Zdravotníci varují před riziky pití vody z měděných nádob

3. března 2017 | Rubrika: Čistota vody a rekreace , Co bychom měli vědět o vodě

čistá voda

Státní zdravotní ústav (SZÚ) vydal varování před nekontrolovatelným pitím vody z měděných nádob. To doporučují někteří výrobci s tím, že pití vody z měděné nádoby může vodu zbavit nebezpečných bakterií.

Na podporu prodeje měděných nádob se přitom mimo jiné uvádí: „Měď je nejen antioxidantem, ale má také protirakovinné účinky, urychluje třeba také hojení ran, protože podporuje tvorbu nových buněk, stimuluje také mozkovou činnost. Její protizánětlivé účinky pomáhají proti artritidě a napomáhá našemu správnému trávení. Dospělý člověk by měl do svého organismu každý den dostat okolo 1,2 mg mědi. Toto množství by však nemělo být výrazně překročeno, a proto je ideálním způsobem pití vody z měděné nádoby. Zde totiž k „předávkování“ mědi prakticky nemůže dojít a přesto se jí do organismu dostane tolik, kolik má.“

Podle SZÚ jsou ale uvedená tvrzení o zdravotních benefitech částečně sporná a doporučení k pití vody z měděné nádoby není úplně bez rizika. Tvrzení, že při pití vody z nádoby z mědi nemůže dojít k předávkování je pak podle SZÚ zcela mylná. Měď je skutečně pro člověka esenciální prvek, takže jeho dostatečný přívod do organismu je nezbytný. Různá odborná doporučení pro dostatečný denní přívod se trochu liší, ale pro dospělého člověka se obvykle pohybují od 0,5 do 1 mg denně (0,6 – 0,8 mg/den; děti méně), německé doporučení je ale vyšší a pro dospělé považuje za vhodnou dávku rozmezí 1,0 – 1,5 mg/den. V České republice se dietární expozice esenciálním a toxickým prvkům pravidelně sleduje a vyhodnocuje.

Při srovnání s doporučením USA (Estimated Average Requirements; 2006) je možné přívod mědi hodnotit u dětí a mužů jako adekvátní, nedostatečný přívod byl zaznamenán u žen starších 15 let a týkal se od 30 % do 46 % osob v závislosti na populační skupině. Nejnižší příjem byl zaznamenán na úrovni cca 0,5 mg/den. K nejvýznamnějším zdrojům mědi ve stravě patří v ČR pečivo, zelenina a zeleninové výrobky, ostatní potraviny (obiloviny), cukrovinky a ovoce. Nejvyšší obsah mědi byl zaznamenán u kakaa, sóji a sójových výrobků, koření a ořechů. Problém v umělé suplementaci mědí, zejména vodou, spočívá v tom, že hranice bezpečného a rizikového (toxického) příjmu leží poměrně blízko sebe. Rozhodně neplatí, že čím více, tím lépe. Většina studií uvádí, že nadbytek mědi působí oxidační stres (čili opak v reklamě deklarovaného antioxidačního účinku). Také tvrzení o protirakovinném účinku mědi považujeme za sporné, protože většina studií hovoří naopak o podpoře rakovinného bujení (podporou tvorby nových cév) a při léčbě některých druhů nádorů se uvažuje o podávání přípravků blokujících účinek mědi. Konečně i tvrzení, že uchování vody v měděné nádobě ji zbaví nebezpečných bakterií, nelze brát při praktickém užití vážně. Ionty mědi skutečně mohou usmrtit některé bakterie (horší je to už s viry) díky svému oligodynamickému působení (podobnému iontům stříbra, které jsou ale účinnější), ovšem je k tomu potřeba dostatečné koncentrace mědi a relativně dlouhé doby působení (ta závisí na koncentraci, ale vždy to bude v řádu mnoha hodin, až 24 hodin ).

Plné znění doporučení SZU najdete na:

http://www.sovak.cz/cfs/files/files/uD9ZEahR3GXL3L864/2017%20Ko%C5%BE%C3%AD%C5%A1ek%20Riziko_z_medene_nadoby.pdf

Autor:  MUDr. František Kožíšek, CSc. vedoucí Národního referenčního centra pro pitnou vodu, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová

 

 

Související rubriky: Čistota vody a rekreace, Co bychom měli vědět o vodě, Nápoje a voda v potravinách, Podnikání s vodou a zákony, Statistiky a kauzy, Vodovody a kanalizace