Návštěvníci východní části Krkonoš si možná v hřebenových partiích mezi chalupou Na Rozcestí a Luční boudou všimli modrých či oranžových plastových praporků, mávajících na ně z vysokohorských luk.

Jak přitom dnes uvedl mluvčí Správy Krkonošského národního parku (KRNAP) Radek Drahný, praporky tam nezapomněli neukáznění turisté, ani nejde o bojovou hru. Označují takzvané příčné transekty, které výzkumníci používají ke sledování okáčů. Letos již 12 rokem dobrovolníci z řad studentů a zaměstnanců Jihočeské university a Biologického centra AV ČR v Českých Budějovicích po celé léto monitorují populační dynamiku dvou krkonošských vysokohorských okáčů – okáče rudopásného (Erebia euryale) a horského (E. epiphron). Jde o jediné skutečně vysokohorské denní motýly Krkonoš, přičemž prvý z nich, okáč rudopásný, zasahuje výskytem i na světliny v horských lesích, zatímco druhý se drží téměř striktně subalpínského a alpínského pásma. Je na něm zajímavé i to, že v nejvyšších českých horách není původní. Všichni okáči horští, které na krkonošských holích potkáte, jsou potomky 20 samic, které sem koncem 30. let minulého století přenesl z Jeseníků amatérský entomolog Josef Soffner.

Dlouhodobé sledování, probíhající současně v Krkonoších a Jeseníkách, má odhalit reakce vysokohorských motýlů na meziroční změny počasí i na změny dlouhodobé, související s tolik diskutovaným globálním oteplováním.„Vysokohorští motýli reagují na klima velmi pružně,“ říká vedoucí projektu Doc. Martin Konvička, entomolog specializující se na lepidopterologii. „V minulých horkých letech se třeba okáči horští objevovali už v polovině června, zatímco letos, po extrémně studeném jaru, začal jejich let až ve druhém týdnu července. Překvapivé také je, že motýlům vůbec nevadí horká léta – spíše naopak. Co jim vadí, jsou teplé zimy s nedostatkem sněhu,“ dodal.

A ty fáborky ve vysokohorských loukách? S jejich pomocí odborníci sledují, jak motýli využívají nabídku nektaru. Turisté si totiž jistě všimli, že okolo cestiček kvete v této části Krkonoš mnohem víc květů. Je to dáno obnaženými okraji, kde některé kvetoucí druhy spíše přežijí. Okraje cesty tedy mohou fungovat jako jakási restaurace, kam se slétají okáči z širokého okolí. To může zkreslit celkové výsledky monitoringu. Proto letos dobrovolníci počítají i okáče na krátkých kolmých příčkách a spolu s nimi sledují, jaké nektaronosné rostliny navštěvují.

Zdroj a foto (Okáč rudopásý) KRNAP