Portál Průmyslová ekologie nedávno inicioval další z diskuzí o vodě a vodním hospodářství, i na základě dřívější výzvy ministra životního prostředí Richarda Brabce, který k takové diskuzi vyzval. Přečtěte si první díl vyjádření vodohospodářských odborníků:

Ondřej Beneš, VEOLIA ČESKÁ REPUBLIKA, a.s.

Představme si zemi Nanukie, kde je sice spousta zmrzlinářů, ale vždy pouze jeden ve městě a ještě je vlastněn samotným městem. Každý zmrzlinář vyrábí desítky let tu svou dobrou vodovou vanilkovou zmrzlinu za cenu, kterou mu starosta určí a může mu být celkem jedno, že ve světě už dávno „frčí“ sorbet nebo že mrazící a výrobní boxy už jsou dávno plně automatizované a bez použití freonu.

To proto, že zmrzlinář má své jisté. Má svého starostu, kterému se jedinému zodpovídá, nemá žádné povinnosti ani sankce, které by mu předepisovala smlouva o provozování zmrzlinářství a vůbec není motivován, aby optimalizoval svou práci či snižoval náklady. Vždyť starosta přeci určuje cenu zmrzliny (a ta musí být z principu vždy levnější, než ta od soukromých výrobců) a pokud to nevychází, tak starosta pro politické body vše zadotuje z rozpočtu a úplně v nejhorším si požádá o dotace stát či EU, že?

Samozřejmě tento obraz je záměrně kontroverzní a pokřivený, ale obsahuje i fragmenty toho, co je problémem městských vlastnických – samoprovozních modelů: Absence tlaku na kvalitu a cenu zajištění vodohospodářských služeb.

Určitou obezličkou může být benchmarking jednotlivých poskytovatelů služeb VaK, ale v prostředí, které se vyznačuje vysokým počtem konkurenčních subjektů, jako je obor VaK v ČR (2700 provozovatelů) je benchmarking až druhotným nástrojem. Tím prvním vždy musí být vystavení provozu konkurenci na základě transparentních a otevřených výběrových řízení vč. nastavení smluvních vztahů, které městům a obcím zajistí dostatečné zdroje na obnovu majetku tak, jak je nyní v Praze, Hradci Králové, kde podíl prostředků, které jsou převáděny do investic (tedy nájemné) a oprav dosahuje 1 nákladů.

K obdobnému cíli se blíží i tak často kritizovaný Zlín, zatímco řada měst a obcí, které si majetek samoprovozují, dle nejnovější statistiky Ministerstva zemědělství vykazují nulovou tvorbu prostředků na obnovu a často ještě záporné kalkulační zisky. Přitom to ošklivé slovo „zisk provozovatele“ je evidentně v případě oddílného modelu provozování právě odměnou za to, že dokáže zasmluvněné služby poskytovat za předem určenou cenu a přebírá kompletně rizika, spojená se zajištěním služeb VaK. Zpět k výhodám a nevýhodám:

Výhodou municipálního modelu je určitě pocit 100 % kontroly nad provozem VaK. Ovšem je to automaticky i ohromnou nevýhodou, protože právě přímé politické ovlivňování funkce provozovatele, ať se jedná o líbivou cenovou politiku či obsazování jednotlivých vedoucích míst, je velkým problémem pro poměr kvalita/cena pro konečného zákazníka.

Výhodou oddílného modelu jak pro město, tak i pro konečného spotřebitele je smluvní regulace provozovatele. Co to je? Jasný smluvní závazek ceny a kvality služeb (k infrastruktuře i k zákazníkovi), který v případě neplnění vede k ukončení vztahu. Přenos odpovědnost z vlastníka na provozovatele. Může i tato výhoda být pro město nevýhodou? Ano, může. Město se opravdu v případě delegování služby do určité míry vzdává rozvoje odbornosti v oblasti provozu VaK, a proto musí ve smlouvách zakotvovat i povinnost provozovatele, aby provozní data/informace dával vždy k dispozici a přesně tak to nyní probíhá u většiny provozních smluv.

Výhodou oddílného modelu je bezesporu pro vlastníka naprosto bezproblémová garance zdrojů financování rozvoje. Provozovatel musí přijmout rizika provozu a vlastník je každým rokem čistým příjemcem nájemného, což je z pohledu příp. doplňkového financování kvalitním způsobem jištění úvěrů či předpokládaného krytí vlastních prostředků při dotacích.

Anatol Pšenička, SmVaK Ostrava:

Společnost SmVaK Ostrava, kterou zastupuji, stojí trochu mimo takto vymezenou dichotomii, protože více než 90 % provozovaného majetku také vlastníme. Nicméně existují lokality, kde jsme v pozici provozovatele. Je-li otázka postavena takto, potom za největší výhodu provozního modelu považuji snahu o vyšší efektivitu ze strany privátního subjektu. Samozřejmě existují města a obce, kde jimi provozovaný systém efektivně funguje, ale obávám se, že jich je menšina. Další výhodou je také lepší odborné/expertní zázemí privátních subjektů. To má mnoho důvodů, ale jedním z nich je také to, že soukromý sektor dokáže své lidi motivovat lépe než veřejný. Třetí výhodou je podle mě lepší sdílení know how v privátní sféře například v rámci sesterských společností jedné větší skupiny. Netvrdím, že to platí vždycky, ale obecně určitě.

Za nevýhodu provozního modelu považuji jeho křehkost ve vztahu k politické reprezentaci. Kdy se provozovatel stává snadným terčem útoků především v období politické nestability nebo blížících se voleb. Současné období je toho dobrým příkladem. Nevýhodou je také to, že veřejnost i přes snahy ji vzdělávat nemá často jasnou představu o tom, jak celý systém funguje – kdo infrastrukturu vlastní, kdo ji provozuje, z čeho se platí investice a opravy, jak je stanovována cena vodného a stočného. Nevýhodou také může být menší stabilita a problémy s dlouhodobým plánovaním, které jsou dány pravidelnou výměnou politické reprezentace.

SOVAK ČR:

SOVAK ČR sdružuje jak vlastníky, tak i provozovatele vodohospodářské infrastruktury všech typů modelů provozování, což jsou především modely vlastnické, smíšené či oddílné. SOVAK ČR nepovažuje za vhodné a ani v tomto směru nebude do budoucna vyvíjet jakoukoliv aktivitu, kdy by jednotlivým členům či ostatním vodohospodářským společnostem doporučoval konkrétní typ modelu provozování. Nastavení smluvních vztahů mezi vlastníkem a provozovatelem je výlučná záležitost dotčených společností, protože jen zástupci těchto společností jsou schopni řádně posoudit, jaký typ modelu provozování je v dané lokalitě nejvhodnější a nejefektivnější jak z hlediska provozních nákladů, tak i samotného provozu vodohospodářské infrastruktury.

Pozn. redakce: Tato polemika má více otázek a byly osloveny subjekty napříč celé vodohospodářské praxe, dále vysoké školy a ministerstva zemědělství a životního prostředí a další subjekty. Proto budeme zveřejňovat průběžně další díly této diskuze. Diskutovat se ale může po přihlášení i pod textem.

Zdroj: http://www.prumyslovaekologie.cz, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová

 

3.7.2017 9.43, Rubrika: Co bychom měli vědět o vodě, Nápoje a voda v potravinách, Čistota vody a rekreace, Podnikání s vodou a zákony, Vodovody a kanalizace, Statistiky a kauzy