Údolní niva je zásobárna vody i informací

13. února 2017 | Rubrika: Čistota vody a rekreace , Co bychom měli vědět o vodě

soutok Morava - Dyje - IMG_9226 - obr. 3

Určit, co přesně je údolní niva, není vůbec jednoduché. Připomíná to portál enviweb.cz s tím, že jde o geosystém, který je velmi proměnlivý a každý vědní obor, který se jím zabývá, jej definuje trochu jinak.

Obecně můžeme říci, že údolní nebo také říční niva je část údolí, které je pravidelně zaplavováno a utvářeno řekou. Aktivní je při povodňovém stavu vodního toku, kdy je částečně nebo plně zaplavována. Tvoří ji říční nánosy ze štěrku, písku, jílu a hlíny v rozdílném poměru podle toho, jak se vodní tok větví. Nivou je vlastně každé dno říčního údolí a je jedno, jaký povrch ho zrovna pokrývá, tedy zda jsou to lesy, zemědělská půda, nebo třeba zástavba. Součástí údolní nivy mohou být i avulzní brázdy, což jsou koryta, která vznikají odkloněním toku řeky během povodní. Tato koryta jsou hluboká až dva metry a za normálního stavu jsou vyschlá.

Údolní nivy jsou přirozenou zásobárnou podzemní vody pro své široké okolí. Ve dnech s nízkými srážkami dodávají vodu i do samotných řek. V přírodních nivách se nacházejí cenné zásoby biomasy, jako jsou nivní louky a lesy, mokřady aj. Pokud je vodní tok dobře a uvážlivě regulován, mohou zde být i cenná pole či sady. Další velice důležitou funkcí tohoto místa je ukládání informací o změnách nejen v nivě, ale i v prostředí celého povodí. Jde o změny prostorové, ale i časové. Mohou to být změny nahodilé či dlouhodobé poukazující třeba na klimatické změny. Tím, že pochopíme přírodní procesy, které zde probíhají, můžeme optimalizovat působení člověka a zmírnit tak škody způsobené například změnou koryt vodních toků.

Údolní niva představuje nejstarší část současné kulturní krajiny. Byla totiž prvním místem, které začal člověk proměňovat a osidlovat. V našem prostoru se tak dělo již od 5. tisíciletí př. n. l. Tehdy šlo spíše o nepřímé ovlivňování spojené třeba s odlesňováním. Ve středověku jsme pak vodní koryta a nivy upravovali cíleně, především kvůli stavbě mlýnů a budování rybníků. Nicméně tyto kroky byly i díky nedostatečnému technickému vybavení povětšinou stále celkem šetrné k přírodě. Velkými zásahy do přírodní rovnováhy bylo až napřimování vodních toků, zánik meandrů, zahlubování vodních koryt ke konci 19. a během 20. století a pak zejména přeměna niv na zemědělskou půdu nebo její zastavění, čímž byly nivy ochuzeny o svou živou složku. A bezesporu největším zásahem člověka je stavba vodních nádrží, která často znamená úplný zánik nivy.

Nivu najdeme téměř podél všech českých řek. Málokde se už vyskytuje niva přirozená, ve většině případů do ní méně či více zasáhl člověk. Přirozenou nivu v Česku najdeme podél Odry, Moravy, Orlice a středního toku Lužnice. Krásnou podívanou na údolní nivu můžete zažít v přírodní rezervaci kolem potoka Rakovec. Zjara zde totiž vykvétají velká pole chráněných bledulí jarních, najdete tu také populaci vzácné lilie zlatohlávku nebo orchideje prstnatce májového.

Zdroj: www.enviweb.cz, zitkrajinou.cz, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová (soutok Moravy a Dyje)

 

Související rubriky: Čistota vody a rekreace, Co bychom měli vědět o vodě, Prevence povodní, voda v krajině, Rybářství a rybníkářství