Spor o kvalitu kohoutkové vody a minerálek pokračuje

21. srpna 2013 | Rubrika: Čistota vody a rekreace , Co bychom měli vědět o vodě

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Další z mnoha článků porovnávající argumenty a fakta týkající se kvality vody z kohoutku a balených či minerálních vod zveřejnil server Česká pozice. Jeho zkrácenou verzi si můžete přečíst níže.

Kvalita pitné vody ve veřejných vodovodech je pravidelně kontrolována, a to i u kohoutku.“Kvalita pitné vody ve veřejných vodovodech je pravidelně kontrolována, a to nejen při výrobě, ale i na konci vodovodní sítě, čili na kohoutku u spotřebitele. Četnost a rozsah kontrol se liší podle počtu zásobovaných obyvatel, ale pokud se jedná o úplné rozbory, tak jejich četnost u vodovodů zásobujících 50 až 500 obyvatel je srovnatelná jako u balených pramenitých a přírodních minerálních vod, zatímco u vodovodů nad 500 obyvatel je několikanásobně vyšší,“ uvedl František Kožíšek ze Státního zdravotního ústavu (SZÚ). Potravinářská komora podle něj zbytečně vyvolává paniku.

Potravinářská komora však následně zaměstnance Státního zdravotního ústavu obvinila ze šíření nepravdivých informací a z překrucování vlastních slov. Na obhajobu své teze o škodlivosti vody z kohoutku povolala lékařku Janu Foltinovou, která v minulosti pracovala jako hygienička a nyní je mimo jiné místopředsedkyní Svazu minerálních vod. Lékařka vypracovala analýzu stavu vody ve vodovodech. Poukazuje v ní na možná rizika pití vody z kohoutku. Na pozadí konkurenčního boje ovšem vyvstávají otázky, jak to tedy s vodou, kterou běžně pijeme, používáme na vaření i mytí potravin, ve skutečnosti je a zda je na tvrzeních Potravinářské komory něco pravdy.

Kvalitu vody skutečně sleduje nejen hygiena, ale i SZÚ, a to nikoliv ve vodárně, ale přímo u spotřebitele, takzvaně u kohoutku. Drtivá většina vody dodávané vodovodním potrubím splňuje zákonné normy. Výsledky všech rozborů ze vzorků odebraných z kohoutku u spotřebitele se podle zákona vkládají do centrální databáze kvality pitné vody (ročně více než 800 tisíc výsledků rozborů jednotlivých ukazatelů) a každý rok se zpracovávají do podrobné zprávy o kvalitě pitné vody v ČR. Dostupné jsou i veřejnosti.

SZÚ přiznává problémy asi u dvou procent malých vodovodů, a to především s dusičnany, které se ve vodě a půdě v nízkých koncentracích vyskytovaly odjakživa (takzvaný koloběh dusíku). Synonymem znečištění pitné vody se staly v souvislosti s vysokým, či spíše nadměrným využíváním dusíkatých hnojiv v zemědělství. Voda znečištěná dusičnany není vhodná pro kojence a někdy ani pro malé děti či těhotné ženy. Při celkovém hodnocení je však kvalita pitné vody z veřejných vodovodů v republice relativně dobrá. V roce 2012 byla četnost nedodržení limitní hodnoty u zdravotně závažných ukazatelů u velkých vodovodů (nad 5000 obyvatel) 0,06 procenta a u malých vodovodů (do 5000 obyvatel) 0,73 procenta.

Jana Foltinová ze Svazu minerálních vod však tvrdí, že SZÚ nebezpečí podceňuje. Upozorňuje na to, že zákon na ochranu veřejného zdraví umožňuje hygienikovi udělit povolení k užívání i takové vody, která nesplňuje požadované limity. Povolení hygienik může vydat za předpokladu, že zásobování vodou nelze zajistit jinak a že po určenou přechodnou dobu nebude ohroženo zdraví. V roce 2012 vydali hygienici výjimku z limitů pro 234 oblastí, například 111 výjimek z limitů dusičnanů nebo 29 výjimek z limitů uranu. Foltinová spočítala, že pětina obyvatel (21,07 procenta) Česka je zásobováno pitnou vodou s překročením limitu alespoň jednoho ukazatele.

Konzumace pitné vody může teoreticky přispět k ročnímu zvýšení pravděpodobnosti nádorového onemocnění o dva dodatečné případy na deset milionů obyvatelOchranu vody ve vodovodech má zajistit přimíchávání chloru, a to v množství 0,1 až 1 mg volného chloru na litr vody. Přítomnost tohoto prvku zajišťuje permanentní dezinfekci. Foltinová však tvrdí, že chlor sice inaktivuje mikroby, ale viry ve vodě přežívají. „Chlor navíc dráždí, reaguje s chemickými látkami ve vodě za vzniku složitých chlorovaných látek, které páchnou a mění senzorické vlastnosti vody a mnohé z nich mají prokázané karcinogenní účinky,“ tvrdí Foltinová.

