Rybí byznys na vymření

30. července 2012 | Rubrika: Rybářství a rybníkářství , Voda a naše peněženka

hodně ryb

Evropští rybáři nejsou schopni najít kompromis, který by zachránil rybí populace, jejichž lov jim přináší živobytí. Upozorňují na to Lidové noviny.

Podle deníku je celosvětově silně ohrožena třetina druhů ryb, v evropských vodách jsou pak nadměrně loveny dvětřetiny rybích populací. Průměrný Evropan za rok sní 23 kilo ryb, drtivou většinu z toho tvoří mořské ryby. Jejich spotřeba pomalu roste. Nejčastěji mají Evropané na talíři šprot, těsně za ním následuje sleď. Ten je celosvětově nejčastěji lovenou a konzumovanou rybou.

Rybářský průmysl přitom není zásadní pro ekonomiku – k evropskému HDP přispívá pouze asi jedním procentem a zaměstnává okolo 300 tisíc lidí, tedy dvakrát více, než má Plzeň obyvatel. Navíc, evropští rybáři již měli lepší časy. S kvalitnějšími sítěmi, motory a metodami lovu zažívalo odvětví od 50. let nevídaný rozmach. Zatímco tehdy se tak celosvětově vylovilo 17 milionů tun ryb, v rekordním roce 1996 to bylo již 86,4 milionu tun. V 70. letech se navíc členské státy EU v rámci společné rybářské politiky rozhodly, že budou podporovat efektivnější rybolov a navzájem umožní lov ve svých vodách.

Ve snaze o zvyšování produkce rybáři dostávali peníze třeba na modernizaci a zvyšování kapacity svých flotil, a moře tak začaly brázdit lodě, které za sebou například po dně táhly až 60 kilometrů dlouhé sítě, což se rychle projevilo na úlovcích. Z tohoto dědictví těží Evropa dodnes – každý ze zdejších rybářů v roce 2009 průměrně nachytal přes 25 tun ryb, v porovnání s dvěma tunami u jejich afrických a 1,5 tuny u asijských kolegů.

Paradoxně se však tento nárůst nedostavil v kolonce zisků. Ryby se totiž loví v takovém množství, že se jejich populace nestačí reprodukovat, a rybáři musejí na moři trávit více času a plout do vzdálenějších oblastí.

Ve skutečnosti je dnes rybolov v EU prodělečný a od větších ztrát ho chrání jen miliardové subvence a neobvyklá míra podpory – rybáři například dostávají jinak zapovězené příspěvky na pohonné hmoty. Za rok 2009 pak podle neziskové organizace Oceana rybáři od svých vlád a EU obdrželi celkem 3,3 miliardy eur. V případě 13 zemí dotace dokonce převýšily hodnotu ryb, které rybáři nachytali.

Alarmujícího stavu počtu ryb si jsou dnes vědomi všichni, od rybářů po politiky. Evropská komise zavedla kvóty a snaží se například snížit počet rybářských lodí a rybářů – i za cenu proplácení předčasných důchodů. Zdá se však, že změnit průmysl, který i po třiceti letech funguje téměř stále stejně, je nesmírně těžký úkol.

„Na přípravném setkání ohledně ohroženého tuňáka modroploutvého nebyly členské státy spokojené s návrhem Komise (na snížení kvót), který se řídil doporučeními vědců. Zástupci Komise byli požádáni, aby opustili místnost. Poté si členské státy odsouhlasily mnohem vyšší úroveň úlovků.“ Takto před rokem v prestižním časopise Nature popsal realitu společné rybářské politiky EU Rainer Froese, vědec z německého Leibniz Institute of Marine Studies.

Podle Froeseho, který problematiku studuje 25 let, evropský rybolov ve skutečnosti řídí ministři zemědělství a jejich náměstci, kteří vnímají ochranu domácích rybářů a zajištění co největších úlovků i dotací jako poslání. Svou roli samozřejmě hraje také značný vliv velkých korporací.

V současné době v Evropě probíhá další válka o ryby – tentokrát makrely. Situace sice nedošla tak daleko jako před 40 lety, i dnešní slovník politiků je však celkem ostrý – padají výroky o propagandě, vikingských nájezdnících a nutnosti zakročit. Island a Faerské ostrovy se v posledních letech totiž navzdory mezinárodním smlouvám rozhodly několikanásobně navýšit objem makrel, který mohou jejich rybáři ulovit. Makrela je v těchto oblastech celkem novým druhem, hejna na sever migrují kvůli stoupající teplotě oceánů. Islanďané tvrdí, že masožravá ryba snižuje stav ostatních druhů. Irové a Britové s podporou Španělů či Francouzů oponují, že jen díky snižování kvót v rámci EU se podařilo populaci makrel částečně stabilizovat a Island toho nyní sobecky zneužívá.

