Vysoké poplatky vodohospodářů obcím zvyšují ceny vodného a stočného

19. dubna 2012 | Rubrika: Čistota vody a rekreace , Podnikání s vodou a zákony

Pražská ČOV IMG_8519

Přípravu novely zákona o vodovodech a kanalizacích komentuje předseda Sdružení oboru vodovodů a kanalizací (SOVAK) František Barák.

Co čeká SOVAK od novely zákona o vodovodech a kanalizacích? Co změní novela zákona? Budou nadále platit výjimky z povinnosti platit za odvádění srážkových vod ?

Novela zákona je nyní ve stádiu příprav, na kterých se naše sdružení podílelo poskytnutím návrhu na deset základních změn zákona. Ministerstvo zemědělství jako předkladatel zákona novelu v současné době připravuje a SOVAK očekává, že navržené změny budou akceptovány. Novela zákona o vodovodech a kanalizacích by měla být schálena v příštím roce a její účinnost se předpokládá od roku 2014. Věřím, že novela zákona přinese zásadní obrat v řešení problematiky srážkových vod. Současná legislativa, a to jak zákon o vodách, tak stavební zákon, udělaly zásadní legislativní krok k řešení srážkových  vod především požadavkem, aby každá stavba přednostně vyřešila hospodaření s dešťovou vodou na vlastním pozemku. Ale tlak na hospodaření s dešťovou vodou musí mít i polohu finanční. To znamená, že každý, kdo odvádí dešťovou vodu do kanalizace, by za ni měl platit bez současných výjimek. Cílem je snížit množství dešťových vod odváděných kanalizací, které způsobují problémy v době přívalových dešťů nejen v kanalizačních systémech, ale i na čistírnách odpadních vod. Nelze nezmínit i velké znečištění, které do kanalizace přináší dešťové vody odváděné především z komunikací.

Vlastníci a správci komunikací se však na zvýšených provozních nákladech spojených s odváděním a čištěním srážkových vod dosud nepodílí, a proto nemají ani zájem na snižování množství dešťových vod  odváděných z komunikací do kanalizace. Obdobná situace je v současné době u Českých drah, na které se nevztahuje povinnost platit za odvádění srážkových vod  z ploch drah celostátních a regionálních včetně pevných zařízení potřebných pro zajištění bezpečnosti a plynulosti drážní dopravy. České dráhy přitom mnohé své nemovitosti plně nebo částečně pronajímají za účelem zisku, ale platit za srážkové vody nemusí, a též je při obnově nebo rekonstrukcích ploch drah nic nenutí řešit odvod srážkových vod mimo kanalizaci. Změna zákona v tomto smyslu zlevní cenu stočného pro více nežosm miliónů obyvatel, kteří dosud za vyčištění ze silnic, dálnic a železnic platí.

Očekávám také, že novela zákona přinese změnu i z pohledu údržby a oprav vodovodních  a kanalizačních přípojek pod veřejným prostranstvím. V současné době zajišťuje tuto činnost provozovatel vodovodní a kanalizační sítě bez ohledu na to, že přípojka je vlastníka nemovitosti, který by měl mít plnou odpovědnost za stav svého majetku. Současný stav daný zákonem je velmi problematický a z hlediska práv a povinností vlastníka přípojek by se tento vztah měl narovnat.

Dalším problémem, který vysoce zvyšuje náklady na opravy a  rekonstrukce vodohospodářské infrastruktury, jsou náklady s dočasným  pronájmem komunikací spojené s provozní nebo investiční činností provozovatelů. Finanční  požadavky vlastníků a správců komunikací za dočasné pronájmy pozemků a komunikací nebo zřízení věcných břemen se stále zvyšují bez ohledu na veřejný zájem,  kterým provoz vodovodů a kanalizací dle zákona je.

Hovoří se i možných navýšeních poplatků za odběr podzemních vod. Jaký to bude mít vliv na cenu vody? Bude vodárenským společnostem zbývat dostatek prostředků na investice?

