Současný přístup odboru ochrany vod MŽP je nepřijatelný

10. února 2016 | Rubrika: Čistota vody a rekreace , Co bychom měli vědět o vodě

sinice

MŽP i ombudsmanka ČR pracují při obhajobě zpřísnění požadavků na kvalitu vod s řadou mýtů, které prokazují, jak daleko od praxe se nacházejí a jak záměrně zúžené informace pro své závěry používají. Situaci rozebírá člen představenstva Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK) a zástupce ČR v evropském sdružení vodohospodářů Ondřej Beneš.

Zjištění „čistírny odpadních vod („ČOV“) nepracují na plný výkon“ je opravdu úsměvné. Ano, vlastník investuje do ČOV a provozovatel takovou ČOV provozuje s cílem splnit zákonné limity. Ovšem záměrné „zhoršování“ je naprosto nesmyslné, vždyť běžný požadavek na zajištění stabilní nitrifikace u nejnižší velikostní kategorie technologií BAT plně řeší zajištění dostatečného aerovaného objemu i intenzity aerace a s tím souvisí i míra dosahovaného odstranění ukazatelů BSK5 (biologická spotřeba kyslíku – ukazatel organického znečištění) a CHSKCr (chemická spotřeba kyslíku – ukazetel chemického znečištění). Ukázat to je možné např. na parametru BSK5, kde bez jakýchkoliv „pobídek“ je průměrná míra odstranění oproti požadavkům rozhodnutí v kategorii ČOV 500 – 2 000 EO (ekvivalentních obyvatel)  více jak o 40 % lepší, neboť jednotlivé ukazatele jsou plně provázané. Opravdu chce ombudsmanka, aby v oboru bylo opuštěno od provedených optimalizací aerace s cílem uspořit náklady na elektrickou energii při zachování stabilní nitrifikace a bylo tak dosaženo „plného výkonu“? Určitě bude vhodnější, pokud ombudsmanka nově zváží institut BAT jako tu nejvhodnější ochranu občanů ČR proti stanovení rozdílných požadavků na kvalitu čištění v různých obcích a městech či jejich částech, který vede k jejich diskriminaci nerovným navyšováním nákladů na stočné.

Další perličkou je konstatování „Do vodních toků a nádrží je tak vypouštěno víc znečišťujících látek a kvalita vody se zhoršuje.“ Stačí se podívat na aktuální Modrou zprávu, vydávanou předkladatelem (ministerstvo životního prostředí – MŽP) a zjistíme, že bodové zdroje znečištění již dávno nejsou hlavním původcem znečištění ve vodních tocích a emise BSK5 poklesly od roku 1993 o 94,0 % (o 68,6 % oproti roku 2000), CHSKCr o 87,4 % (resp. o 51,0 %) a v ukazateli nerozpuštěné látky o 90,8 % (resp. 61,8 %). Dosahovaná průměrná účinnost v ukazateli BSK5 98,1 % či Ncelk 74 % (celkový dusík) nás řadí mezi špičku v EU. Emise ukazatele anorganický dusík (Nanorg) se od roku 2003 snížily o 21,2 % a ukazatele celkový fosfor (Pcelk) o 30,6 %. Ano, určitě je možné dělat více, ovšem vždy je nutné zkonkretizovat dopad opatření a zhodnotit jeho ekonomický a sociální dopad v časové ose.

Předkladatel také tvrdí, že nový § 5 odst. 1 nařízení vlády č. 401/2015 Sb. „Pokud je odpadní voda z aglomerace nad 2000 EO čištěna na více komunálních čistírnách odpadních vod, musí vypouštěná odpadní voda z každé čistírny splňovat požadavky odvozené z celkové velikosti (přítokového zatížení) aglomerace », byl povinen implementovat do českého právního řádu. Omyl, text pochází z dokumentu „Guidance on definition of the Urban Waste Water Directive“, který není součástí ani primárního ani sekundárního práva EU. Praktická aplikace tohoto ustanovení (rozpor, držený Hospodářskou komorou ČR, přetrval až na jednání vlády ČR) znamená, že vodoprávní úřady jsou nyní povinné stanovovat emisní limity kombinovaným přístupem pro každou individuální ČOV v aglomeraci dle limitů pro celou velikost aglomerace. Důsledky na sebe nenechají dlouho čekat v podobě malých ČOV, dovybavených terciálním dočištěním.

