Stanovisko SOVAK k problematice zpoplatnění přepadlých vod

10. února 2016 | Rubrika: Čistota vody a rekreace , Podnikání s vodou a zákony

déšť -  IMG_0375

Stanovení poplatků za přepadlé vody z dešťových oddělovačů na základě reálného měření přepadlých objemů a stanovení parametrů kvality vod na základě odběru a analýz vzorku není v současné době možné. Zdůrazňuje to ve svém stanovisku k návrhu novely zákona 254/2001 Sb., Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK). Kompletní stanovisko zde:

SOVAK ČR reaguje touto analýzou na návrh novelizace zákona č. 254/2001 Sb. v § 38, odst. 3), kde je nově uvedeno „Odvádí – li se odpadní voda a srážková voda společně jednotnou kanalizací10a), stávají se srážkové vody vtokem do této kanalizace vodou odpadní „ a současně a novelizaci § 89 Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových odst. 1) „Právnická nebo fyzická osoba, která vypouští odpadní vody do vod povrchových, (dále jen „znečišťovatel“) je za podmínek stanovených v tomto zákoně povinna platit poplatek za znečištění vypouštěných odpadních vod a poplatek z objemu vypouštěných odpadních vod (dále jen „poplatky“). Poplatky se platí za jednotlivé zdroje znečišťování.“

Historie oboru měření hydraulických veličin na stokové síti (průtoku surových odpadních vod) v České republice sahá až do roku 1994, kdy v oboru vodního hospodářství – stokování začala na významu získávat hydroinformatika a s ní primárně spojené pořizovaní a zpracování naměřených dat hydraulických a hydrologických veličin z urbanizovaných povodí (hladin, rychlostí, průtoků, intenzity srážek, kvality odpadních vod atd.) včetně následného využití dat pro návrhy a posuzování stokových síti pomocí matematických simulačních modelů. Jedním z nejdůležitějších objektů na stokové sítě zcela zásadně ovlivňující její hydraulickou a provozní funkci, rozměr, resp. dimenzi, směrové, výškové, místní i konstrukční uspořádání jsou pak dešťové oddělovače.

Na základě více než dvacetileté praxe lze konstatovat, že v převážné většině případů (více než v 99 %) jsou pro měření průtoků a proteklých objemů na gravitační stokové síti používány kontinuitní průtokoměry – pracovní měřidla nestanovená dle zákona č. 505/1990 Sb. o metrologii. Tyto průtokoměry sestávají vždy ze snímače měření polohy hladiny odpadních vod v průtočném profilu a snímače rychlosti proudění odpadních vod (snímače mohou být kontaktní či nekontaktní). Dále pak z vyhodnocovací, resp. registrační jednotky a příp. dalšího příslušenství typu telemetrie apod. Naměřená data jsou standardně označována jako pracovní a je nezbytné je dále velmi sofistikovaně zpracovávat a autorizovat. Tento proces označovaný jako „Data processing“ je možné do jisté míry automatizovat, a však vzhledem ke kvalitě dat standardně pořizovaných při měření průtoků surových odpadních vod je značná část zpracování závislá na místních provozně hydraulických znalostech měřiče a jeho subjektivního přístupu při korekci zjevně chybných surových dat. V mnoha případech se jedná o poměrně dlouhé části časových řad měřených veličin. Lidský faktor nelze z procesu zpracování v žádném případě vyloučit a významnou měrou se promítá do výsledného datového souboru, který nelze přímo využívat pro stanovení poplatkové povinnosti.

Jak již bylo výše uvedeno, dešťové oddělovače jsou jedním z nejdůležitějších objektů stokové sítě a z tohoto důvodu jsou také předmětem největšího zájmu inženýrů při návrzích a posuzování stokové sítě. Tímto a hydraulickou komplikovaností objektu je pak dán jednoznačný požadavek na fyzické detailní proměření hydraulického chování objektu za funkce při dešťových přepadech. Z praxe lze opět konstatovat, že u značného počtu dešťových oddělovačů takové proměření provést vůbec nelze. Důvodů může být celá řada, např.:

  1. Nedostatečně dlouhý prizmatický úsek v hodný pro měření před nebo za dešťovým oddělovačem nebo ve výpusti. Tato nedostatečnost je pak obvykle způsobena mnoha vlivy – primárně pro měření nevhodným směrovým a sklonovým vedením stok na přítoku, odtoku nebo výpusti dešťového oddělovače, zaústění více stok na vstupu dešťového oddělovače, zaústění odvodnění komunikace do měřicí trati, přítomnost sedimentů, nerovnosti povrchu stok, zavzdouvání měrného úseku z vlastního objektu nebo z recipientu.
  2. Tlakování stokové sítě za dešťových průtoků.
  3. Pro měření nepřijatelné rozvlnění hladiny.
  4. Překročení limitních měřicích rozsahů použitých průtokoměrů.
  5. Ovlivnění aerosoly či hlukem vytvářejícícm se při přepadu odpadních vod za funkce dešťového oddělovače, který ovlivní funkci ultrazvukových snímačů hloubky vody.

