Současný pohled na úlohy vodních nádrží II.

15. října 2012 | Rubrika: Čistota vody a rekreace , Přehrady a vodní díla

banner konference Vodní nádrže 2012

Jak již jsme na portálu Naše voda avizovali, chceme našim čtenářům přiblížit některé ze zajímavých příspěvků z konference Vodní nádrže 2012. Dalším z nich je druhá část příspěvku vrchního ředitele oboru vodního hospodářství ministerstva zemědělství Pavla Punčocháře.

(pokračování)…Z uvedeného počtu nádrží je vymezeno 45 pro vodárenské využití, tedy s jasným upřednostněním zajištění vody pro zásobování obyvatel pitnou vodou a ostatní možné funkce – např. zachycení povodňových průtoků jsou spíše doplňkové. Lze je však aplikovat v případech povodňových nebezpečí, kdy závisí možnosti předvypouštění na předpovědích odtoků a srážkových úhrnů – a ovšem s jistotou, že uvolněný objem bude opět určitě doplněn.Všechny podmínky pro využívání a funkci přehradních nádrží obsahují manipulační řády, ve kterých je jasně stanoveno pokrytí účelůnakládání s akumulovanou vodou, neboť údolní přehradní nádrže mají převážněvíceúčelové využití, K nim patří zejména:

• Odběry vody (dle povolení vodoprávních úřadů)

• Povodňová ochrana

• Výroba elektrické energie (existují rovněž nádrže s dominující funkcí energetického využití)

• Nadlepšování průtoků (k udržování odpovídajících poměrů ředění vypouštěných odpadních vod do recipientů pod nádržemi)

• Zajišťování minimálního odtoku (k naplnění „ekologických“průtoků)

• Podpora plavby (nadlepšení plavebních hloubek na vodních cestách v ČR i mezinárodně)

• Rekreace (vodní sporty)

Projednávání a schválení (přijetí) manipulačních řádů řídí vodoprávní úřady a jde o velmi složitý proces, ve kterém je nutné přijmout takové manipulace, které přiměřeně naplní rozhodující účely a funkce vodních děl. Není proto divu, že vyjednávání trvá dlouho a navíc se musí uvažovat se změnami, ke kterým z posunů využívání zájmů dochází. To vše za stávajících podmínek jednak sledování (monitoringu) průtoků, srážkových úhrnů a 48 hod. předpovědi z Českého hydrometeorologického ústavu – což jsou v posledních 15ti letech nejsledovanější údaje s ohledem na zvýšený výskyt povodní.

V obecném pohledu lze konstatovat, že následkem snížení spotřeby vody resp. jejích odběrů) je situace našich vodních zdrojů stabilizovaná – samozřejmě s výjimkami pro některé lokální nebo regionální problémy s pokrytím požadovaných odběrů při delším výpadku srážek. Zde lze jmenovat např. vodárenské zdroje pro Hradec Králové, situaci na Rakovnicku a cca 10 % obyvatelstva, které nemá napojení na veřejný vodovod s dostatečně zajištěným vodním zdrojem. Naštěstí lze i v těchto případech většinou nedostatky překlenout propojením vodárenských nebo vodohospodářských soustav. Méně povzbudivý pohled by se ovšem nabízel do budoucna nejenom v případě dopadů tzv. změny klimatu, ale i případech výskytu výraznějších a delších období sucha – a to v rámci běžného kolísání klimatických podmínek. Zatímco prevenci povodní je od r. 1997 věnovány trvale pozornost, diskuse o suchu a jeho dopadech se objevují pouze občas – a to ještě s orientací na tzv. zemědělské sucho (s lokálním výpadkem srážek) a nikoliv na možné dopady sucha hydrologického, které by zásadním způsobem ovlivnilo disponibilní vodní zdroje – jak zmíněno již v úvodu.

Není pochyb o tom, že jak k zachycení povodní, tak k překlenutí sucha jsou přehradní nádrže zásadním vodohospodářským nástrojem – bohužel však nyní pod silnou kritikou ochránců přírody a části ekologických iniciativ. Odpor k výstavbě (a dokonce návrhy na destrukci stávajících) přehrad je zdůvodňován tím, že „máme přehradních nádrží dostatek“ a zejména nepříznivými dopady na vodní ekosystémy tekoucích vod. Přehrady bezpochyby přerušují říční kontinuum, což přináší změnu odtokového režimu, teplotního režimu, zastavení volných migrací vodních organismů, změnu splaveninového režimu – nicméně vedou k vytvoření zcela nového biotopu, který nabízí jiné struktury a funkce vodních ekosystémů, o nichž přece nelze tvrdit, že nemají přírodní charakter a neposkytují prostor rovněž pro oživení, které je často ceněno jako biologicky významné a často je zařazeno i do systému „Natura“ dle „acquis communautaire“.

Lze tedy uvést, že vytvoření „biotopů stojatých vod“ tam, kde by mohly být „biotopy tekoucích vod“ – torrentilní, lotické) zůstává bezpochyby problémem k diskusím. Je otázkou, zda zabránění těmto změnám má ohrozit dosažitelnost udržitelných vodních zdrojů pro lidskou potřebu. Potud určitý návod přináší mj. Rámcová směrnice vodní politiky (2000/60/ES) a rovněž určitý posun v náhledu na adaptační opatření k omezení případných dopadů změny klimatu., se kterými přichází v posledním roce Evropská komise. Jde o možnost tzv. kompenzačních nástrojů, kdy je třeba posílit pozitivní změny na jiných lokalitách než těch, které jsou zásahy do vodního (odtokového) režimu nepříznivě ovlivněny tam, kde dostatek vodních zdrojů nelze zajistit jiným způsobem.

