Vzhledem k mediálním informacím ohledně kroku Jihočeského kraje – podání žaloby na Správu NP Šumava a MŽP a zahájení PR kampaně, dovoluji si jako bývalý ředitel NP Šumava k tomu zaujmout stanovisko a poslat svůj příspěvek jako reakci na vyšlé novinové články.

Jihočeský Kraj podal správní žalobu na Správu NP Šumava a na Ministerstvo životního prostředí, zároveň rozjel PR kampaň Poslední šance pro Šumavu. Kraj tak využívá všech možných prostředků, aby zabránil dalšímu šíření kůrovce na Šumavě a dalšímu velkoplošnému umírání a usychání lesů, které jsou pro celý Jihočeský kraj tolik důležité. Zvláště v době celonárodní kůrovcové kalamity a vysychání krajiny je v lesích potřeba chránit každý jeden zelený strom. Je dobré si připomenout, že Kraj svými kroky reaguje na změny spravování Národního parku Šumava, ke kterým dochází v souvislosti se špatnou novelou zákona o ochraně přírody. Proto je třeba vedení Kraje v jeho aktivitách podpořit.

Na úvod je dobré připomenout, že stávající legislativa v ochraně přírody je z dílny ekologických aktivistů a Ministerstva životního prostředí a že si ji nepřály šumavské obce, byli proti odborníci a lesníci, proti byl Plzeňský i Jihočeský kraj, byl proti Senát parlamentu ČR a vetem byl proti i prezident republiky. Důvodem změny zákona o ochraně přírody byly jen a pouze aktivistické snahy ponechat Národní park Šumava bezzásahovosti a kůrovci. Národní parky se po celou historii ochrany přírody v ČR zřizovaly speciálními zákony pro jednotlivé parky. Snahy o zákon o NP Šumava však zcela troskotaly. Aby ministr Brabec veden aktivisty mohl změnit péči o Šumavu, vyřešil to tím, že strčil všechny 4 české národní parky do jednoho pytle a jejich správu zahrnul do jednoho společného zákona. Jinak by management na Šumavě ve prospěch kůrovce a proti lidem nezměnil.

Podle špatné novely zákona má být výhledově většina území národních parků v bezzásahovém režimu. To je přístup, který jistě nebude vadit malinkatému a listnatému NP Podyjí a jen velmi málo komplikací způsobí v malém v NP České Švýcarsko. Už větší kůrovcové problémy to způsobí v Krkonoších, ale fatální to bude na Šumavě.

Šumava je ze všech národního parků největší, má úplně jiné přírodní podmínky, má úplně jinou historií vlivu člověka na přírodu. Bohužel většinu lesů zde tvoří smrková monokultura, která je navíc ve věku, kdy zkrátka chutná kůrovcům a je náchylná ke kalamitám. A to od hraničních hřebenů až do podhůří sahající daleko za hranice národního parku.

Podle špatné novely zákona o ochraně přírody nově neplatí v první a druhé zóně ustanovení zákona o lesích ve smyslu ochrany lesa proti kůrovci a ve smyslu povinné výsadby nových stromů. V překladu, to znamená, že když se v těchto zónách objeví kůrovec, je úplně na správci jestli kůrovcový strom zpracuje nebo ne. Pokud ne, nikdo ho nemůže postihnout. Bizardní je to v kontrastu s aktuálními kroky Ministerstvem životního prostředí řízené Česká inspekce životního prostředí, která obrací na stovky soukromých vlastníků lesa výzvami ke zpracování kůrovcem napadených stromů, jinak jim jako soukromníkům hrozí sankce a pokuty. Stejné Ministerstvo životního prostředí naprosto záměrně pěstuje kůrovce ve státním lese na Šumavě, který ze Šumavy vylétává (ať již aktivně, nebo unášen vzdušnými proudy, nebo rozvážen v kulatině na kamionech) i do těch porostů, kde ČIŽP hrozí sankcemi soukromníkům. Zkrátka Kocourkov.