O možných karcinogenních účincích informuje i zmiňovaná zpráva SZÚ o kvalitě vody. Možnost vzniku rakoviny je však podle ní téměř zanedbatelná. „Konzumace pitné vody může teoreticky přispět k ročnímu zvýšení pravděpodobnosti nádorového onemocnění o dva dodatečné případy na deset milionů obyvatel,“ píše se ve zprávě SZÚ. Pozor by si však určitě měli dát ti, kteří mají staré domovní potrubí, například olověné. V takovém případě jakost vody vodárny negarantují. Odborníci radí v těchto případech vodu před okamžitou konzumací nejprve odpustit. Ne každý však ví, v jakém stavu má vodovodní potrubí.

Potravinářská komora dále naznačila, že v pitné vodě z kohoutku mohou lidé konzumovat i některé cizorodé látky, například hormony či léčiva. O přítomnosti hormonů v povrchových vodách, pocházejících například z antikoncepce, se mluví především v souvislosti s vodními živočichy, kteří dle některých průzkumů mají problém s plodností.

Mohou se tyto látky dostat až do domácností? Podle Foltinové ano. „V povrchové vodě se vyskytují látky, které zatím není možné vodárenskými technologiemi odstranit, především látky hormonální – estrogeny, které unikají při stále se zvyšujícím používání antikoncepce do kanalizace a dále procházejí přes vodárny do sítě, a rovněž organické látky – saponátové povahy z různých čisticích prostředků a léků. Vede se dokonce odborná diskuse nad možným ovlivňováním mužské pohlavní schopnosti v závislosti na používání takto znečištěné vody hormony, popřípadě alergizujícími látkami při používání pitné vody k mytí,“ uvedla lékařka.

V ČR se polovina pitných vod vyrábí z podzemních zdrojů, kde je riziko výskytu léčiv podobné jako v balených vodáchFrantišek Kožíšek ze Státního zdravotního ústavu to však odmítá. Výsledky výzkumných projektů zaměřujících se na tuto problematiku podle něj ukazují, že tyto látky u nás nepředstavují v pitné vodě problém. „Není to ani překvapující, protože stopy některých léčiv se mohou vyskytnout především v pitné vodě, která se vyrábí ze surové vody odebírané na dolních tocích řek, zatímco v ČR je polovina pitných vod vyráběna z podzemních zdrojů, kde je riziko výskytu léčiv podobné jako v balených vodách, a většina surové vody z povrchových zdrojů se odebírá z chráněných vodárenských nádrží na horních tocích řek, které nejsou zatíženy odpadními vodami,“ vysvětluje.

Obě strany vedou spor  i o to, kdo své zákazníky lépe informuje o složení vody, a kdo informace naopak tají. Potravinářská komora na adresu vody z kohoutku uvedla, že se spotřebitel nikdy nedozví, z čeho je složena, jaké obsahuje látky a jak byla upravena. „Nemá stálé složení. Není to potravina… Není přece jenom lepší vědět přesně, co a z čeho piju?“

Taková tvrzení jsou ovšem v rozporu s pravidelnými kontrolami kvality kohoutkové vody, s jejichž výsledky má zákazník možnost kdykoliv se seznámit. Například Pražané mohou výsledky testování na desítky sledovaných látek najít na internetových stránkách společnosti PVK. Za červenec žádná ze sledovaných látek, které jsou měřeny u kohoutku spotřebitele, hygienický limit nepřekročila.

Zatímco u pitné vody z vodovodu má odběratel ze zákona právo znát aktuální kvalitu dodávané vody, u balených vod je odkázán na informaci na etiketě“Podobné přehledy o kvalitě balené vody na trhu v ČR zveřejňovány nejsou, takže informace o ní můžeme čerpat jen z dílčích zpráv. Z jedné z nich vyplynulo, že Státní zemědělská a potravinářská inspekce v rámci kontrolní činnosti zjistila v roce 2009, že deset procent na trhu odebraných vzorků neochucených balených vod mělo nevyhovující kvalitu, v roce 2010 pak devět procent,“ rýpnul si Kožíšek do výrobců minerálek.

Podle něj je totiž situace opačná. Zatímco u pitné vody z vodovodu má odběratel (spotřebitel) podle zákona právo znát aktuální kvalitu dodávané vody, stejně jako informaci, jaké chemické látky se používají při její úpravě, u balených vod je odkázán na informaci na etiketě, kde si její rozsah (obvykle ne více než deset ukazatelů) určuje sám výrobce. „Spotřebitel však nemá ze zákona přístup, ani na vyžádání, k výsledkům úplného rozboru balených vod, stejně jako nemá právo vědět, jak se balená voda upravuje,“ říká Kožíšek.

