Tmavnutí ledu v Grónsku je dílem opotřebovaných satelitních přístrojů

6. listopadu 2015 | Rubrika: Co bychom měli vědět o vodě , Prevence povodní, voda v krajině

osel antarktida

Další dobrá zpráva pro ty, kteří se obávají globálního oteplování a špatná pro ty, které by více mrzel nástup cyklicky se opakujícího údobí chladu malé doby ledové. Tak uvádí populárně -vědecký server osel.cz nejnovější vysvětlení příčin tmavnutí ledu v Grónsku.

Tomuto týdnu se začíná přezdívat týden klimatologických blamáží. Nejprve parta glaciologa Jay Zwally usvědčila Mezivládní panel pro změnu klimatu, že jejich prohlášení o úbytku pevninského ledu v Antarktidě je v rozporu s realitou. „Jižní“ přehmat se expertům IPCC přihodil tím, že ve svých modelech kladli příliš velkou váhu poznatkům pocházejícím jen z části Antarktidy. Když ale následně vzali američtí glaciologové v úvahu celou oblast, tak jim data z evropského dálkového průzkumu Země ERS a americkho NASA Ice (ICESat), dala reálnější představu o tamním dění. Dopočítali se nárůstu ledu, a proto Antarktida nemohla zvyšovat hladinu oceánu, jak se tvrdilo, ale akumulace tamního ledu zajistila opak – hladinu snižovala.

Na opačné straně světa se nyní provaluje další IPCC přehmat. Ten se týká Grónska. Dnes má tento kout Země, kdysi nazvaný zeleným, 85 % povrchu pod ledem a zmrzlá plocha zabírá téměř dva miliony km2. Po  Antarktickém ledovci, kterého se týkala ta první zmínka, je tento grónský hned druhým největším na světě. Proto se také bez albeda jeho povrchu, žádná vážně míněná vize změny klimatu, neobejde. Albedo je pojem z latinského albus (bílý), ale dnes se tím míní míra odrazivosti povrchu. Udává poměr odraženého elektromagnetického záření z toho, co na povrch dopadá. Výsledkem je procentický údaj od 0 do 100 %. U čerstvého sněhu je jeho hodnota například až 90 %.

Chris Polashenski z University of Maryland s partou osmi svých kolegů nyní upozornil na lapsus týkající se většiny dlouhodobých prognóz vývoje klimatu, protože vychází z modelování,  při němž kalkuluje s daty satelitního měření albeda na severní polokouli. Ta od roku 2001 deklarují v Grónsku nebývalý pokles. Jak na ploše s čerstvým sněhem, tak na letitém ledovém povrchu. Klimatologové tuto změnu vysvětlují jako podpis lidské činnosti a dílo sazí a jiných prachových nečistot, kterých produkujeme stále více a více. Proto prý povrch ledovců tmavne, a celé Grónsko přestává jako výkonný „chladič“ Země fungovat. Hrozit nám z toho má neuvěřitelně rychlý nástup tání ledovců a na mnoha místech potopy.

Geofyzikům z provedených měření snížení Albeda v důsledku spadu nečistot v Grónsku ale vyšlo, že jde o nepatrné změny, které v číselné podobě spadají až na třetí desetinné místo (průměr 0,003). Polashenski se nad problémem zamyslel s osmi experty na satelitní techniku z  Goddardova centra vesmírných letů. Specialisté následně dospěli k závěru, že klimatologové počítají s něčím, co má se sazemi a dalším nepořádkem společného jen málo. Viníkem pozorovaných změn spektrálního posunu a ztráty odrazivosti je totiž technika. Konkrétně MODIS (Moderate Resolution Imaging Spectroradiometer), hlavní přístroj satelitů Terra. Spektroradiometry, tak jako jiná optika, postupně „slepnou“ a tak se jim sněhový povrch z oběžné dráhy Země jeví stále tmavší a tmavší.

Zdroj: www.osel.cz (redkačně kráceno), primární zdroj: Polashenski, C. M., J. E. Dibb, M. G. Flanner, J. Y. Chen, Z. R. Courville, A. M. Lai, J. J. Schauer, M. M. Shafer, and M. Bergin (2015): Neither dust nor black carbon causing apparent albedo decline in Greenland’s dry snow zone; implications for MODIS C5 surface reflectance

ilustrační foto: Antarktický kontinent měl podle prognóz hladinu oceánu zvyšovat. Ve skutečnosti ji snižoval a to o 0,23 milimetrů za rok (Journal of Glaciology, 2015), autor: Wikimedia Commons)

Související rubriky: Co bychom měli vědět o vodě, Prevence povodní, voda v krajině, Statistiky a kauzy