V evropském rybolovi navíc dochází k nezodpovědnému plýtvání. Mohou za to kvóty, neboť rybáři jsou všechny ulovené ryby nad povolenou kvótu povinni vyhodit zpět do moře. Jednotlivé druhy ryb jsou zejména v jižnějších mořích promíchané a v obřích sítích uvíznou kromě druhů kvalitních i méně hodnotné úlovky. Pokud rybáři na začátku plavby nachytají nekvalitní ryby a pak narazí na kusy, za které dostanou víc peněz, předchozí úlovek hodí zpět a nákladní prostor znovu naplní. Nevyužité ryby, takzvaný výmět, v některých oblastech představují až 60 procent celkového úlovku. EU prý ale plánuje vyhazování ryb do roku 2019 zakázat.

Jednou z možných cest, jak kompenzovat nedostatek ryb, je chov ryb v sádkách. Koneckonců by šlo s nadsázkou o vyrovnání jistého dluhu z minulosti. „Na rozdíl od pěstování obilnin a luštěnin, které jsme se v neolitu naučili, je rybolov stále systém lovců a sběračů, s tím rozdílem, že se dnes využívají kosmické technologie jako družice, lokátory a senzory,“ upozorňuje profesor Bedřich Moldan.

Budoucnost na farmě „Je to pravděpodobně budoucnost ryb jako takových, jelikož vědci tvrdí, že za několik let již opravdu nebude co chytat,“ říká Predrag Bilič, ředitel a garant nákupu ryb společnosti Nowaco Kralupy. „Farmový chov je dnes na velmi vysoké úrovni, rozdíl v chuti by poznal jen expert, a navíc je levnější. Farmový je například v Česku stále oblíbenější pangasius, dále se se třeba v Norsku v sádkách chová losos obecný. Kilogram volně uloveného divokého lososa by stál i tisíc korun,“dodává Bilič.

Chovaných ryb tak celosvětově přibývá, jen v EU se jich ze sádek ročně vyloví přes 1,2 milionu tun, tedy zhruba pětina celkové produkce. Vědci také zkouší chovat nové druhy, například ve Španělsku probíhají experimenty s pilákem americkým, ostnatou rybou, která často obývá vraky na dně moří. I přes značné úspěchy a rozšíření však chov ryb spásu oceánům pravděpodobně nepřinese. Jen jednu třetinu ryb totiž lze krmit třeba šrotem podobně jako kapra.

„Lososi, úhoři, mořští vlci a další jsou čistí konzumenti ryb. Musíte do sádek hodit tři- až pětkrát více sardinek, makrel, sleďů, než kolik pak vylovíte. Chování ryb není řešením, ale významnou součástí celého problému,“ říká biolog Froese. Není ani možné nechat ryby v sádkách rozmnožit a pak je vypustit do moře – tyto kusy jsou totiž méně odolné.

Jaký je tedy recept na ozdravení rybích populací v evropských vodách? Poměrně snadný. Podle Froeseho stačí, aby se jeden až tři roky nelovilo vůbec. I z finančního hlediska jde o nejlepší řešení. V mořích by přibyly miliony tun ryb a rybářům by to, pokud by do budoucna dodržovali vědecky stanovené limity, přineslo plnější sítě za méněpráce.

Podle britského think-tanku New Economics Foundation se kvůli nadměrnému rybolovu ročně přichází o 3,2 miliardy eur a sto tisíc pracovních míst. Celosvětové ztráty pak podle organizace Spojených národů FAO každoročně dosahují 50 miliard dolarů.

Stačí dva tři roky nelovit EU by tak s nadsázkou stačilo, aby zhruba dva roky platila rybářům za to, že budou sedět doma. Po této době by mohly státy rybářský průmysl úplně přestat dotovat.

O tom, že dramatické snížení kvót přinese celkem rychle ovoce, se již přesvědčily Nový Zéland, Austrálie či Spojené státy. Napříkladv  USA debatu o udržitelném rybolovu odstartoval kolaps populace tresky v roce 1980v Mainském zálivu u  Nové Anglie. Pro obyvatele státu Massachusetts, jejichž Sněmovna reprezentantů má na stropě přes 200 let zavěšenou maketu tresky jako připomínku, co je hlavním zdrojem obživy, šlo o katastrofu. Po postupném zpřísňování regulace nakonec USA před šesti lety začaly maximální úlovky stanovovat na základědoporučení vědců.

Ačkoli se hejna tresek podle posledních měření nezotavují tak rychle, jak se předpokládalo, 79 procent rybích populací je dnes považováno za stabilní. Pokud se podaří zachránit ty zbývající, přinese to Američanům podle odhadů 31 miliard dolarů a jeden a půl milionu pracovních míst. S tím souvisí i fakt, že zatímco rybáři z Nového Zélandu si mohou díky nízkým nákladům dovolit až 40procentní marže, ti evropští se musí spokojit s třemi až čtyřmi procenty.

Nicméně se zdá, že ryby v evropských vodách přece jen mají jakousi šanci. Evropská komise připravuje zásadní reformu společné rybářské politiky, která by kromě zmíněného zákazu vyhazování ryb měla do roku 2015 zavést i kvóty doporučené biology. Ty se však budou týkat jen některých druhů, u těch ostatních, o kterých není dostatek dat, bude rybolov omezen do roku 2020. O finální podobě regulace se bude rozhodovat příští rok v lednu.

Zdroj: www. Lidovky.cz

Související rubriky: Rybářství a rybníkářství, Voda a naše peněženka