Vyhlídka na budoucnost plnou válek o vodu je mýtem, protože k násilným mezistátním konfliktům vede jen zlomek sporů o využívání vodních zdrojů, pravidlem je zde naopak spolupráce. Otázka vody je například prakticky jediná věc, na níž se dokáže domluvit Izrael s Palestinci a Jordánskem. Řekla to agentuře Reuters Therese Sjömanderová Magnussonová ze Stockholmského mezinárodního institutu vody (SIWI).

„Je mýtus, že spory o vodu vedou k válkám,“ řekla expertka novinářce nadace Thomson Reuters Foundation na okraj výroční mezinárodní konference o vodě ve Stockholmu. Za posledních 50 let se ve světě objevilo přes 1800 případů, kdy se voda stala předmětem přeshraničních vztahů a „jen v sedmi z nich došlo k násilí“. „Během té doby bylo uzavřeno více než 200 dohod o přeshraničních zdrojích vody,“ dodala.

O konkurenci o zdroje vody se s oblibou mluví jako o stále častějším prameni konfliktů mezi zeměmi, které bojují o omezené zdroje, fakta to ale nepotvrzují. Podle Sjömanderové Magnussonové se sice neshody objevují, konflikty jsou ale mnohem častější na vnitrostátní úrovni, například mezi zemědělci a pastevci, než mezi státy. Když jde o vodu, řada vlád mnohem spíše usiluje o dialog a spolupráci než o silové řešení, uvedla expertka.

Fascinace údajnými „válkami o vodu“ i podle dalších expertů jen odvádí pozornost od skutečně naléhavých globálních problémů spojených s vodou. V prvé řadě jde o to, že podle údajů OSN nemá přístup k bezpečné pitné vodě téměř 800 milionů lidí světa a přístup k civilizovaným hygienickým zařízením postrádá 2,5 miliardy lidí.

„V dnešním nejistém světě plném nestabilních situací stále znovu a znovu vidíme, že vlády touží, aby jejich země byly považovány za stabilní a otevřené spolupráci,“ uvedla švédská expertka. Poukázala přitom na to, že otázka využívání vody z řeky Jordánu vede ke vzácným diskusím mezi Izraelem, Jordánskem a palestinskou samosprávou. „Je to jediná platforma, na níž se tyto vlády v minulých letech setkávaly,“ uvedla.

Zdroj: ČTK, foto: wikimedia commons, CherryX