Šance pro české producenty ryb

30. března 2015 | Rubrika: Čistota vody a rekreace , Co bychom měli vědět o vodě

Rokytno - intenzivní chov úhoři - IMG_2749

Investice z prostředků EU pro výstavbu intenzivně využívaných rybochovných objektů by mohly přispět k významnému posílení konkurenceschopnosti tuzemských producentů ryb v Evropě. Píše o tom týdeník Zemědělec.

V souvislosti se snahou o zvyšování konkurenceschopnosti na trhu dochází k modernizaci také v rybářském sektoru. V případě tradičně chovaných kaprovitých a dalších druhů ryb v přirozených přírodních podmínkách rybníků se jedná například o využívání technologií umožňující lepší zhodnocení krmiva nebo o postupy minimalizující negativní vlivy na ryby, což se také odráží ve vyšší kvalitě finálního produktu. Objem vyprodukovaných tržních ryb se však výše uvedenými opatřeními nijak významně nemění.

Stávající produkce ryb, která je postavená zejména na naší hospodářsky nejvýznamnější rybě – kaprovi, je posledních dvacet let víceméně stabilní a odpovídá objemu 20 500 tun. V současných podmínkách stupňujících se požadavků na ochranu životního prostředí se však možnosti na výraznější zvýšení produkce ryb v rybnících prakticky ani nenabízejí. Do popředí zájmu domácích producentů ryb by se tak mohly dostat intenzivní akvakulturní recirkulační systémy, v nichž Evropská unie spatřuje řešení, jak spotřebitelům nabídnout širší spektrum sladkovodních rovnoměrně v průběhu celého roku, nezávisle na počasí a výlovech a především za nižší cenu. Dalším argumentem pro jejich zavedení je dosažení efektivnější produkce. Uvádí se, že průměrná produkce v tradičním rybníkářství je 400 až 500 kg tržní ryby z hektaru rybniční plochy, ale v intenzivních chovech je přibližně dvojnásobně vyšší. V klecových, průtočných a recirkulačních systémech s intenzivním chovem ryb je pak produkce na úrovni desítek až stovek kilogramů vyprodukovaných ryb z metru čtverečního chovného prostoru.

V našich podmínkách je chov ryb v recirkulačních systémech ještě nezajetou alternativou. Prostřednictvím moderních technologií umožňuje dosáhnout v omezeném prostoru vysoké intenzity produkce. Přitom není vůbec náročná na spotřebu vody, protože ta v chovných nádržích neustále cirkuluje. Výživa chovaných ryb je založena na kompletních krmných směsích, zohledňujících nutriční požadavky, a to jak ve vztahu k druhové příslušnosti, tak i k velikosti ryb.

Za rozvojem recirkulačních akvakulturních systémů v posledním desetiletí stojí jak technický pokrok, tak sílící tlak na ochranu životního prostředí z hlediska kvality vody. Tato alternativa intenzivního chovu ryb je nerozšířenější v USA, Izraeli, Nizozemsku nebo Dánsku, ale velký pokrok v tomto směru udělalo i Polsko. U nás tyto systémy nenáročné na potřebu vody zatím nejsou významně rozšířeny. Nicméně provozní pokusy prokázaly jejich ekonomickou efektivnost a nastínily, jakým směrem by se české produkční rybářství mohlo ubírat. Zařízení tvoří chovné nádrže a jednotka zabezpečující čištění a úpravu vody.

Zajištění optimálních podmínek rybám chovaným v recirkulačních akvakulturních systémech spočívá jednak v odstraňování exkrementů a zbytků krmiv, jednak v úpravě fyzikálněchemických vlastností vody. A to ve vztahu k obsahu ve vodě rozpuštěného kysličníku uhličitého a kyslíku, dále k pH, dezinfekci a teplotě vody. Většině tímto způsobem chovaným druhům ryb se do nádrží přiváděná hygienicky nezávadná voda (podzemní) musí ohřívat.

K tomu účelu se využívají různé zdroje – od topidel na fosilní paliva přes plynové a elektrické agregáty a tepelná čerpadla až po solární systémy a bioplynové stanice. Vzhledem k rozšíření bio plynových stanic v domácích zemědělských podnicích se tak nabízí úvaha, že by se akvakultury založené na recirkulaci vody mohly stát součástí agrární velkovýroby. Stále přísnější legislativa definující opatření k minimalizaci rizik možného znečištění povrchových vod rozvoji recirkulačních akvakulturních systémů samozřejmě nahrává. Na trhu jsou již kompletní technologické celky s vyřešenou mineralizací biologicky odbouratelných látek. Podobný trend razí i výrobci krmiv, kteří pro ryby chované v recirkulačních systémech nabízejí například směsi s vyšší soudržností granulí nebo s obsahem takových látek, díky nimž vyloučené exkrementy plavou a snáze se separují z vodního prostředí.

