Zlatý důl není jen díra v zemi

Aktualizováno 3. února 2015 | Rubrika: Čistota vody a rekreace , Co bychom měli vědět o vodě

Peru důl Nadace Partnerství

Voda má v jihoamerickém Peru v praxi daleko vyšší cenu než zlato. Píše o tom ve své reportáži výkonný ředitel Nadace Partnerství Tomáš Růžička.

Už několik minut jedeme po veřejné komunikaci kolem obrovské haldy hrající všemi barvami. Jsme na území dolu Yanacocha v severním Peru, druhého největšího zlatého dolu na světě. Důl získal jméno po jezeru ve vysokých Andách, které muselo ustoupit několika set metrů hluboké jámě.  Cena zlata je vysoká a jeho těžba se vyplatí. Pro stovky tisíc lidí má však voda cenu mnohem vyšší.

Když halda vytváří obzor za našimi zády, zastavujeme u jednoho domku nedaleko prašné cesty. Venku je asi čtyřicetiletý snědý muž, a tak se dáváme do řeči. Jorge je celkem sdílný, i když ostatní usedlíci nás sledují zpovzdálí. Jsou nedůvěřiví a skoro další dvě hodiny trvá, než nám dovolí vstoupit do místnosti, kde už jsou ochotni mluvit o svém postoji k dolu. Vysvětlují nám, proč jsou tak podezřívaví. S dolem mají jen problémy. Neustále je na ně vyvíjen psychický nátlak, aby území opustili. Z oblasti mizí voda – nedaleký potok se zcela ztratil – a v dole se často používají trhaviny. Otřesy půdy jsou cítit hodně daleko. Ve výšce téměř 3 500 metrů nad mořem je život drsný sám o sobě. V sousedství dolu je to peklo. Ale kam máte jít, když právě tady to je vaše země, ve které máte své kořeny?

Důl Yanacocha patří americké společnosti Newmont Mining Corporation, ale svůj podíl v dole má i peruánská Buenaventura. Důl zabírá území velikosti Krkonošského národní parku, vysoko v horách nad dvousettisícovým městem Cajamarca. V horách, kde pramení nejdůležitější řeky regionu, zdroje pitné vody pro celou oblast, pro zdejší zemědělství nepostradatelné. V zemědělství je zaměstnáno 55,4 % obyvatelstva, v těžebním průmyslu asi 1,5 %, a většinou nejde o místní.

Těžba zlata probíhá metodou kyanidového loužení, nechvalně známou z celého světa. V Evropě jsou její katastrofické následky způsobené únikem kyanidů v rumunském Baia Mare v roce 2000 ještě v živé paměti. Na řadu let tam kyanid vyhubil veškerý život v několika řekách. V Peru k něčemu podobnému ještě nedošlo, ale laguny s kyanidy jsou tady taky.

Cajamarca je čtvrtým nejlidnatějším regionem v Peru s jedním a půl milionem obyvatel a hustotou 45,5 obyv./km2. Zdejší produkce brambor, yuky, rýže, banánů, kukuřice a mléka je zásadní pro celý peruánský trh s potravinami. V produkci mléka se Cajamarca dělí s Limou o druhé místo. Případné další rozšíření lomu bezprostředně ohrožuje v okrese Bambamarca deset tisíc producentů mléka a šest set výroben sýra.

Zdá se, že naleziště zlata jsou prokletím pro všechny zdejší farmáře. Společnost Newmont chystá otevření dalšího zlatého dolu nedaleko Yanacocha. Plocha území, na kterou má společnost koncesi, je obrovská – tisíc kilometrů čtverečních. To je oblast CHKO Beskydy. Nebo dvacet sedm lomů ČSA na Mostecku… Toto rozšíření je známé jako projekt Conga. Jde o oblast nad městem Celendín v pramenné oblasti pěti povodí. Projekt se dotkne 676 pramenů a devíti jezer s plochou přes šedesát pět hektarů. Záměr vzbudil mezi obyvateli obrovský rozruch. Ten vyústil v protestní pochody k jezerům, které by měly kvůli dolu zaniknout, a několikatisícové demonstrace v Cajamarce a dalších městech.

Odpověď státu byla rázná – policie a armáda, vyhlášení výjimečného stavu. Žádný dialog, jen politika zastrašování a kriminalizace organizátorů protestních akcí. Při pokojných demonstracích v roce 2012 bylo pět vesničanů zabito střelbou ostřelovačů z helikoptéry. Mirtha Vasquez, aktivistka a právnička z místní organizace GRUFIDES, k tomu dodává: „Za celou dobu protestů bylo zabito dvacet čtyři lidí, desítky jich byly zraněny a stovky lidí byly a jsou vyšetřovány.“

Rozšíření dolu Conga je stále na stole. Je hrozbou pro všechny místní, kteří žijí z toho, co si vypěstují. K tomu potřebují vodu v řekách, která jejich pole a pastviny zavlažuje. Zlatý důl potřebuje tři tuny vody na vytěžení jednoho gramu zlata. Podle aktivistů jen důl Yanacocha spotřebuje 250 000 litrů vody každou hodinu, průměrný Peruánec třicet litrů denně. Důl je velký konkurent a nepřítel. Do státní pokladny a kdovíkam ještě přinese ovšem mnohem více než vesničan s hliněným domkem a jednou krávou.

Na domcích ve vesnicích, stejně jako na domovních fasádách ve městě se odehrává předvolební kampaň kandidátů na starostu. Voda ano, zlato ne! můžete číst na mnoha místech. Voda a zlato se dostaly i do předvolebních diskusí. Jak by ne. Je to klíčová otázka pro rozvoj všech komunit, pro život dnešní i budoucích generací. Bohužel rozhodnutí není na místních samosprávách, ale na centrální vládě v Limě. Cajamarca je daleko a lidem ve velkých městech a Limě, kde žije třetina obyvatel Peru, málo záleží na osudu otrhaných vesničanů kdesi daleko v horách, kam není důvod jezdit.

Zdroj: www.materialtimes.com, Nadace Partnerství (redakčně kráceno), text a foto Tomáš Růžička (jedna z výsypek dolu Yanacocha na dohled od domu jednoho ze starousedlíků)

Související rubriky: Čistota vody a rekreace, Co bychom měli vědět o vodě, Nápoje a voda v potravinách, Podnikání s vodou a zákony, Prevence povodní, voda v krajině, Vodovody a kanalizace