Přepokládám, že stát zvýší poplatky za odběr podzemních vod, které jsou dnes dvě koruny za kubík. Povrchová voda, kterou nakupujeme od státních podniků Povodí, je zhruba 4x dražší, liší se podle regionů. Poplatky za odběry povrchové vody jsou stanoveny správci jednotlivých toků (Povodí Vltavy, Povodí Moravy apod. ) v návaznosti na náklady spojené se zajištěním správy toků. Vodohospodářské společnosti odebírající povrchovou vodu pro výrobu pitné vody od Povodí Moravy a Povodí Odry zaplatí za kubík povrchové vody podstatně více, než za odběr kubíku vody od Povodí Vltavy. Tento poplatek však nezaručuje dodávku povrchové vody v určité kvalitě. Dopady zhoršené kvality povrchové vody nese vodohospodářská společnost jako odběratel, který musí vynaložit zvýšené náklady na její úpravu neboli výrobu pitné vody. Je to i jeden z důvodů, proč jsou v České republice rozdílné regionální ceny vodného a stočného.

Přestože novela zákona o vodách zatím nepřinesla změnu ve výši plateb za podzemní vodu, je nutno se zvýšením počítat. Je nelogické, že poplatek za kvalitní podzemní vodu je podstatně nižší, než poplatek za vodu povrchovou. Musíme myslet i na budoucí generace, aby i pro ně byl zachován dostatek kvalitní podzemní vody. Samozřejmě, že zvýšení poplatku za podzemní i povrchovou vodu se promítne do cen vodného i stočného tak, jako se promítá i zvýšení ceny ostatních surovin používaných na výrobu a dopravu pitné vody a odvádění a čištění odpadních vod. Jedná se především o ceny elektrické energie, pohonných hmot, chemikálií, trubních materiálů, ale i ceny za likvidaci odpadů vznikajících při výrobě pitné vody nebo likvidaci odpadních vod. Posouzení únosnosti cen vodného a stočného je schopnost odběratelů uhradit poplatky za vodné a stočné.

Je jasné, že další případné navýšení poplatků za odběry povrchových a podzemních vod, které odvádějí výrobci pitné vody státu, zvýší cenu vody a sníží zdroje na investice. Spotřebitel už dnes platí z ceny vody téměř třetinu státu– za poplatky za odběr vody, za poplatky z vypouštěných vod, za věcná břemena vůči státním institucím, za daň z přidané hodnoty a daň z příjmu. Nárůstem poplatkůza odběr vod dojde současně i k nárůstu objemu daněz přidané hodnoty. Vyšší cena vody se projeví ve snížené spotřebě, což bude mít za následek snížení zdrojů na investice. To samozřejmě povede k tomu, že do obnovy majetku, to je sítí a technologií, půjde při stávajících cenách vody stále nedostatečné množství finančních prostředků. Může to být bludný kruh, východiskem z něho je na místech, kde je vodárenská infrastruktura v nedobrém stavu, významný nárůst ceny vodného a stočného a z tohoto nárůstu pak financování obnovy sítí.

Jak ovlivňují věcná břemena cenu vody?

Města a obce vyberou od vodárenských společností, případně zhotovitelů vodárenských projektů ročně stamilióny za věcná břemena a zábory veřejných prostranství. Je pozoruhodné, že právě věcná břemena, která platíme městům a obcím, krajským a státním institucím, jsou v nejvyšších sazbách a významně zdražují vodné a stočné. Soukromí vlastníci pozemků samozřejmě požadují stále vyšší poplatky za věcná břemena, v případě rekonstrukcí sítí a nutnosti vstupu na jejich pozemek pak stále častěji hledají právní nástroje pro značné kompenzace. Přibývají neoprávněné pevné stavby nad sítěmi, jejich odstranění je sice soudně vymahatelné, ale velmi zdlouhavé i drahé. To vše stojí peníze, které zaplatí spotřebitel ve vodném a stočném. Nezbytné povýšení veřejného zájmu  na zásobování obyvatel pitnou vodou v české legislativě by mělo  následně upravit i vymezení věcných břemen se stanovením cenového rámce v oboru vodovodů a kanalizací. Je přece jasné, že zájem státu na zásobování obyvatel pitnou vodu musí být prioritním zájmem.

Z podkladů SOVAK Naše voda

Související rubriky: Čistota vody a rekreace, Podnikání s vodou a zákony, Statistiky a kauzy, Voda a naše peněženka, Vodovody a kanalizace