Ve stojatých vodách, rybnících, příkopech, tůních i mezi rákosinami rybníků můžeme v současné době spatřit v teplých oblastech ČR kvetoucí vzácnou masožravou rostlinu Bublinatku obecnou. Píše o tom facebooková verze portálu Naše voda.

Bublinatka obecná (Utricularia vulgaris) patří mezi naše největší bublinatky. Tato masožravá sladkovodní rostlina roste téměř po celé Evropě, ve střední a jihozápadní Asii, nalezneme ji ale i v severní Americe či severní i tropické Africe – a také u nás.

Bublinatka nezakořeňuje, splývá volně na hladině vody. Její lodyhy v našich poměrech mohou být 1,5 – 2 metry dlouhé, pupeny se obnovují pod vodou. Na některých listech jí vyrůstají lapací měchýřky o velikosti 1 – 5 mm široké, bývá jich na délce 10 cm asi 200. Těmito měchýřky lapají drobné vodní živočichy, jako třeba buchanky, perloočky apod. Je zajímavé, že tyto měchýřky jsou obvykle naplněny vodou, v období kvetení (červen až září) se plní vzduchem a vyzvednou rostlinu, která je ponořená pod vodou, na hladinu.

Květy jsou oboupohlavní, opylení zajišťuje létající hmyz, ale pokud se ke květu nedostane, je bublinatka schopna se sama opylit. Lalok blizny se skloní k prašníkům a opylí se vlastním pylem. Po odkvětu se měchýřky opět naplní vodou a ponoří se pod hladinu. Po dozrání plodů se otevřou a semínka se uvolní do bahna, kde na jaře vyklíčí. U nás se bublinatka rozmnožuje hlavně vegetativně – z ulomených částí naroste nová rostlinka.

S příchodem chladného období se na vrcholu rostliny vytvoří pupen, který po odumření zbytku rostliny klesne ke dnu, kde se s příchodem jara probudí, od zbytku lodyhy se uvolní a vyplave k hladině. Tento pupen je lepkavý, někdy se přichytí na peří vodních ptáků, kteří ho roznesou do vzdálenějších míst.

V ČR patří bublinatka mezi kriticky ohrožené druhy, zejména díky postupnému zániku jejích přirozených stanovišť vysušováním, a také díky obsahu dusíku a fosforu ve vodách.

Facebook Naše voda, foto: Wikimedia