Vodník – odraz dávného slovanského kultu vody

Aktualizováno 23. prosince 2016 | Rubrika: Čistota vody a rekreace , Co bychom měli vědět o vodě

obraz-vodnika-od-josefa-lady

Jednou z nejčastějších postav z pohádek a pověstí je vodník, původně vodní démon jakožto součást slovanského folkloru, obývající řeky, potoky, jezera a rybníky. Prakticky žádná mýtická postava není spojena s vodou natolik, jako právě vodník.

Představy o vodníkovi jsou u Slovanů v základě podobné. Mívá podobu malého mužíka, dospělého muže či starce. Často mívá zelené vlasy i vousy. U Západoslovanů a Slovinců bývá pěkně oblečený, nejčastěji v zelené či červené, takovou barvu mívá i kouzelný prut či metla, kterým ovládá vodu. Může se měnit v člověka, v tom případě jej však lze identifikovat podle vody kapající ze šosu. Mění se také v různá zvířata, například rybu, koně či žábu, ale také v neživé předměty.

Obývá vodní hlubiny, obzvláště v blízkosti mlýnů, kde má svůj dům či křišťálový palác. Je aktivní především v noci, kdy na hladině tleská, hází sebou jako ryba nebo si na mlýnském kole rozčesává vlasy. Ve vodě je velmi mocný, zatímco na suchu zpravidla slabý. Vládne rybám, vodním zvířatům i vodními ptactvu. Vodník je buď samotář, nebo má ženu a dcery. Jeho nevěstou je buď vodní panna, nebo dívka, kterou utopil či která byla prokleta svým otcem nebo matkou – ta je většinou lidem více nakloněna než její muž. Když jeho žena rodí, vybírá si vodník kmotry mezi lidmi, které za to odměňuje zlatem. Jeho dcery bývají velice krásné a svádějí lidské muže.

Vztah vodníka k lidem k lidem je zpravidla negativní, ačkoliv v lidové a populární kultuře se později stal spíše komickou postavou. Často je obzvláště nebezpečný mlynářům. Západoslovanští vodníci přechovávají duše utopených v hrncích či hrníčcích. Obzvláště nebezpečný je lidem, kteří se koupou v poledne či o půlnoci, naopak neškodný měl být v pátek, což byl den, který mu byl zasvěcen. Rozšířená je víra, že s oblibou navštěvuje trhy a jeho přítomnost věští výši úrody či cen zboží.

Český vodník má podobu malého muže se zelenými vlasy, hezky oblečeného do zelené či červené, kterému ze šosu kape voda. Podle jiného podání je to ošklivý starý zelený muž se žabími rysy jako široká ústa, blána mezi prsty nebo vypoulené oči, jindy má pravé oko rudé, voda mu neustále kape z vlasů a jeho tělo je měkké jako bláto. Láká k sobě především děti a mladé dívky, například tím, že na břehu rozvěsí barevné stuhy a zrcátka, nebo se promění v dítě, které spadne do vody a svého zachránce utopí. Vodník později v lidové tradici a populární kultuře ztrácel svojí zlovolnost a stal se podobně jako čert komickou postavou.

Vodníka lze spoutat lýkovým provazem, barevnými tkanicemi, klokočím posvěceným o Květné neděli či  houžví z devíti druhů dřev. Může ho také zneškodnit odvážný člověk, když mu odstřihne jeho mokrý šos, který omotá růžencem a zakope v posvěcené zemi nebo na rozcestí. Vodník přitom člověka pronásleduje, protože pokud svůj šos nezíská do příštího svítání, zahyne. Jako ochrana před ním fungují byliny černobýl, tolita, turan, kapradí nebo devětsil.

Zdroj: wikipedie, upraveno Naše voda, foto: (klasický vodník od Josefa Lady) archiv Naše voda

Související rubriky: Čistota vody a rekreace, Co bychom měli vědět o vodě, Přehrady a vodní díla, Rybářství a rybníkářství