Za chyby úředníků na ministerstvu životního prostředí zaplatili občané

30. dubna 2012 | Rubrika: Čistota vody a rekreace , Co bychom měli vědět o vodě

ČOV Litvínov

Od roku 2008 vedl řídící výbor Operačního programu životního prostředí (OPŽP) žadatele o dotace v oblasti vodohospodářství cestou, která se ukázala jako slepá. Výsledkem je, že vodohospodáři přijdou o část dotací a občané navíc zaplatili díky úředníkům zbytečně více za vodné a stočné.

Informuje o tom ve zprávě o vývoji podmínek dotací z EU Severočeská vodárenská společnost (SVS). SVS vznikla jako vlastník vodárenského majetku po privatizaci v roce 1993, kdy také podepsala smlouvu s provozní společností SčVK. Provozní smlouva tak byla v době přístupuČR do EU uzavřená podle tehdy platné legislativy a nastavení jejích podmínek se odvíjelo podle probíhající privatizace. Na veškeré aktivity SVS dohlížel majitel tzv. zlaté akcie s právem veta – stát.

Významným mezníkem byl vstup ČR do EU. ČR se tehdy zavázala splnit přístupové podmínky v oblasti čištění odpadních vod v krátkém čase a v míře vyšší, než nezbytně nutné. K realizaci tohoto obrovského úkolu pak slibovala EU při přístupových rozhovorech dotace. SVS převzala za své akcionáře, města a obce, odpovědnost za zásobování obyvatelstva pitnou vodou a za odvádění a likvidaci komunálních odpadních vod. Proto, když stát převedl svůj extrémně tvrdý závazek vůči EU v oblasti čištění odpadních vod zákonem na města a obce, musela se s tím SVS v průběhu krátkého přechodného období vyrovnat.

To se podařilo. Celkově tyto takzvané strategické investice v období 2005 – 2010 představovaly v regionu SVS 4,6 miliardy korun. Šlo celkem o 24 opatření načistírnách a 50 na kanalizaci. Je namístě připomenout, že tyto projekty nebyly vyvolány vlastní potřebou SVS zvyšovat kapacity a nahrazovat technologie. Zařízení SVS totiž plnila limity dané tehdejší českou legislativou. Uvedené rekonstrukce a dostavby byly vyvolané přísnější evropskou legislativou.

Zmíněné stavby financovala SVS především z vlastních zdrojů, v prvních letech přechodného období po vstupu ČR do EU i s využitím dotací z Fondu soudržnosti, např. pro sdružené projekty Podkrušnohoří a Lužická Nisa. Každý z těchto projektů byl v objemu kolem miliardy korun. Protože SVS čerpala i v minulosti evropské dotace vždy bez problémů, v rámci předvstupních programů PHARE a ISPA a pak i ze zmíněného Fondu soudržnosti, očekávala dodržení příslibu i v dalších letech, u projektů, kdy podávala žádosti o dotace prostřednictvím OPŽP.

SVS provedla řadu úprav původní provozní smlouvy se SčVK, aby ji uvedla do souladu s požadovanou„nejlepší evropskou praxí“, což se podařilo formou dodatku č. 10 v roce 2010. Tehdy i Evropská komise potvrdila, že smlouva splňuje podmínky Fondu soudržnosti EU. Sdružený projekt SVS Lužická Nisa, dokončený v roce 2009, proto bez problémů získal z Fondu soudržnosti EU přislíbenou dotaci.

Podmínkou pro získání evropských dotací v rozpočtovém období 2007-2013  prostřednictvím OPŽP je splnění řady podmínek a parametrů, daných Metodikou pro žadatele. Tu vydává národní Řídící orgán OPŽP, v rámci ČR tedy Ministerstvo životního prostředí ČR (MŽP). Metodika pro žadatele z dubna 2008 upravovala kromě jiného i situaci těch žadatelů, kteří mají – z pohledu evropské legislativy – uzavřeny dlouhodobé provozní smlouvy, což je případ SVS. Protože není možné požadovat po žadatelích nekorektní kroky ve smyslu jednostranné výpovědi takové smlouvy s rizikem následné arbitráže, obsahovala Metodika možnost využít principu „oddělitelnosti a vyjmutí“, tj. provozování obnovené resp. rozšířené oddělitelné části vodárenské infrastruktury na základě nové provozní smlouvy, uzavřené po novém výběrovém řízení, bez změny původní provozní smlouvy.

