Stanovisko SOVAK ČR ke zvyšování poplatků za odběr podzemních vod

1. července 2016 | Rubrika: Čistota vody a rekreace , Co bychom měli vědět o vodě

ČOV přidávání kyslíku - IMG_3884

Ministerstvo životního prostředí (MŽP) připravilo novelu zákona č. 254/2001 Sb. o vodách, kterou se výrazným způsobem mění výše poplatků za odběr podzemních vod pro zásobování obyvatelstva pitnou vodou. Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK ČR) k ní zveřejňuje následující stanovisko:

Podle platného znění výše zmíněného zákona je stanovena výše poplatku za odběr podzemních vod pro zásobování pitnou vodou 2 Kč za m3. Podle § 88 odstavce 15 část poplatků za odběr podzemní vody ve výši 50 % je příjmem rozpočtu kraje, na jehož území se odběr podzemní vody uskutečňuje, zbytek je příjmem Státního fondu životního prostředí (SFŽP). Poplatky, které jsou příjmem rozpočtu kraje, mohou být použity jen na podporu výstavby a obnovy vodohospodářské infrastruktury, a to zejména pro obec, na jejímž území se odběr podzemní vody uskutečňuje.

Navzdory negativní reakci řady povinných připomínkových míst (více jak 350 stran připomínek) předložilo MŽP s existujícími rozpory do legislativní rady vlády novelu zmiňovaného vodního zákona, podle které se navrhuje změna výše poplatků za odběr podzemních vod. Pro rok 2017 se předpokládá výše poplatku na úrovni 3 Kč za m3 a dále s postupným nárůstem do roku 2022, kdy má být výše poplatku za odběr podzemních vod 6 Kč za m3.

Jedním z hlavních argumentů MŽP pro zdůvodnění nárůstu plateb za odběr podzemních vod je rozdílná výše plateb za odběr povrchových a podzemních vod a snaha o snížení odběrů vod podzemních ve prospěch vod povrchových. SOVAK ČR musí upozornit na skutečnost, že členění odběrů podzemních a povrchových vod v České republice je dáno především místními podmínkami, vodnatostí toků v regionech, vybudovanými kapacitami úpraven a vodárenských nádrží a také snahou zajistit obyvatelstvu co nejlepší kvalitu těchto vod. Řada měst a obcí jednoduše nemá možnost jakýmkoliv způsobem ovlivnit svůj zdroj pitné vody. Z těchto důvodů se v České republice dlouhodobě pohybuje poměr mezi pitnou vodou vyrobenou z povrchových vod a podzemních vod cca 1:1. Tento poměr je dlouhodobý a i přes různé výkyvy ve prospěch povrchových či podzemních vod v průběhu uplynulých let relativně neměnný. Například v roce 2015, kdy Česká republika čelila následkům sucha, došlo po mnoha letech k nárůstu výroby pitné vody, oproti roku 2014 o 4,2 %. Nárůst výroby pitné vody z vody povrchové činil 6,7 %, zatímco nárůst z vody podzemní pouze 1,8 %. SOVAK ČR nerozumí deklaracím některých představitelů MŽP a SFŽP o nadměrném využívání podzemních vod (ve Zprávě o stavu vodního hospodářství v roce 2012 doslova zmíněno drancování) pro vodárenské účely a nutnosti snižování odběrů podzemních vod, když jediným výsledkem takového konání by byla skutečnost, že by se řada obyvatel ČR ocitla bez pitné vody.

Vyšší platby za odběr povrchových vod jsou pak dány především faktem, kdy z ceny za odběr vody povrchové jsou hrazeny veškeré náklady Státních podniků povodí související s výkonem jejich činnosti, nesouvisejícím se zajištěním množství a kvality povrchových vod, využívaných na výrobu vody pitné (např. protipovodňová opatření).

Předkládaná novela vodního zákona rovněž rozdělení výnosu poplatku za odebrané množství podzemní vody následujícím způsobem:

25 % příjmem rozpočtu kraje, na jehož území se odběr podzemní vody uskutečňuje

25 % příjmem státního rozpočtu

50 % příjmem rozpočtu Státního fondu životního prostředí České republiky

Novela zákona o vodách pak rovněž předpokládá následující účelovost plateb za odběr podzemních vod:

Část výnosu poplatku za odebrané množství podzemní vody, která je příjmem rozpočtu kraje, může být použita pouze na podporu výstavby a obnovy vodohospodářské infrastruktury, a to zejména pro obec, na jejímž území se odběr podzemní vody uskutečňuje, a na zřízení a doplňování zvláštního účtu podle § 42 odst. 4.

Část výnosu poplatku, která je příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky, může být použita především na zlepšování ochrany kvality a množství vod a sledování množství a kvality vod.

Ze strany představitelů MŽP bylo několikrát deklarováno, že takto získané prostředky budou přednostně využity na řešení problematiky spojené se zásobováním obyvatelstva pitnou vodou. Například v článku: „Voda zdraží a odnesou to domácnosti. Expert: Brabec nahrál vodárnám na smeč.“ uveřejněném dne 23. 6. 2016 v deníku Blesk, dostupném online na http://goo.gl/J8Jy9f, Ministr životního prostředí Mgr. Richard Brabec uvedl: „Garantuji, že pokud ten zvýšený poplatek projde, a určitě o tom ještě bude debata, a bude možná nakonec nižší, tak každý milion půjde zase zpět do obcí a měst. Na budování studní, nových zdrojů pitné vody a její čištění. Určitě to neodteče někam ven.“

