Zachycovat kapičky vody z mlhy nazývané camanchaca, která se pohybuje každé ráno podél chilského pobřeží, to je cílem zařízení instalovaného na nejsušším místě světa: v poušti Atacama. Píše o tom agentura AFP.

Sítě z polypropylenu o několika metrech čtverečních zavěšené proti větru mezi dvěma sloupy čekají trpělivě na mlhu. Její kapičky vody zůstávají uvězněny v očkách sítí a pak pomalu sklouzávají do nádrží.

Je to jednoduchá a účinná technika: jeden metr čtvereční sítě může za jediný den zachytit až 14 litrů vody, vysvětluje Camilo del Río z Geografického institutu Chilské pontifikální katolické univerzity. V průměru zachytí sedm litrů vody denně.

Univerzita ve městečku Alto Patache na severu země založila výzkumné centrum, které se touto technologií zabývá. Patentována byla v Chile a exportována do Peru, Guatemaly, Dominikánské republiky, do Nepálu, Namibie a dokonce i na Kanárské ostrovy. Další země používají stejný princip, ale vodu z mlhy shromažďují stromy.

Takto získaná voda má chuť jako voda dešťová, ale není tak docela pitná, protože obsahuje mořské nerosty a mohou v ní být i bakterie.

„Přeměna v pitnou vodu však není složitá a je levná,“ vysvětluje Camilo del Río. „Není problém používat ji pro další účely, jako je zavlažování nebo hygiena,“ dodává.

V Alto Patache pokrývají dva takové „zachycovače mlhy“ zásobování vodou vědecké výzkumné stanice, kterou tvoří šest bílých domků s pokoji, kuchyní a koupelnou. Voda zde teče jako jinde z kohoutku. Je tu rovněž meteorologická stanice a přístroje na měření mlhy.

Využívání vlhkosti z mlhy pro získání vody je stará myšlenka. Tento princip již využívá původní obyvatelstvo, které zachycuje vodu kanoucí po skalách.

Zachycovače mlhy jsou vhodným řešením pro zásobování malých pobřežních obcí na severu Chile, které trpí extrémním suchem, neboť v tomto regionu téměř nikdy neprší.

V poušti Atacama funguje nyní čtyřicítka gigantických sítí. Jejich rozměry jsou různé, většinou jsou čtyři metry vysoké a osm metrů široké.

Camanchaca je hustá mlha, kterou přináší Tichý oceán. Zasahuje chilskou poušť vždy ráno za úsvitu, a jak se zvedá slunce nad obzor, mlha se rozpouští.

„Tato mlha je naším požehnání. Jsme v mimořádně suché pouštní oblasti, ale máme tuto vlhkost přicházející od moře,“ říká Camilo del Río.

Jedinou nevýhodou zachycovačů mlhy je nestálost. Množství získané vody se liší v závislosti na letech a na ročním období, například v létě a na podzim klesá.

Důležité je tedy vzácnou tekutinu dobře skladovat, uvádí Pablo Osses, šéf projektu výzkumného ústavu Chilské pontifikální katolické univerzity. Je třeba rovněž dosáhnout větší předvídatelnosti, aby lidé věděli, kolik vody mohou očekávat.

„Musíme mít možnost dopravit vodu až do obcí. Nedaleko stanice jsou malé vesnice, které nemají pitnou vodu a musejí být stále zásobovány cisternami,“ zdůrazňuje koordinátor stanice v Alto Patache Nicolás Zanetta.

Některé příklady vzbuzují naději. V regionu Coquimbo 400 kilometrů severně od metropole je už 2000 obyvatel zásobováno vodu ze zachycovačů mlhy. A kapičky z mlhy slouží i k výrobě místního piva.

Zdroj: ČTK, foto: wikimedia commons