Voda – nositelka koloběhu života IV.

24. července 2014 | Rubrika: Co bychom měli vědět o vodě , Podnikání s vodou a zákony

Labe - propusť - IMG_5763

Ekologický server memza.cz pokračuje v seriálu článků o vodě s názvem „Voda – nositelka koloběhu, jenž zachovává veškerý život“ a tématu regulace vodních toků. Následující díl je věnován vlivu kosmického záření na sílu vodního proudu.

Přírodní regulace vodních toků, jejich proudění bez ohledu na vnitřní kinetické pochody vody v jejich přirozených řečištích, je základ problémů, jejichž důsledkům nyní planeta Země čelí. A tyto důsledky staleté činnosti člověka jsou smrtící hrozbou pro tepny planety – řeky,  pro vodu samotnou, a v tomto důsledku i pro život na Zemi.

Je známo obecně, že díky kosmickým vlivům, nikterak éterickým, se tvoří pohyb i ve stojaté vodě. Jeho průběh pak souvisí s teplotními podmínkami vody i okolí a rozdíly mezi nimi. Působení těchto faktorů, ač se to na první pohled může jevit nicotné, může být veliké. (Je možné pozorovat, že i ve stojaté vodě se bez přičinění větru pohybují různé předměty sem tam, v podstatě neuspořádaně a chaoticky.)

Účinek různě teplých vrstev vody o různé hustotě vody se dá vědecky poměrně přesně změřit a zdokumentovat běžnými k tomu určenými přístroji a děje se i na poměrně velké vodní ploše. Z těchto poznatků pak není těžké dovodit, že rozsah vzájemného působení vodních proudů, které se do pohybu dávají vlivem kosmického působení na straně jedné a dynamického původu na straně druhé, je dotvářen vlivem teploty vody na teploty jejího okolí. Tento zdánlivě prostý jev má zásadní význam na kvalitu vody a je možné ho pozorovat zejména a jasně v přirozených řečištích planety, které neprošly devastační mechanickou regulací, za účelem popsaným v předcházejícím dílu.

Harmonizace venkovní teploty a teploty vody u zdravého, živého vodního proudu (který se nachází ve svém, po tisíciletém působení těchto faktorů utvářeném řečišti)  snižuje uvnitř takto dlouhodobě utvářených břehů brzdící účinky příčně dopadajícího kosmického záření a tím zvyšuje účinky čistě dynamické složky vodního proudu. Obráceně to potom funguje rovněž.

Je obecně známá skutečnost, že velká voda je mnohem nebezpečnější, když se nad ní sníží teplota vzduchu, tzn, když se teplota okolního vzduchu přiblíží teplotě vody, než když je teplota vzduchu výrazně vyšší, než teplota vody.

Toto konstatování prokazuje nade vší pochybnost následující, snadno ověřitelná zkušenost u plavebních koryt s rychlovypouštěcími vraty. Při sklopení spodních vrat, zejména v létě při horkém počasí a vysoké teplotě okolního vzduchu, je do koryta vypuštěna chladná voda ode dna sběrné nádrže. Když pak po delší trase opadne dynamický účinek, projeví se zvýšenou silou příčné kosmické záření. Důsledkem jeho působení se začne vyplavovat velkou silou plavený materiál stranou z hlavního proudu tekoucí vody, což lze pozorovat pod všemi rychlovypouštěcími vraty.

Tímto poznáním pak směřujeme k logickému závěru: každá divoká  a zdravá voda ve svém přirozeném řečišti je nejnebezpečnější tehdy, když se teplota vody i teplota okolního vzduchu setkají na 4 stupních Celsia. Tehdy kosmické záření zcela ztrácí svůj vliv na sílu vodního proudu, voda má nepřetržitě svoji největší měrnou hmotnost a v toku chybí lehčí proudy a tím vlastní pohyb takovéto vodní masy ve spádu jejího přirozeného koryta probíhá naprosto nebrzděn.

Tyto poznatky mohou mít velký význam například při předcházení povodním.

Zdroj: www.memza.cz, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová

 

 

Související rubriky: Co bychom měli vědět o vodě, Podnikání s vodou a zákony, Přehrady a vodní díla, Prevence povodní, voda v krajině