Výše uvedená fakta závažně zkreslují skutečnost reálné neproveditelnosti relevantního měření průtoků a proteklých objemů na přelivech dešťových oddělovačů.

V případech, kdy místní podmínky měření provést umožňují, existují 2 základní varianty, jak měřením stanovit objem oddělených vod. Varianta 1 je ,,přímé“ měření průtokoměrem umístěným přímo ve výpusti dešťového oddělovače. Tuto variantu obvykle není možno aplikovat, vyloučit ji však nelze. Varianta 2 je měření „nepřímé“ průtokoměrem současně na přítoku a odtoku z dešťového oddělovače a stanovení přepadlých objemů rozdílem měření těchto dvou průtokoměrů. Vzhledem k principům měření je však nutno mít na zřeteli nejistoty měření, resp. stanovení přepadlých objemů, které se budou bezesporu pohybovat nad hranicí 10 % (obvykle 20-30 %). Nejistota výsledku varianty 2 je téměř dvojnásobná v porovnání s variantou 1.

Uvedené značně vysoké nejistoty předurčují i to, že u těchto měření se neprovádí standardní kroky vedoucí k zajištění metrologické návaznosti s deklarací přesnosti a správnosti měření, ale provádí se prostá kalibrace a vyšší nejistota je vzhledem k účelu použití dat akceptována. Provedení posouzení funkční způsobilosti je možné, avšak autorizační akt formou úředního měření nebude možné vzhledem z autorizačních podmínek vyplývající maximální nejistotě 5 % naplnit tak, jako je tomu v případě např. na odtocích ČOV.

Odhlédneme-li od otázky, zda vůbec lze nebo nelze na konkrétních dešťových oddělovačích realizovat měření, využitelné dále pro stanovení poplatkové povinnosti, zásadní otázkou zůstává nákladová návratnost takového měření. Budeme-li uvažovat použití přenosných průtokoměrů, je možno hovořit o investičních nákladech pohybujících se okolo 500 tis. Kč za vybudování jednoho měrného profilu. V případě budování stálých měrných profilů, pomineme-li komplikace opět s realizovatelností, pak je nutno uvažovat o nákladech v řádech jednotek miliónů korun na každý objekt. V sumarizaci za Českou republiku to při počtu 6 500 registrovaných odlehčovacích komor znamená investiční náročnost v řádu cca 5 mld. Kč, tedy 500 Kč na každého občana vč. dětí a důchodců.  Investiční náklady ale bohužel nejsou náklady, které v této problematice převažují. Zcela zásadní bude provoz těchto systémů, kdy výše uvedené částky lze s jistotou predikovat jako roční náklady za provoz těchto měřicích systémů. Vzhledem k počtu dešťových oddělovačů se bude částka za zavedení a následný roční provoz měřících systémů dosahovat s jistotou 5 miliard Kč, což důvodová zpráva k novele vodního zákona zcela zanedbává.

Stanovení proteklých objemů vypouštěných vod je pro stanovení poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových zcela marginální ve srovnání s problematikou stanovení znečištění přelivných vod. Lze konstatovat, že problematika stanovení reprezentativních hodnot znečištění přelivných vod není doposud vzhledem časoprostorovému hledisku jevu přepadu jakkoliv technicky a metodicky zpracována a dosavadní práce vždy přinesly spíše utvrzení ve skutečnosti se touto problematikou nezabývat a uchýlit se k paušalizaci např. ve vztahu na kvalitu odpadních vod za bezdeštného období.

Na základě výše uvedeného je možno konstatovat, že stanovení poplatků za přepadlé vody z dešťových oddělovačů na základě reálného měření přepadlých objemů a stanovení parametrů kvality vod na základě odběru a analýz vzorku není v současnosti obecně možné a nelze tímto směrem dále uvažovat.

Ing. Oldřich Vlasák, ředitel SOVAK ČR

Za technickou správnost odpovídá: Ing. Petr Sýkora, předseda metrologické komise a Ing. Ondřej Beneš, člen představenstva SOVAK ČR

Sdružení SOVAK ČR je dobrovolným, neziskovým zájmovým sdružením v oboru vodovodů a kanalizací pro veřejnou potřebu a sdružuje subjekty, jejichž hlavním předmětem činnosti je zajišťování zásobování vodou nebo odvádění a čištění či jiné zneškodňování odpadních vod, a to jak z hlediska provozování a spravování, tak z hlediska vlastnictví, rozvoje a výstavby. V současné době má SOVAK ČR 113 řádných členů a 139 členů mimořádných. Členové SOVAK ČR zásobují kvalitní pitnou vodou přes 9 mil. obyvatel a odvádějí a čistí odpadní vody pro více jak 8 mil. obyvatel v České republice.

Zdroj: SOVAK ČR, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová

 

Související rubriky: Čistota vody a rekreace, Podnikání s vodou a zákony, Voda a naše peněženka, Vodovody a kanalizace