SOVAK: ČR trpí špatně vyjednanými podmínkami dotací na čištění odpadních vod

Aktualizováno 1. února 2012 | Rubrika: Čistota vody a rekreace , Voda a naše peněženka

DSCN0197 Praha

Jednání zástupců ministerstva  životního prostředí s úředníky Evropské komise v minulosti o podmínkách dotací na čištění odpadních vod diskriminovala tuzemské vodohospodářské společností. Není přitom pravda, že by EU měla problémy s modelem podpor uplatňovaných v ČR.

Vyplývá to z podrobného rozboru současné situace týkající se zastavení investic do čistíren odpadních vod včetně pražské Ústřední čistírny odpadních vod (ÚČOV), který poskytl portálu Naše voda předseda Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK) František  Barák.

S bruselskými úředníky již podle Baráka před několika lety vyjednávali o dotacích do vodovodů, kanalizací a čistíren zástupci Ministerstva životního prostředí ČR (MŽP). Místo ale, aby podpořili příliv finančních prostředků do ČR, shodli se s Bruselem na tom, že by tyto dotace neměla řada žadatelů v Česku vůbec dostat. Ruku v ruce tak vyjednali pro ČR velmi nepříznivé podmínky, které se od té doby nepodařilo změnit. Za hlavní důvod byla tehdy označena zásada, že Brusel nedotuje soukromé firmy.

“Vlastníky modernizovaných vodohospodářských zařízení jsou ovšem až na výjimky města a obce, případně jejich svazky, takže o dotaci soukromým firmám nemůže být řeč. Navíc v jiných zemích EU je ve vodárenství využíván obdobný model jako v ČR a žádné problémy s ním Evropská komise při udělování dotací neměla,” zdůrazňuje Barák. Další výhrada se týkala délky uzavřených provozovatelských smluv, v Praze např. až do roku 2028. Brusel se ale neohlíží na to, že tyto smlouvy byly uzavřeny ještě před vstupem ČR do EU, takže se na ně evropská legislativa vztahovat nemůže. Jde přitom o smlouvy v rámci obchodního práva, do nichž žádný další subjekt nemá nárok vstupovat a diktovat jejich podmínky. V podmínkách dotací se navíc prosazují finanční modely, jejichž prostřednictvím by se musely vodárenské firmy podřídit diktátu a kontrole ministerských úředníků z resortuživotního prostředí. V jiném oboru, například ve stavbách silnic a železnic s evropskými dotacemi, by bylo něco takového zcela nemožné – a to v této oblasti figuruje velké množství soukromých firem, využívajících evropské peníze.

Problémy s dotacemi do čištění městských odpadních vod podle přísnějších evropských standardů existují již od samého počátku platnosti OPŽP. „Špatně sjednané podmínky a nezvládnutý mechanismus žádostí ve vodárenství, kdy české orgány spíš bránily přístupu k dotacím, uspokojily konzultantské firmy, nikoliv žadatele o dotace. Proto se již v posledních dvou – třech letech SOVAK zaměřil spíš na státní dotace, poskytované Ministerstvem zemědělství ČR. Parametrem je buď plnění kvality pitné vody nebo odpadních vod. Standard je jasně daný, kdo ho splní, dotaci dostal oprávněně,”konstatuje Barák.

Jedním z měst, které si rekonstrukci čistírny odpadních vod zajistilo bez čekání na evropskou dotaci, je Hradec Králové. Rekonstrukce stála 140 milionů korun bez DPH a trvala půldruhého roku. Nyní čistírna v Hradci plní požadované evropské parametry. Ministerstvo zemědělství poskytlo městu téměř 50 milionů dotačních prostředků, komerčním úvěrem bylo zajištěno 60 milionů a zbytek zaplatil vlastník infrastruktury z vlastních prostředků. K tomu využil dohody s provozovatelem této infrastruktury, Královéhradeckou provozní a.s., o předplacení nájemného. Za používání infrastruktury – vodovodů a kanalizaci – totiž provozovatel platí nájemné, které ovšem může zaplatit „předem“ a poskytnout tak vlastníkovi prostředky na investici.