SOVAK ČR bere na vědomí příslib ministra životního prostředí o účelovosti poplatků za odběr podzemních vod a doufá, že bude dodržen rovný a spravedlivý přístup ke všem vlastníkům vodohospodářské infrastruktury v České republice, ovšem je položen v přímém rozporu s požadavkem Státního fondu životního prostředí, který i v rámci meziresortního připomínkového řízení požadoval vyloučení účelovosti. Zde musí SOVAK ČR upozornit na skutečnost, že v návrhu novel zákona tak zůstal podíl příjmu z poplatků za odběr podzemních vod pro Státní fond životního prostředí mimo primární určení na výstavbu a obnovu vodohospodářské infrastruktury a naopak je uvedena vágní formulace, že nový příjem může být (ovšem také vůbec nemusí!) použit především na zlepšování ochrany kvality a množství vod a sledování množství a kvality vod. Určení podílu příjmu pro státní rozpočet pak není definováno vůbec! Zcela mimo realitu je představa, že z poplatků bude financována zlepšená péče státu o podzemní zdroje a jejich ochranná pásma – tato povinnost totiž leží pouze na vlastnících, kterými jsou majoritně města a obce. Kromě částečně fungujícího monitorování hladiny podzemních zdrojů a vydávání standardů a technických norem jsou všechny činnosti týkající se ochrany podzemních zdrojů vod na vodoprávních úřadech a vodárenských společnostech. Právě tyto společnosti provádějí samotnou péči o zdroje podzemních vod, jejich ochranu, zabezpečení ochranných pásem a monitoring.

V současné době je jedním z hlavních úkolů v oboru vodovodů a kanalizací zajistit dostatečný objem prostředků na obnovu vybudované vodohospodářské infrastruktury, jejíž hodnota v České republice aktuálně přesahuje částku 1 bilion Kč. Podle Analýzy plnění plánu financování obnovy, kterou zpracoval Výbor pro koordinaci regulace oboru vodovodů a kanalizací však pouze cca 25 % vlastníků vodohospodářské infrastruktury plní plán finanční obnovy v patřičné výši, neboli generují z plateb za vodné a stočné dostatečné prostředky na vytváření rezervních fondů pro obnovu již vybudované vodohospodářské infrastruktury. Pokud má být zachován princip samofinancovatelnosti obnovy pouze z prostředků získaných z plateb za vodné a stočné, bude nutné v řadě případů vážně diskutovat nad aktuální výší plateb za vodné a stočné. Především pak bude nutné zodpovědět na otázku, zda jsou dnes tyto platby nastaveny v patřičné výši a zda nebude nutné pro udržitelnost samofinancovatelnosti oboru přistoupit k jejich zvýšení.

Zvyšování plateb za odběr podzemních vod pak SOVAK ČR považuje za krok, který ohrožuje záměr zachování samofinancovatelnosti oboru vodovodů a kanalizací. Hlavním zdrojem pro tvorbu prostředků na obnovu vodohospodářské infrastruktury jsou platby za vodné a stočné. Zatěžování provozovatelů vodovodů a kanalizací zvyšováním plateb za odběr podzemních vod pak povede buď ke skokovému nárůstu plateb za vodné a stočné, nebo zvyšování počtu vlastníků vodohospodářské infrastruktury, kteří neplní v patřičné výši plán finanční obnovy.

SOVAK ČR je přesvědčen, že pouze vlastník vodohospodářské infrastruktury může volit ekonomicky nejefektivnější řešení přímo z generovaných prostředků z vodného a stočného namísto „přesouvání“ prostředků z vybraného vodného a stočného do rozpočtů krajů, státu a SFŽP, které jsou zatížené daněmi, ziskem, vysokou režií státního aparátu a návazného žádání o tyto prostředky, podmíněné sadou diskriminačních podmínek, které si ČR vyjednala s Evropskou komisí. Města a obce jsou schopny každou korunu z vybraného vodného a stočného adresně umístit do infrastruktury vodovodů a kanalizací, zatímco systém dotací z plateb za odběr podzemních vod podmínečně vrátí zpět možná 25 % z této částky.

SOVAK ČR odmítá navrhované zvyšování plateb za odběr podzemních vod, které vnímá především jako formu nepřímého zdanění části obyvatelstva ČR, nikoliv jako systémový nástroj sloužící k podpoře zásobování obyvatelstva ČR pitnou vodou. SOVAK ČR se naopak zasazuje, aby byly vytvořeny podmínky umožňující co nejvíce vlastníkům vodohospodářské infrastruktury plnit vlastní plán financování obnovy. Pouze tímto způsobem bude možné z dlouhodobého hlediska udržet a zvyšovat vysoký počet obyvatel zásobovaných pitnou vodou, jakož i kvalitu pitné vody samotné.

SOVAK ČR je spolkem sdružujícím právnické a fyzické osoby, činné v oboru vodovodů a kanalizací pro veřejnou potřebu a sdružuje subjekty, jejichž hlavním předmětem činnosti je zajišťování zásobování vodou nebo odvádění a čištění či jiné zneškodňování odpadních vod, a to jak z hlediska provozování a spravování, tak z hlediska vlastnictví, rozvoje a výstavby. V současné době má SOVAK ČR 114 řádných členů a 133 členů přidružených. Řádní členové SOVAK ČR v České republice zásobují kvalitní pitnou vodou přes 9 mil. obyvatel, odvádějí odpadní vody pro téměř 8 mil. obyvatel a přes 98 % těchto odpadních vod čistí.

Další podrobnosti k problematice na stránkách www.sovak.cz

Ing. Oldřich Vlasák, ředitel SOVAK ČR, za technickou správnost odpovídá: Ing. Filip Wanner, Ph.D., ilustrační foto Naše voda

 

Související rubriky: Čistota vody a rekreace, Co bychom měli vědět o vodě, Nápoje a voda v potravinách, Podnikání s vodou a zákony, Voda a naše peněženka, Vodovody a kanalizace