Městské ČOV vs. průmyslové ČOV a plošné vs. bodové zdroje

Rámcová směrnice o vodách č. 2000/60/ES určuje jednoznačně prioritu omezování vnosu znečištění přímo v místě produkce. Je sice pochopitelné, že se pozornost administrativního aparátu zaměřuje na tu část znečišťovatelů, kteří jsou jednoduše regulovatelní, a kde není počítáno s velkým odporem. Přesto není možné klást požadavky pouze na městské čistírny odpadních vod a opomíjet regulaci v místě vzniku (přímo u původců) a také u plošných zdrojů, které jsou již s výjimkou ukazatele Pcelk v konkrétních povodích hlavními přispěvateli znečištění. Např. v ukazateli Ncelk je již dlouhou dobu zřejmé, jakou fatální chybou bylo prohlášení celého území ČR za citlivou oblast a trvání na plošném požadavku na odstraňování dusíku, které vedlo k vynaložení desítek miliard Kč bez znatelného dopadu do zlepšení dobrého stavu vod a dokonce vede v konkrétních lokalitách k dokumentovanému negativnímu dopadu na tvorbu sinic v letních měsících. Právě pro ukazatel dusičnanového dusíku, pocházejícího zejména z hnojiv, absentuje řízená snaha o úpravu vnosu těchto zdrojů ve spolupráci s rezortem Ministerstva zemědělství. Mimo pozornost také zůstala Příloha č. 1B, která bez další diskuze zakonzervovala emisní standardy pro vyčištěné průmyslové a zemědělské odpadní vody. Přitom se stačí podívat do ročenky životního prostředí, vydávané Ministerstvem životního prostředí (např. pro rok 2014 na str. 196) a hned je zřejmé, kde je zapotřebí dále pracovat. Obdobná situace je u plošných a bodových zdrojů.

Cesta kupředu

Současný přístup odboru ochrany vod MŽP je pro budoucí fungování vodohospodářského sektoru nepřijatelný a musí se změnit. Musíme se proto ptát, co vede současné vedení ministerstva k omezení diskuze v oblasti vodního hospodářství před meziresortním připomínkovým řízením („MPŘ“)? Proč není možné jako v letech 2002, 2006 a 2010 diskutovat návrhy nařízení vlády č. 61/2003 Sb. a jeho novel v odborných skupinách?  Je to strach z konfrontace zpracovatele návrhu s realitou nebo spíše osobní zájmy? A jsou cíle novel opravdu environmentální nebo je možné za návrhy hledat zájmy osobní či obchodní? Jaký přezkum plnění současných požadavků na čištění odpadních vod předcházel předložení nového nařízení vlády a kde jsou data, která od roku 2011 předkladatel prostřednictvím zřízené agentury CENIA sbírá v digitalizované podobě od všech znečišťovatelů do systému ISPOP? Proč v paralelní ministerské oblasti odpadů běží téměř trvalá diskuze s dotčenými subjekty a v oblasti vodního hospodářství ne? Jako důkaz uvedených konstatování se stačí podívat na další zásadní právní nástroj v oblasti ochrany vod a tím je v současnosti projednávaná novela vodního zákona č. 254/2001 Sb. Není neuvěřitelné množství 252 stran připomínek více než jasným důkazem absence předchozího odborného dialogu, který vedení ministerstva opakovaně slibovalo?

Osobně se domnívám, že narovnání současné situace může začít relativně snadno – vrácením k zaběhlému systému pracovních skupin se zapojením dotčených subjektů, odborné veřejnosti a asociací, předcházející předložení legislativního opatření od MPŘ. Jistě bude také nutné posílit personálně odbor ochrany vod předkladatele a integrovat spolupráci s ministerstvem podřízenou agenturou CENIA tak, aby pracovníci odboru ochrany vod mohli používat strukturovaná data z vodohospodářského oboru, která jsou již několik let v systému ISPOP nákladně pro stát i znečišťovatele a v digitální podobě za každou čistírnu odpadních vod soustřeďována.

Autor : Ondřej Beneš, člen představenstva SOVAK ČR a EUREAU, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová (sinice)

Související rubriky: Čistota vody a rekreace, Co bychom měli vědět o vodě, Komentář týdne, Podnikání s vodou a zákony, Statistiky a kauzy, Vodovody a kanalizace