Touto cestou se roku 2008 vydala SVS při realizaci celé řady svých projektů: Rekonstrukce ČOV Česká Lípa, ČOV Nový Bor, ČOV Doksy, ČOV Jablonné v Podještědí, ÚV Jirkov, výstavba ČOV Litvínov. V případě zcela nové oddělitelné stavby – ČOV Litvínov – na ni SVS uplatnila rovněž aplikaci finančního modelu, jak Metodika vyžadovala.

Všechny z uvedených projektů jsou v současnosti již dokončeny a běží ve zkušebním provozu, nebo je krátce po jeho skončení. Stavby kontinuálně financovala SVS ze svých zdrojů a s využitím úvěrů, v očekávání přislíbených evropských dotací.

Zásadní obrat však znamenalo zjištění, že Metodika, kterou se žadatelé o evropské dotace řídili a vydali značné úsilí a prostředky na splnění jejích podmínek, není schválená Evropskou komisí. Na konci roku 2010 proto OPŽP posuzování projektů pozastavil a koncem loňského roku byla vydána verze Metodiky 3.4, která již původní princip„oddělitelnosti a vyjmutí“ nedovoluje.

Hned v lednu 2012 se zástupci SVS i zástupci provozní společnosti SčVK sešli na MŽP k projednání nové situace a aktuálních požadavků na úpravu provozní smlouvy. Bezodkladné jednání o úpravě provozní smlouvy schválily orgány SVS, aby byla zachována možnost získat dotace OPŽP jak pro SVS, tak pro ty akcionáře SVS, kteří o dotace OPŽP žádají pro své projekty samostatně.

Obratem jsme tedy vstoupili do jednání s majoritním akcionářem našeho provozovatele. Po intenzivních jednáních jsme dne 20. 2. 2012 dospěli ke společnému závěru. Shodli jsme se, že úprava stávající provozní smlouvy je, dle zkušeností z minulosti, velice složitý, právně rizikový a v neposlední řadě i finančně nákladný proces. Proto, abychom mohli pokračovat v krocích směřujících k úpravě provozní smlouvy dle aktuálních nových podmínek OPŽP, potřebujeme od MŽP deklarovat garanci stability podmínek přijatelnosti projektů až do konce stávajícího programovacího období 2007–2013. Za tuto garanci je možné považovat závazné prohlášení, že Metodika pro žadatele ze dne 22. 12. 2011 je již schválená Evropskou komisí a zároveň nebude v budoucnu již zásadně měněna.

Poskytnout takovou garanci však MŽP odmítlo a projekty SVS zařadilo mezi problematické, jež Řídící výbor OPŽP nedoporučuje k realizaci. Od roku 2008 tak vedl národní Řídící výbor OPŽP žadatele o dotace cestou, která se ukázala jako slepá.

SVS přijde o dotační potenciál pro svoje projekty v objemu až 750 milionů korun, pokud by byla přiznána dotace v plné výši, resp. 600 milionů korun, pokud by byla dotace 60 procent. Dotací se však nedočkají ani ti akcionáři SVS, města a obce, kteří připravovali svoje samostatné projekty. SVS za stát ve svém regionu splnila závazky v oblasti čištění odpadních vod. Evropskou legislativou vyvolané investice jsou dnes již zrealizované a do ceny vody se promítly. Přísné limity, ke kterým se ČR snaživě zavázala, tak v ceně vody zaplatili paradoxně obyvatelé severních Čech.

Kdyby SVS mohla tyto investice od roku 2005 místo do čištění odpadních vod směrovat do obnovy majetku, promítlo by se těch 4,6 miliardy korun bezpochyby do výrazně lepší kondice infrastruktury.

Naše voda

 

 

 

Související rubriky: Čistota vody a rekreace, Co bychom měli vědět o vodě, Statistiky a kauzy, Voda a naše peněženka, Vodovody a kanalizace