V průběhu listopadu letošního roku spatří světlo světa unikátní publikace s názvem „Krajina a voda“, kniha „o životě s vodou a návratu k přirozené krajině“. Čtenářům portálu Naše voda nabízíme v předstihu ukázky z jednotlivých kapitol.

Kapitola 4 – Tři barvy vody, autor text Václav Cílek

Pod pojmem „zelená voda“ si představme vodu, která je obsažená v půdě a slouží hlavně k růstu rostlin. Kdybychom neuvažovali o odparu, tak nejméně 60% suchozemských srážek (ale možná až 70%) se váže do půd a „jen“ ze 30-40% se stane tzv. „modrá voda“, kterou známe z jezer, řek a pramenů. Vyplývá z toho jednoduchý závěr, že zhruba dvě třetiny našich snah o získání a udržení vody bychom měli věnovat půdě a krajině a zbytek modré vodě, tedy otázkám řek a přehrad. Vidím zde hned dva psychologické problémy – když postavíme přehradu, tak to je hned vidět a okamžitě můžeme spočítat skoro na kubík přesně, kolik vody je schopná zadržet. Naproti tomu úpravy krajiny či zlepšování půdních vlastností jsou činností plošnou a číselně špatně určitelnou. Navíc krajina je něco jako zahrada, která si žádá naši péči od středověku až do konce světa.

Druhý zádrhel spočívá v tom, že přívalové deště, erozní rokle a povodně známe i z přírodních oblastí pokrytých přirozeným smíšeným lesem, jako je Křivoklátsko. Před většími povodněmi či dlouhotrvajícím suchem nás nezachrání ani beton ani Matka Příroda. Ale přesto jasně vidíme, že existují místa, kde špatný hospodář poničil krajinu takovým způsobem, že jemu samému i jeho následovníkům bude přinášet mnohem méně užitku než dřívějším generacím.

Když ztráty vzniklé erozí půdy převedeme na finanční náklady, dostáváme se k „půdnímu dluhu“ srovnatelného či většího rozsahu než je státní dluh. Říkám to, proto, abychom si byli vědomi dluhové mentality této doby, která se projevuje nejenom tím, že vlády utrácejí víc, než by měly, ale že dluhy vznikají v lese, kde se kácí víc, než dorůstá, na polích postižených erozí a třeba i odsouváním rodičovství. Nezahubí nás jeden dluh, ale ta neblahá chvíle, kdy se všechny spiknou a vrhnou se na nás pohromadě jako smečka malých psů.

V podstatě existují tři hlavní způsoby, jak v krajině zadržet co nejvíc zelené vody. Tím prvním je péče o krajinu, druhým o kvalitu půdy a třetím o množství půdy – čím víc půdy máme, tím víc vody v ní pochopitelně můžeme skladovat. Pojďme si tyto tři způsoby ukládání vody probrat bod po bodu, protože tak nejlépe pochopíme, co můžeme se současným a pravděpodobně i budoucím rozkolísaným klimatickým chodem dělat. K celé problematice se navíc vrátíme v závěru knihy.

Zdroj: Krajina a voda, text: Václav Cílek , Foto: publikace Krajina a voda (agúly)