Voda: Mýty a realita II

10. února 2012 | Rubrika: Čistota vody a rekreace , Co bychom měli vědět o vodě

voda-sklenice4-328x245

V další části osvětových informací o vodě přináší portál Naše voda některé mýty týkající se vody přirozeně dostupné v přírodě formou studánek či pramenů, ale také vody ze studní a vlivu vodních filtrů.

Jedním ze stále přetrvávajících mýtů je teze o vysoké kvalitě vody z pramenů a studánek. V celkově kontaminovaném prostředí naší krajiny to ale ve většině případů není pravda. Skutečnou záruku kvality stanovuje místně příslušný vodohospodářský orgán, přičemž takzvaný „uznaný zdroj“(zdroj kvalitní pitné vody) je před svým uznáním několik let předmětem pozorování (monitoringu) a prakticky vždy se musí nacházet ve vyhlášeném ochranném pásmu, ve kterém není povolena žádná činnost, která by zdroj pitné vody mohla znečistit. Volně přístupné prameny a studánky, které nemají statut uznaného zdroje, garancí kvality nejsou, jinak ale za neškodnost vody z nich odpovídá  majitel pozemku, na němž se nacházejí.

Kvalitní pitná voda obvykle nepochází ani ze studní. Naopak, studny velmi často nesplňují ani ty nejzákladnější hygienické požadavky, a to z celé řady důvodů. Zejména ale díky tomu, že se většinou nacházejí v lokalitách s chemicky upravovanou půdou či proto, že se ve studnách hromadí povrchová voda kontaminovaná před vtokem do studně nebo spodní voda prosakující z kontaminovaného prostředí. Podle statistik až 90 procent vody ze studní není rozhodně vhodné k pití.

Příliš si nepomůžete ani často propagovanými ionizátory vody a obecně většinou filtračních zařízení, která mají zvyšovat kvalitu vody. Filtrování vody není totiž zrovna optimální způsob úpravy vody, neboť výsledkem je obvykle tekutina zbavená prakticky všech minerálů, které jsou přínosem pro lidský organismus. Taková voda není vhodná k trvalé spotřebě a v žádném případě k přípravě kojenecké stravy.

Petr Havel

Související rubriky: Čistota vody a rekreace, Co bychom měli vědět o vodě, Nápoje a voda v potravinách