Voda tvoří nejpodstatnější část organismu a je jeho základním prostředím. Tělo obratlovců obsahuje průměrně 45 – 75 % vody. Starší lidé mají ve svém těle procenticky méně vody, než mládež.

Voda v organismu se nepřetržitě vyměňuje. Za normálních podmínek hradí člověk potřebu vody dvěma zdroji : a) exogenními – pitná voda a voda obsažená v potravinách b) endogenními – oxidační voda vzniklá během oxidoredukčních pochodů v organismu.

Příjem vody je regulován centrální nervovou soustavou, centrum příjmu vody(žízně) se nachází v hypotalamu. Voda přijatá v potravě nebo nápoji se nejvíce vstřebává v tenkém a tlustém střevě a částečně již žaludk u. Z organismu se vylučuje jako tekutina (moč, pot, sekrety ve výkalech) a jako vodní pára (plíce, kůže). Pitná voda má být bez chuti, čistá, bezbarvá, bez zápachu a zdravotně nezávadná. Značný vliv na metabolismus vody mají minerální látky – především draslík, sodík a chlór.

Už ztráta 10 % vody způsobuje těžké poruchy a snížení jejího celkového obsahu v těle o 20 % vyvolá smrt. Denní příjem vody pro dospělého člověka představuje 2 – 3 litry, tj. asi 35 ml na kilogram hmotnosti a den. Nedostatek vody v organismu zapříčiňuje těžké poruchy v látkové výměně. Jestliže trvá nedostatek vody delší dobu, odnímá se voda tkáním a orgánům a krev se zahušťuje. Trávicí pochody se zpomalují a znesnadňují, v těle zůstávají metabolické zplodiny. Nastává intenzivnější štěpení tuků a bílkovin, člověk trpí nechutenstvím a odmítá přijímat suché potraviny. Později se objevuje horečka a výkonnost žíznících lidí výrazně klesá. Je-li bilance vody silně negativní po delší dobu, dochází k nevratnému poškození organismu a následně ke smrti.

Zdroj: Naše voda.cz