Novela zákona o ochraně přírody byla navíc schválena, aniž by byl znám způsob péče o konkrétní území, aniž by bylo známo plánovaná zonace národního parku. V případě NP Šumava zásady péče z nepochopitelných důvodů neexistují již šestým rokem. Správa NP Šumava na státních pozemcích hospodaří bez známých pravidel, jak chce. To může být chápáno jako rozpor se směrnicemi EU Natura 2000, ale i s naší legislativou, do které byly tyto směrnice implementovány. Je to v zásadě celosvětový unikát, protože na světě asi neexistuje druhý národní park, který by tato oficiální pravidla péče neměl veřejně známa a schválena.

A kromě zásad péče je třeba vyhlásit nově zonaci. MŽP a Správa NP Šumava předložila návrh, podle kterého první a druhá zóna zaujímají dohromady cca 52% z rozlohy NP Šumava, tj. přes 34 tisíc hektarů, většinou smrkové plochy, kde neplatí lesní zákon. Nikdo však veřejně neví, jak se bude v jednotlivých zónách o přírodu pečovat.

Od zodpovědných vedoucích pracovníků jak Správy NP Šumava tak Ministerstva ŽP se po útržcích dozvídáme, že v prvních a ve druhých zónách se nebudou zpracovávat větrné polomy a kůrovcové stromy se budou zpracovávat jen tehdy, pokud bude kůrovec v tzv. základním stavu, tj. maximálně 1 strom na 5 hektarů lesa. Pokud bude kůrovcových stromů více, nebudou se zpracovávat. (pozn. To je stav, který v NP Šumava za 27 let jeho existence nastal pouze 4x, přičemž jedním z těch roků byl rok vyhlášení NP Šumava, kdy ochrana přírody dostala Šumavu v perfektní kondici, kvůli které bylo území národním parkem vyhlášeno). Takže opět přeloženo: proti kůrovci se na Šumavě nebude muset zasahovat na 52% plochy národního parku. Zkuste jako soukromý vlastník lesa odpovědět na dopis ČIŽP sdělením, že budete polomy a kůrovcové stromy zpracovávat jen tak liknavě jako to dělají na Šumavě. Jak myslíte, že dopadnete?

V době klimatických změn, v době kdy sužuje republiku kůrovec a hrozí další obrovská sucha v důsledku ztráty klimatické a vodohospodářské funkce lesů, je zapotřebí zachránit každý jeden zelený strom. A to i v národních parcích. Vláda jednou rukou emotivně a marketingově bojuje se suchem a kůrovcem a druhou rukou toho samého kůrovce zcela záměrně množí na Šumavě.

U Šumavy je zásadní problém, že jde o smrkovou monokulturu a že kůrovec kvůli špatným rozhodnutím a špatné ochraně přírody zahubí smrky na obrovských plochách a to během velmi krátké doby. Takže vzniknou obrovské plochy bez stromového patra, bez stínu a bez vláhy.

V živém lese je i v parném létě příjemných 20°C , ale v kůrovcem sežraném lese je to klidě přes 40°C. Přehřívá se půda, ohřívá se vzduch a jeho stoupavé proudy fungují jako fén a vysavač zároveň. Horký vzduch od přehřáté půdy stoupá vzhůru, vysává veškerou vlhkost ze široka daleka. V lese pak chybí tolik charakteristické horizontální srážky, vzdušná vlhkost a mlhy, dokonce mizí humusová vrstva. Schválně si v létě vyražte do uschlého lesa a užijte si to tam celé odpoledne. Je to výheň k zalknutí. Ptáci a zvěř mají v takovém nelese stejné pocity.

Mějme tu národní park, ale pečujme o něj tak, aby tam příroda zůstala zachovaná živá a ve své rozmanitosti. S tím byl NP Šumava zakládán. Proto se nedivím, že Jihočeský kraj, včele s hejtmankou Ivanou Stráskou, podal žalobu na obě instituce a zahájil PR kampaň. Vždyť i Jihočeský kraj odpovídá za přírodu Šumavy. Jako šumavák a bývalý ředitel NP Šumava, jako milovník zeleného šumavského lesa kroky vedení Jihočeského kraje chápu a držím Kraji palce, aby v boji za záchranu zelené Šumavy obstál, a vyzývám i opoziční politické strany, aby se v tomto případě ke Kraji přidali. Zelená Šumava, příroda, klima a život člověka na Šumavě takovou pomoc potřebuje.

Autor: Jiří Mánek, ilustrační foto (Vydra – NP Šumava) Naše voda – Nina Havlová