Domnívám se, že je na místě uvést, jak výzkum vodních ekosystémů v přehradních nádržích v Československu patřil ke světovým průkopnickým limnologickým přínosům o funkci těchto nově vytvářených vodních ekosystémů. Od šedesátých let minulého století byla prováděna podrobná studia díky Hydrobiologické laboratoři Československé akademie věd (pokračovatelem je nyní Hydrobiologický ústav AV ČR v Českých Budějovicích) na řadě našich vodních nádrží (Vltavské kaskády, Klíčavě), kterou světová vědecká veřejnost vysoce oceňovala. Zejména objev přímého vlivu rybí obsádky na fungování biocenózy ve vodním ekosystému nádrží bylo oceněno v celém světě a dodnes je – nejenom u nás –uplatněno ve vodárenských nádržích jako „řízená rybí obsádka“ (dravých ryb, které potlačí plevelné populace ryb a tím dovolí kontrolu zooplanktonu nad fytoplanktonem – i v případech, kdy by úroveň živin umožnila vysoký rozvoj řas a sinic ve vodním sloupci). Krom toho zmíněný Hydrobiologický ústav AV ČR pokračuje k praktickým aplikacím výzkumné činnosti – zejména v přístupech k omezení eutrofizace (limitování zátěže sloučeninami fosforu) a v neposlednířadě také nabídkou rozboru rybí obsádky v nádržích a doporučení biomanipulací tam, kde je snaha udržet převahu dravých ryb.

Není také pochyb o tom, že vývoj jakosti vody v nádržích (zejména vnos nutrietů a výskyt stopových, prioritních polutantů – zejména pesticidů) spolu se zanášením sedimenty představují stále aktuální problémy, které je třeba racionálně a ekonomicky přijatelným způsobem řešit. V tomto ohledu jsou výstupy vědeckých a výzkumných institucí nezastupitelné a je třeba vést jejich zaměření skutečně praktickým, reálným směrem. Tím, že se do konkrétních projektů přímo zapojí.

Z hlediska zajištění množství jsou ovšem, jak jsem opakovaně dokumentoval, přehradní nádrže pro vodní zdroje České republiky nezastupitelné a v případě nepříznivého vývoje klimatu je nezbytné počítat s nutným zvýšením jejich počtu. Proto v rámci předběžné opatrnosti byl zpracován a v loňském roce po několikaletém úsilí Ministerstva zemědělství přijat Generel lokalit pro akumulaci povrchových vod, podepsaný oběma rozhodujícími ministry –zemědělství a životního prostředí. Přináší seznam jedinečných, vhodných lokalit, kde by bylo možné v případě nutnosti (za 30–50 let, pokud by stávající vodní zdroje nestačily) umožnit výstavbu přehradních nádrží k posílení akumulace vod na našem území. Východiskem byly podklady ze Státního (a později Směrného vodohospodářského plánu – z r. 1975), který byl v platnosti až do přijetí Plánu hlavních povodí České republiky v r. 2006.

Z původně uvažovaných (a studovaných) 456 lokalit bylo v v r. 1983 vyřazenu 253 lokalit a při zahájení diskusí po sestavení „Generelu“ bylo navrženo hájit 185 lokalit. Soustředěným tlakem ochránců životního prostředí (podpořeného lokálními zájmy měst a obcí s ohledem na prosazování plánů jejich územního rozvoje) nakonec bylo schváleno 65 lokalit, které jsou předmětem územního hájení. I tak je několik z nich dále kritizováno z hlediska místních samospráv a probíhá tlak na jejich vyřazení při jednání o územních plánech. Naopak je potěšitelné, že několik Krajů zhruba stejný počet lokalit hodlá hájit nad rámec uvedeného počtu v Generelu.

Co dodat na závěr – v současnosti jsou v procesu plánování podle Rámcové směrnice vodní politiky uvažovány jedině nádrže k ochraně před povodněmi. Jde o nádrž Nové Heřminovy, jejíž realizaci po více než 10letém diskutování s místními občany, odsouhlasila vláda ČR a probíhá diskuse o nádrži (nebo spíše poldru) Mělčany. Zda bude nutné v budoucnu vytvořit větší akumulace následkem nedostatku vodních zdrojů – pak jsme připraveni díky Generelu. Pro uvedené realizace i tak bude třeba zapojit všechna odvětví hospodářství –zejména energetiku, vodárenství – a to včetně ekologicky orientovaných subjektů, neboť stále není zodpovězena otázka, kolik vody bude třeba také pro vodní ekosystémy v případě, že dojde k nepříznivému vývoji klimatu a pokles průtoků ve vodních tocích by devastoval stávající (chráněné) biocenózy.

Závěr

Význam akumulace vody na území České republiky je evidentní –jak zadržením vody v území, tak (a to především) akumulací ve vytvořených nádržích, ať současných nebo realizovaných v důsledku nezbytnosti v budoucnu. Budoucnost je závislá na vývoji klimatu a také na způsobu hospodaření se stávajícími vodními zdroji, kdy úspory v jejich využívání jsou již značněvyčerpané. Plánování v oblasti povodí a zejména Generel lokalit pro akumulaci povrchových vod jsou zásadními strategickými materiály pro adaptační opatření v rámci předběžné opatrnosti, které vytvářejí prostor pro budoucí zajištění udržitelnosti využívání vodních zdrojů v ČR.

Související rubriky: Čistota vody a rekreace, Přehrady a vodní díla, Prevence povodní, voda v krajině