V porovnání s rybníky se ryby v uměle vytvořených podmínkách dají produkovat po celý rok. Varianta chovu na teplé vodě nabízí také provádět řízenou reprodukci a odchov plůdku na teplotu vody náročnějších hospodářsky významných druhů ryb, které v podmínkách rybníků není možné úspěšně chovat. Pro účely intenzivního chovu se v uzavřených recirkulačních systémech chovají například sumeček africký, sumec velký, candát obecný, okoun říční, pstruh duhový, siven americký, jeseter ruský a sibiřský, vyza velká či úhoř říční.

„Sumec velký se dělá do hmotnosti 3 až 5 kg, ale německý trh vyžaduje lehčí ryby, asi do 1,5 kg. Pokud jde o další druhy, tak candát se dodává na trh v hmotnosti jednoho kilogramu, okoun nejčastěji ve 100 g, ale i v tomto případě je výjimkou německý trh, kam se dodávají těžší, asi 150 až 200g ryby. U jeseterů – sibiřského a ruského se požadavek na hmotnost pohybuje v rozmezí od dvou do tří kilogramů, vyza a bestěr se dodávají v hmotnosti mezi pěti až šesti kilogramy. Zatímco u okouna nebo candáta se produkce pohybuje okolo 70 kg/m3, u sumce a úhoře lze vyprodukovat až trojnásobně vyšší množství. Konverze krmiva u malých dravých ryb s hmotností do jednoho kilogramu se pohybuje okolo kilogramu na kilogram přírůstku, u těžších ryb je to pak v tomto ukazateli 1,3 kg krmné směsi. U lososovitých ryb je konverze na úrovni 0,85 kg směsi na kilogram přírůstku. Při optimálních podmínkách prostředí a kvalitním krmení se lze například na tříkilogramovou hmotnost sumce dostat i za rok,“ prozradil propagátor intenzivního chovu ryb Ing. Švarc.

Pokud jde o teplotní požadavky, tak lososovité ryby, candát, okoun a jeseteři vyžadují chladnější vodu v nádržích, a to v rozmezí od 10 °C do 17 °C. Sumci, úhoř a tilapia jsou teplomilnější, optimální teplota vody se podle nároků jednotlivých druhů ryb pohybuje od 22 °C do 32°C. Vedle hospodářsky významných druhů ryb lze v tomto systému například odchovávat také nástražní ryby pro sportovní rybáře nebo okrasné či akvarijní ryby.

V prognóze předpokládaného vývoje sektoru akvakultury v České republice do roku 2024, kterou si nechalo vypracovat ministerstvo zemědělství, se uvádí, že ke znatelnějšímu nárůstu produkce ryb z nově budovaných a postupně testovaných recirkulačních systémů dojde v období 2017 až 2024. Do roku 2024 je v plánu vybudovat a uvést do provozu nové kapacity s objemem roční produkce odpovídající úrovni 1300 tun ryb. To by v součtu se stávajícími kapacitami znamenalo dosáhnout v intenzivních chovech celkové produkce okolo 1800 tun ryb ročně. Podle výše uvedeného dokumentu je cílem rozvoj udržitelného chovu ryb v České republice a zajištění rovnoměrných dodávek sladkovodních ryb na tuzemský trh v požadovaném sortimentu. K tomu účelu je v českých podmínkách nezbytné rozvíjet tradiční a osvědčené formy akvakultury (rybníkářství) ve stávajících místech a zařízeních pro zajištění výroby kapra a jeho dodávek na trh zejména v sezónních cyklech. Současně také potřeba podpořit zavádění moderních intenzivních chovných systémů, jejichž provozováním by se domácí producenti mohli vymanit z nedostatku lososovitých a dravých druhů ryb. A zcela v souladu s postojem Evropské unie by mohli za slušnou cenu nabídnout spotřebitelům širší spektrum sladkovodních ryb v průběhu celého roku.

Zdroj: Zemědělec, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová

Související rubriky: Čistota vody a rekreace, Co bychom měli vědět o vodě, Nápoje a voda v potravinách, Podnikání s vodou a zákony, Rybářství a rybníkářství