Na dně českých rybníků leží v průměru čtyřicet centimetrů sedimentů. Česká legislativa na ně pohlíží primárně jako na odpad. Připomíná to deník MF DNES, s tím, že podle řady odborníků však podceňuje jejich zemědělskou hodnotu – sedimenty by se měly vracet do orné půdy.

Jenže to se často neděje. Vytěžený sediment se třeba vyveze jako odpad na zakrytí skládky, třebaže podle vyhlášky splňuje podmínky pro uložení na ornou půdu. Povinnost využít ho co nejlépe totiž neexistuje. „Měl by být zákon, který řekne, že pokud sediment vyhoví vyhlášce o podmínkách pro uložení na ornou půdu, tak se musí na ornou půdu vrátit,“ myslí si ekologický zemědělec Jan Šušlík, který apeluje na změnu legislativy u poslanců a u Asociace soukromého zemědělství. Ukládání sedimentů na pole podobně jako hnojivo z živočišné výroby významně zlepšuje schopnost půdy zadržovat vodu. Je to prospěšné podobně jako chybějící humus, který pozvolna uvolňuje cenné živiny, jako je dusík a fosfor. V Česku je na dně rybníků odhadem až 200 milionů metrů krychlových sedimentů. Ne všechny se však dají vrátit do ornice.

Naprostá většina sedimentů v rybnících nicméně limity pro další využití splňuje. A odborníci upozorňují, že sediment je jako surovina nedoceněný. „Máme velmi tvrdou legislativu. Ne že by byla bezúčelná, ale při řešení aktuální situace v krajině je nastavení naprosto zbytečné,“ myslí si Marek Baxa ze zkušební laboratoře ENKI, která provádí rozbory a analýzy rybničních sedimentů. Firma odebírá ze dna vzorky, které analyzuje a následně dává doporučení místním úřadům. Ty ve finále rozhodují o dalším osudu usazenin, které končí ideálně v orné půdě a v nejhorším případě na skládce. „Pokud sediment překračuje povolenou úroveň nějaké látky o malé množství, ještě nemusí představovat zdravotní riziko,“ říká Baxa s tím, že je-li látka na hraně vyhláškou stanovených limitů, pro úředníka tím záležitost často končí.

Zdroj: MF DNES (redakčně kráceno), ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová