Spí ryby a zdají se jim sny?

Aktualizováno 3. listopadu 2016 | Rubrika: Čistota vody a rekreace , Co bychom měli vědět o vodě

hostivar-prehrada-zima-2016-img_1022

Spánek je nezbytný pro většinu živočichů – jeho nedostatek či dlouhodobá absence se projevuje zhoršením všech funkcí organismu. Jak je tomu v případě ryb, o tom píše Tomáš Lotocki v časopise Český Rybář.

Spánek přitom probíhá v několika fázích. Nejdůležitější je tzv. REM fáze, která byla prokázána u všech druhů savců i některých ptáků (u nižších živočišných druhů, včetně ryb, zatím prokázána nebyla). V této fázi spánku se také zdají sny, které jsou projevem činnosti mozku, jenž i ve spánku intenzivně pracuje. Živočichové zaujímají při spánku různou polohu – člověk spí, jak víme, vleže se zavřenýma očima, někteří savci ovšem spí i s očima otevřenýma (např. dobytek), jiní dokonce vestoje (např. koně nebo sloni), nebo visící za nohy dolů (např. netopýr nebo někteří papoušci). Také nepohyblivost ve spánku je relativní, jak si záhy vysvětlíme i na příkladu ryb.

Podobně jako jiní živočichové musí i ryby dopřát svému tělu potřebný odpočinek. Vědecké výzkumy a pozorování spolehlivě prokázaly, že i u ryb lze skutečně pozorovat útlum, který se dá nazvat „rybím spánkem“. Pokud se například projdete v noci s baterkou kolem vody a posvítíte na drobné rybky  stojící u břehu, vyrušíte je z nočního spánku. Stejně tak, pokud například zničehonic rozsvítíte v místnosti s akváriem. Rybky v tomto stavu mají zpomalené dýchání i pohyby ploutví a některé dokonce leží na dně. V této chvíli se také dají snadněji ulovit, někdy i do ruky. Některé ryby během spánku mění i barvu – výrazné vybarvení je nahrazeno mdlými a vybledlými barvami. Určité druhy ryb se během spánku obalují silnou vrstvou slizu, čímž brání tomu, aby predátoři ucítili jejich pach. Například koráloví ploskozubci – tzv. papouščí ryby – se schovají doslova do „spacáku“ z vlastního slizu, ve kterém stráví nerušeně noc, chráněni před nepřáteli.

Ryby spí pochopitelně jako mnoho jiných živočichů s otevřenýma očima, neboť nemají víčka. Nehybnost ryb ve spánku je však relativní – ryby i v této klidové fázi plavou, i když většinou na místě. Paryby, jako jsou žraloci nebo rejnoci, se pohybují i ve spánku, neboť nemají plynový měchýř ani jiný pomocný dýchací orgán a dýchají pouze žábrami. Dlouhá nehybnost pak představuje pro tyto živočichy smrtelné nebezpečí. Některé ryby (jako jsou cichlidy) naopak leží při spánku na boku. U jiných akvarijních druhů (nejznámější jsou tlamovci) přečkávají mláďata noc v tlamách svých rodičů.

Ne všechny ryby však spí v noci. Některé z nich mají obrácený rytmus spánku – spí hlavně přes den a aktivní jsou převážně v noci. Takto obracený biorytmus má například úhoř, mník, sumec a také mnoho mořských dravců. Většinou jsou ryby do určité míry aktivní jak ve dne, tak i v noci. Je tomu tak i proto, že rybí spánek neprobíhá celistvě, jako například u člověka, ale v krátkých přerušovaných intervalech. Vodní svět je nelítostný a ryby se musejí mít neustále na pozoru před možným útokem predátorů. Snad i proto nedosahují nejhlubších fází spánku a z klidu je probere prakticky jakékoli drobné vyrušení.

O tom, že ryby spí podobně jako většina ostatních živočichů, jsme si už pověděli. Jak je to však s jejich aktivitou v závislosti na vnějších, zejména klimatických podmínkách? Nejdůležitější veličinou, která bezprostředně ovlivňuje chování a biorytmus ryb, je teplota vody. Obecně se dá říct, že ryby jako živočichové zvládají přežívat v teplotním rozmezí asi od – 2 °C (což je teplota mrznutí mořské vody) do 48 °C (nejvyšší teplota, kterou snášejí některé rybky, obývající horké prameny). Každý jednotlivý druh má ale podstatně užší teplotní rozmezí, v němž je schopen dlouhodobě přežívat a ještě užší pro rozmnožování. Za nevhodných teplotních podmínek buď k výtěru vůbec nedojde, nebo je vývoj jiker abnormální a nevzejde z nich životaschopné potomstvo. Jinak je však přizpůsobení některých druhů extrémním teplotám téměř neuvěřitelné.

Typickým chladnomilným druhem našich vod je mník jednovousý, kterému vysloveně svědčí teploty mezi 3–10 °C. Proto se mu také někdy poeticky říká „ryba se žhavým srdcem“. Existují ale ještě větší otužilci, zejména mezi rybími druhy arktických a antarktických moří. Největší extrémistkou je v tomto směru asi rybka Dallia pectoralis, vzdáleně příbuzná štice, která obývá menší stojaté vody v tundrových oblastech Aljašky a Čukotky. Tyto tůňky obvykle promrzají až na dno a zmíněná rybka tak tráví velkou část roku zamrzlá v ledu, kde čeká na krátké polární léto. V této chvíli samozřejmě dochází k útlumu jejích tělesných funkcí a rybka se blíží stavu, který nazýváme zimním spánkem nebo též hibernací.

Pokud tedy teplota vody příliš poklesne, upadá řada rybích druhů do jakéhosi druhu „zimního spánku“. Obvykle se předtím shlukují do hejn a shromažďují v hlubších místech, kde se kumuluje teplejší voda – u vody totiž existuje zvláštní anomálie, neboť největší hustotu má voda o teplotě 4 °C, která tudíž klesá ke dnu a vytváří u dna vrstvu se stálými teplotními podmínkami. Některé druhy ryb, jako je např. kapr, vytvářejí svým pohybem v měkkém dně mělčích vod prohlubně, rybníkáři zvané „lože“. Tyto zimní kapří „pelíšky“ jsou dobře patrné v bahnitém dně po výlovech rybníků. Jiné druhy (úhoř, lín) se zase zarývají do bahna. Pokud je však zima mírnější, dochází občas k pohybu zimujících ryb a za oblev někdy i ke sporadickému příjmu potravy. Proto také můžeme vyloženě teplomilné druhy, jako jsou kapr, lín, úhoř nebo sumec, za určitých okolností ulovit i v zimě. Část našich ryb přitom do zimního spánku vůbec neupadá a vyloženě chladnomilné druhy, jako je mník, mohou naopak při výrazném oteplení vody během léta upadat do zvláštní letargie, označované jako „letní spánek“ – aestivace.

Zimní spánek nezná ani většina druhů mořských ryb. Jako všude existují ovšem i tady výjimky. Například antarktická ryba Notothenia coriiceps upadá do stavu jakéhosi zimního spánku, a to za zcela neodpovídajících podmínek. Jak jsme si totiž výše řekli, předpokládá se, že ryby snižují svůj metabolismus jen v závislosti na teplotě vody. Rozdíl zimní teploty vody oproti létu však v Antarktidě činí pouhé 2 °C, což je podle zoologů ke snižování metabolismu příliš málo. Domnívají se proto, že rybka „zimním spánkem“ reaguje spíše na změny množství slunečního světla.

Ryby si tedy obdobně jako jiní živočichové „dobíjejí baterky“ spánkem. Mají však také své sny? Zdává se štice o tom, jak ulovila břichatou plotici, a línovi, jak si pochutnává na pořádné žížale? Pokusy na krysách dokázaly, že zvířata (míněno především savce) skutečně sní. Jejich mozková aktivita byla během určitých fází spánku stejná jako u snícího člověka. Vědci se ale nemohou shodnout na tom, o čem zvířata sní. Jedna z hypotéz tvrdí, že sny pomáhají zvířatům udržet si v paměti to, co dělala během dne. To jim umožňuje uchovávat v podvědomí důležité informace – kde najdou vodu nebo kde je dostatek potravy. Tyto pokusy však byly uskutečňovány pouze na savcích. Jak již bylo zmíněno v úvodu článku, u ryb nebyla zatím prokázána REM fáze spánku, při níž vznikají sny. Je tedy možné, že ryby si o lepším životě nemohou nechat ani zdát.

Tomáš Lotocki, časopis Český Rybář (redakčně mírně kráceno, plná verze na: http://www.nachytano.cz/clanky/o-spanku-ryb/a/1910/, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová

 

 

Související rubriky: Čistota vody a rekreace, Co bychom měli vědět o vodě, Podnikání s vodou a zákony, Prevence povodní, voda v krajině, Rybářství a rybníkářství