Sudí v kravatách, s červenou květinou v knoflíkové dírce a s poznámkovým sešitem v ruce špulí ústa, když posuzují kapry v nádržích postavených pro tuto příležitost podél pěší zóny v Tokiu. Jejich barvy se na slunci třpytí: perlově bílá, jasná červená, zlatá žlutá anebo nejrůznější vzorování.

Na výsledek soutěže má ale z 60 procent vliv souměrnost ryby, vysvětluje Isamu Hattori, předseda hlavního japonského sdružení amatérských chovatelů nišikigoi, které soutěž každoročně pořádá. Nejde v ní o peníze, ale o prestiž. Kontrasty barev a motivů dohromady ovlivňují výsledek soutěže ze 30 procent. Zbývajících deset procent ovlivňuje těžko vyjádřitelné měřítko hinkaku čili impozantní vzhled kapra.

„Hinkaku buď mají kapři v genech od narození, nebo ho nemají,“ řekl agentuře AFP chovatel kaprů Mikinori Kurihara z města Kazo v prefektuře Saitama severně od Tokia. Tvrdí, že tuto vlastnost u kaprů objeví už v osmi až devíti měsících.

Na jeho farmě se tisíce malých nišikigoi prohánějí ve vnitřních bazéncích s filtrovanou vodou. Jsou roztříděni podle věku a barvy. Méně štěstí mají jejich kolegové, kterých je mnohem více: čekají v dlouhých venkovních nádržích, až budou prodáni jako pamlsek pro tropické ryby.

„Je to velmi obtížné povolání. Všechno je důležité – půda, kvalita vody, potrava,“ říká osmačtyřicetiletý Kurihara, jenž převzal chov od svého otce a dnes učí „řemeslu“ svého čtyřiadvacetiletého syna.

„Máme mnohá tajemství,“ říká s úsměvem. „Ale i kdybych je někomu sdělil, nebude to fungovat. Chov kaprů potřebuje cit,“ dodává.

Není možné, aby japonská tradiční zahrada hodná toho jména neměla nádrž s nišikigoi. Jejich tradice je však poměrně nedávná. Asi před 200 lety začali vesničané z hornatého regionu Niigata na severovýchodě Japonska dělat genetiku, aniž si toho byli vědomi: podporovali reprodukci a křížení vzácně se vyskytujících kaprů, kteří nebyli hnědí. Důvodem nebyl chov pro konzumaci, ale pro ornamentální obrazce.

Tato vášeň se postupně zmocňovala celého Japonska a nedávno i dalších asijských zemí, zvláště Číny. Japonsko v roce 2016 vyvezlo rekordních 295 tun nišikigoi za 3,5 miliardy jenů (přes 670 milionů Kč). Jde o téměř padesátiprocentní nárůst ve srovnání s rokem 2007, uvádí ministerstvo zemědělství.

Celkem se 90 procent místní produkce vyváží a prodává v dražbách. „Ceny výrazně vzrostly. Dvouletí kapři se dají prodat až za 30 milionů jenů (5,8 milionu Kč) za kus, zatímco před deseti lety to byly dva miliony jenů (384.000 Kč),“ říká Hattori.

Ale podobně jako se to dělá u závodních koní, i západní majitelé často nechávají své nejkrásnější kapry na jejich domovských japonských farmách, aby se tam mohli zúčastnit prestižních soutěží, jež jsou vyhrazeny místním chovatelům.

Nedávno přijel jeden čínský sběratel nišikigoi do Tokia, aby se podíval na soutěž, které se zúčastnilo několik jeho ryb. „Nejde mi o to, abych vydělával peníze, ale o to, abych utrácel pro radost,“ ujišťuje sběratel Jüan Ťien-tung, majitel farmaceutické firmy u Šanghaje.

Nechce ale jen stavět na odiv své bohatství. „Při pohledu na ty krásné ryby, které se vlní ve vašem bazénku, zapomenete na stres a naleznete vnitřní klid. To nejde vyjádřit žádnými penězi“.

Zdroj: ČTK, foto: wikimedia commons, Stan Shebs