Jedno z mála dostupných srovnání vod provedl časopis dTest v roce 2009. Tehdy testoval podezření na přítomnost cizorodých toxických látek, jako je chloroform, benzo(a)pyren a další, nebo použití nedovolené „antimikrobiální“ úpravy. Prověřil 18 balených vod (minerálních, pramenitých i kojeneckých) a pitnou vodu natočenou z kohoutku v pěti městech – Ostravě, Brně, Plzni, Praze a Liberci. U balených vod bylo provedeno 64 analýz, u vody z kohoutku ještě o něco více.

S kvalitou a nezávadností balené vody to zase není tak slavné, jak výrobci rádi uvádějí…Z testu vyplynulo, že s kvalitou a nezávadností balené vody to zase není tak slavné, jak výrobci rádi uvádějí při porovnávání s vodou kohoutkovou. Vody Aqua Anna a Bony například obsahovaly nadlimitní počet organotrofních bakterií, Dobrá voda a Rajec zase neměly tyto bakterie vůbec žádné, což vyvolalo podezření na použití nepovolené antimikrobiální úpravy.

Aquila dokonce obsahovala dvě nedovolené cizorodé organické látky – benzo(ghi)perylen (polycyklický aromatický uhlovodík) a chloroform, měla také nejvyšší obsah sodíku z testovaných vod a na etiketě bylo uvedeno zavádějící doporučení České lékařské komory – doporučuje vodu pro kojence. Rakovinotvorný benzo(a)pyren obsahovaly Bonaqua či Aqua Bella.

Ani kohoutkové vody nebyly úplně bez vad, vyšly však z testu lépe než balené. Voda nabraná v Ostravě obsahovala chloroform (trichlormetan) v dávce převyšující český limit, který je ale hluboko pod požadavkem evropské směrnice. V brněnské vodě zase bylo příliš vápníku, ve vodě z Plzně příliš železa. Liberecká a pražská voda prošly testem bez problémů, jen byl v chuti mírně cítit chlor. Pro úplnost je nutné dodat, že pro balenou vodu jsou limity nebezpečných látek ve většině případů stanoveny o něco přísněji než u kohoutkové.

Na závěr je dobré připomenout, že srovnání obou druhů vod je možné dělat co do kvality a přítomnosti cizorodých látek, ale nikoliv co do účelu. Ten je totiž u obou produktů odlišný a je na spotřebiteli, jaký produkt a k jakému účelu vybere. Minerální vody, u nichž je prokázána fyziologická prospěšnost, jsou například nepochybně správným produktem při nadměrné fyzické zátěži nebo při stavech po nadměrné konzumaci alkoholu, kdy je nutné doplnit minerály. Minerální voda tuto úlohu zvládne lépe než kohoutková, ve které je obsah minerálů nižší.

Při výběru balené vody by si však měl zákazník dát pozor na to, jakou vodu pro jaký účel kupuje. Mezi balené vody byla totiž legislativou zařazena i balená pitná voda, což někdy spotřebitele mate, protože v domnění, že si kupují kvalitní podzemní vodu (pouze voda pramenitá, minerální a kojenecká), dostanou balenou pitnou vodu, tedy „kohoutkovou“ vodu v PET lahvi. Taková voda žádné zvláštní výhody oproti kohoutkové nemá.Druhy balených vod dle vyhlášky ministerstva zemědělstvíbalená přírodní minerální voda – výrobek z přírodní minerální vody získané ze zdroje přírodní minerální vody, o kterém bylo vydáno osvědčení, popřípadě certifikát;balená pramenitá voda – výrobek z kvalitní vody z chráněného podzemního zdroje, jež může být upravována pouze způsobem uvedeným v zákoně. Tato voda je vhodná k trvalému přímému požívání dětmi i dospělými;balená kojenecká voda – výrobek z kvalitní vody z chráněného podzemního zdroje, která nesmí být upravována žádným způsobem, s výjimkou ozařování UV. Tato voda je vhodná pro přípravu kojenecké stravy a k trvalému přímému požívání všemi skupinami obyvatel;balená pitná voda – výrobek splňující požadavky na pitnou vodu podle zvláštního právního předpisu. Může jít i o vodu z kohoutku stočenou do lahví.

Pokud spotřebitel dává přednost vodě z veřejného vodovodu, nemusí se v drtivé většině obávat o své zdraví. V případě jejího podávání dětem a těhotným ženám je dobré sledovat internetové stránky vodáren, které pravidelně zveřejňují informace o její kvalitě. Navíc, jak vyplynulo z výše uvedeného testu, ani balená voda není zárukou kvality, jak se nás výrobci snaží přesvědčit.

Zdroj: www.ceskapozice.cz

Související rubriky: Čistota vody a rekreace, Co bychom měli vědět o vodě, Nápoje a voda v potravinách, Voda a naše peněženka