Agentura ochrany přírody a krajiny (AOPK) reaguje na některá tvrzení Českomoravské myslivecké jednoty o vydře a bobrovi, která jsou podle AOPK přinejmenším zavádějící. AOPK proto uvádí několik poznámek k těmto živočichům, jejichž populace v Česku narůstá.

Pár poznámek k bobrovi:

• Program péče o bobra evropského existuje, není tedy třeba volat po „nutnosti jeho včasného nastavení“. Rozděluje ČR do tří zón, ve kterých se liší míra zájmu na ochraně tohoto druhu v závislosti na míře rizika vzniku závažných škod. Zvažuje se tu rizikovost výskytu bobra a míra škod, které jeho životní projevy mohou způsobit.
• Vymezení zóny C (13 % území ČR) není výsledkem „ideologické ochrany“, ale racionální úvahy. V zóně C je výskyt bobrů nežádoucí a měli by být cíleně loveni. Důvodem k vymezení zóny C byla prevence vzniku závažných hospodářských škod a ochrana bezpečnosti obyvatel.
• Myslivci bobra neloví, ač mohou. V zóně C má být bobr cíleně loven. Míra odlovu je však nedostatečná. Od roku 2016 bylo uloveno jen 16 bobrů na 8 lokalitách. Přičemž na území s povoleným odlovem se bobr vyskytuje na minimálně 19 lokalitách a jde uvažovat o počtu minimálně 80-100 zvířat.
• Možné je lovit i v zóně B, pokud jsou k tomu důvody, tedy riziko vzniku škod značného rozsahu a ohrožení bezpečnosti obyvatel. Proto je v posledních letech povolován odlov bobrů na rybnících v zóně B. Meziročně dochází k nárůstu počtu lokalit v zóně B, na kterých je odlov povolován.
• Ano, bobři nemohou žít všude. Jejich eliminaci je ale potřeba provádět humánně. Bobra je možné lovit palnou zbraní či odchytávat do živochytných pastí, kde je pak usmrceno palnou zbraní. Existují živochytné pasti, které byly vymyšleny přímo na odlov bobrů v Německu. Jsou bezpečné pro jakékoliv zvíře, které je v nich odchyceno.

Pár poznámek k vydře:

• Ano, skutečná výše vydrou způsobovaných škod se přesně opravdu zjistit nedá, nicméně rybáři udávaná čísla jsou bezpochyby nadsazená. Nezvažují se totiž zdaleka všechny faktory, které úbytek ryb (resp. neschopnost jejich přirozené reprodukce – hlavně v případě pstruhových toků) mohou způsobovat a často způsobují. Na rybnících se jedná především o nadměrné obsádky a následné problémy s dostatkem kyslíku, na tocích pak například o jejich nevhodné technické úpravy, místní znečištění, stále větší sucho a zhoršené průtokové poměry a v neposlední řadě i vlastní způsob obhospodařování toků (např. odběr generačních ryb, nevhodný genetický původ vysazovaných ryb, vysazování nepůvodních druhů ryb).
• Ano, populace vydry u nás od konce 20. století postupně narůstá, což se projevuje především opětovným šířením do oblastí, kde ji lidé vyhubili. Její hustoty však odpovídají danému typu prostředí (vyšší v nížinných rybníkářských oblastech, nižší na podhorských a horských tocích s minimem rybníků) a v trvale osídlených a sledovaných oblastech se nemění). Poslední údaje z celostátního mapování (2016) už prokázaly mj. i lokální pokles obsazeného areálu ve východních Čechách.
• Ano, některé státy již k určité regulaci vyder přistoupily, nicméně i tam je to poměrně kontroverzní. V žádném případě se nejedná o lov do smrtících pastí ani o plošné povolení (např. v Rakousku – střílení v určitém období roku + živochytné pasti, jen ve vybraných malých oblastech Horního a Dolního Rakouska a Korutan).

Zdroj: AOPK