Podle šéfa SOVAK přitom vycházejí tímto způsobem financované projekty většinou levněji. „Evropské projekty mají pravidla, kdy jste většinou nuceni zahrnout do projektu i věci, které tolik nepotřebujete. Například jsme v případě Hradce nepotřebovali napojit aglomerace, ale podle projektu k dotaci EU bychom museli současně rekonstruovat kanalizační síť, což ovšem nyní můžeme dělat až v další etapě,“ uvádí Barák.  Objemy projektů s evropskými dotacemi tak podle něj  překračují o 30 –40 procent reálnou potřebu. “Nikdo s penězi nešetří. Kdežto když vynakládáte vlastní prostředky, postupujete jako hospodář. Ne vždy je přece nutné vyměňovat kompletní technologii. Podle SOVAK často stačí vybudovat jednoduchou dávkovací stanici na externí substrát za pár set tisíc korun a problém s nadměrným obsahem dusíku ve vodě vypouštěné z čistírny zmizí,”  podotýká Barák.

S evropskými dotacemi jsou podle něj i další problémy. Společnosti si napříkload musí vytvořit prostředky na splátky úvěrů a další obnovu zařízení jedině z čistého zisku, kdežto u staveb, které jsou financovány jinak, se uplatní účetní odpisy.

Mezi problémovými projekty je projekt Ústřední čistírny odpadních vod (ÚČOV) v Praze.Na nedávném jednání pražské radnice se zástupci Evropské komise a MŽP téměř jednoznačně vyplynulo, i když ještě jednání neskončila, že Praha dotaci nedostane. Podle primátora Bohuslava Svobody je třeba hledat jiné řešení. “Hledání „jinýchřešení“ již však probíhala i dříve. Například Pražské vodovody a kanalizace, a.s., (PVK) byly připraveny vyjmout ÚČOV z provozní smlouvy s Prahou, aby se tak otevřela cesta k poskytnutí evropské dotace. Tato možnost však již nyní neexistuje. Evropská komise má k pražskému projektu čistírny zamítavý názor také z důvodu předimenzovanosti,” uvedl Barák.

Předseda SOVAK  také odmítá teze MŽP, podle nichž se bez evropských dotací zvýší cena vodného a stočného. Tato souvislost ovšem podle něj platí spíše pro projekty, které tyto dotace získaly. Uspokojení žadatelé musí přesně naplňovat takzvaný finanční model, nadirigovaný Evropskou komisí. Musí tedy povinně navyšovat cenu stočného, případně vodného tak, aby si vytvořili finanční zdroje na obnovu majetku, pořízeného z dotací. Příkladem může být Plzeň, kde cena vody vloni stoupla o 34 procent a letos o dalších 18 procent. Naopak domácí dotace a půjčky nejsou podle SOVAK tak předražené. “Proč by si vlastník čistírny odpadních vod půjčoval „drahé“ peníze, když se o poskytnutí úvěru uchází řada domácích finančních institucí ve standardní soutěži? Cenová regulace navíc umožňuje promítnout do vodného a stočného pouze oprávněné položky, mezi které patří například odpisy z majetku či nájemné využívané pro obnovu tohoto majetku ve vazbě právě na odpisy z majetku. Nemohou sem přímo vstupovat náklady na pořízení investičních celků, takže žádné skokové zdražení nehrozí,”  říká Barák.

Nadnárodní společnosti navíc nesmějí zdražovat stočné či vodné či zvyšovat svůj zisk samovolně. A od letošního roku zpřísnilo ministerstvo financí výrazně pravidla cenotvorby.  Podle Baráka tak není využití evropských dotací při rekonstrukci čistíren pro provozovatele finanční výhodou. “Naopak, čištění odpadních vod na nových technologiích a dosažení menšího obsahu fosforu a dusíku podle přísnějších evropských limitů je náročnější na energii a chemikálie a zdražuje tedy provoz,“ doplňuje Barák.

Naše voda

Související rubriky: Čistota vody a rekreace, Voda a naše peněženka, Vodovody a kanalizace