kyselky. Ty vznikají pouze v polohách, kde poruchy v zemské kůře dosahují až do zemského pláště v hloubkách přes 25 km (ale méně než 30 km), kde mohou narazit na výskyt oxidu uhličitého (= kysličník uhličitý). Nejčastěji pak vystupuje oxid uhličitý na místech, kde se kříží poruchy zemské kůry a kde vzniká pro něj dobrá cesta, jakýsi „komínek“, po němž plyn snáze stoupá k povrchu. Když pronikne až do míst, kde se vyskytuje voda, začne se v ní rozpouštět. Voda s rozpuštěným oxidem uhličitým (tj. kyselina uhličitá) rozpouští okolní horniny víc než samotná prostá voda a to zvláště pokud se jedná o horniny typu uhličitanů (tj. např. vápenec či dolomit). Někdy vzniká kyselka i z vod kdysi mořských a má pak zvýšené obsahy chloridů a jodidů (jako např. v Luhačovicích). Některé z kyselek nepronikly na povrch a byly nalezeny při vrtní činnosti jako např. v roce 1905 při hledání pitné vody v Poděbradech. Stejným způsobem (tedy vrtní činností) byly často objeveny i termální vody, jejichž vznik je vázán na stejné podmínky jako kyselky. Vystupují po hlubokých zlomech jako např. v lázních v Teplicích. A když se spojí obojí – tj. výstup vody z velké hloubky a současně odtud stoupá i oxid uhličitý – vznikne termální kyselka. Nejznámější takový příklad najdeme v Karlových Varech. Mimochodem na hlubinné zlomy a jejich křížení jsou vázány i výstupy sopečných materiálů a vznik sopek. Další u nás běžný typ minerální vody se označuje za sulfanový (dříve zvaný sirovodíkový). Tato voda má nejsložitější vznikání. Proti všem jiným typům minerálních vod vyžadují sulfanové vody zcela zvláštní podmínky. Především vhodné utváření vrstev, poruch a podmínek pro proudění vod. Přítomnost rozpuštěných síranů ve vodě uložené hluboko pod povrchem, dále přítomnost organické látky. Tyto organické látky se rozpouštějí v dešťové vodě, která zasakuje i do značných hloubek. Tato voda také obsahuje aerobní bakterie (bohaté na kyslík). V hloubce pak tyto bakterie oxidují organickou látku a rozmnožují se díky tomu, že mohou získat uhlík z organické hmoty. Když se zásoba kyslíku spotřebuje, aerobní bakterie odumírají. V této fázi pak vzniká H2S. Vody z hloubky s obsahem síranů se dostanou do styku s vodou, která přitekla od povrchu a obsahuje odumřelé aerobní bakterie. Desulfurikační bakterie (tj. bakterie které odnímají kyslík ze síranů) se za nepřítomnosti kyslíku v jejich okolí živí odumřelými aerobními bakteriemi jako zdroji uhlíku a kyslík si berou ze síranů. Tak začnou vznikat molekuly H2S. A díky tomu vznikne sulfanová voda.

Z těchto údajů je tedy zjevné, že pro vznik minerálních vod jsou nutné určité podmínky, jak jsme již psali. Proto při pohledu na mapu pramenů minerálních vod na našem území zjistíme, že se tu nalézají místa s hojným výskytem zřídel i oblasti bez jediného zdroje. Největší „negativní“ místo na výskyt těchto pramenů je v jižních Čechách a jihozápadní Moravě. Tam totiž mocnost zemské kůry přesahuje 30 km a poruchy v zemské kůře nejsou schopny být tak otevřeny, aby byl umožněn výstup oxidu uhličitého. Naopak území obepínající střed naší republiky od západního výběžku Čech k jihovýchodu až do Slezska či na Moravu, kde jsou pohoří geologicky mladší a kde jsou četné otevřené poruchy, skýtá početné vývěry kyselek a někde i termálních vod. Největší počet kyselek na jednotku plochy se nachází v západních Čechách na Chebském území a území Sokolovské pánve a Karlovarské vrchoviny.

Vývěry kyselek jsou zde závislé na velice rozšířené síti poruch v zemské kůře. Je tedy na druhé straně možné konstatovat, že toto západočeské území je nejvíce postiženo poruchami a vertikálními pohyby drobných bloků zemské kůry živých v nejmladší době, jak se to ostatně projevuje i skutečností, že právě zde je nejrozšířenější výskyt zemětřesení na našem území a že se zde také prezentují dvě nejmladší sopky na našem území – Komorní hůrka v jihozápadním okolí Františkových lázní a Železná hůrka na jih od Chebu. Sulfanové vody se nacházejí především tam, kde je dostatek organických látek, především živic (tedy ropných látek). Ty se u nás nachází především v horninách tzv. flyše a neogénu na východní a jihovýchodní Moravě.

Zdroj: http://www.ptejteseknihovny.cz/dotazy/mineralni-voda, ilustrační foto (císařský pramen v parku SOOS) Naše voda – Nina Havlová

 

 

 

 

12.1.2018 15.31, Rubrika: Co bychom měli vědět o vodě, Nápoje a voda v potravinách, Čistota vody a rekreace, Prevence povodní, voda v krajině