Průměrná spotřeba ryb na jednoho obyvatele zeměkoule činí 18,8 kilogramu za rok. V EU je to jedenáct kilogramů, u nás to není ani 5,5. Píší o tom Lidové noviny.

Ke změně stavu podle deníku nepomohla ani bombastická kampaň ministerstva zemědělství nazvaná Ryba domácí. Stála 178 milionů, a když skončila, spotřeba ryb namísto toho, aby rostla, dále klesala. Nyní se chystá kampaň nová, tentokrát již výrazně levnější, na podporu udržitelného chovu ryb. Ministerstvo pod vedením Mariana Jurečky za ni chce vydat 4,5 milionu korun bez DPH.

Loni ostatně resort zemědělství zrušil jiný marketingový projekt, který zdědil po předchozí garnituře. Měl propagovat konzumaci sladkovodních ryb, být hrazený z evropských fondů a stát 60 milionů korun bez DPH. Podle ministra Jurečky to bylo „zcela nehospodárné plýtvání penězi“, kdy se utrácelo například za pronájem anglického patrového autobusu či nákupy filetovacích nožů a holinek.

Ale co dál, když ani nákladné kampaně nezabírají? A jak je vlastně možné, že v zemi, v níž bylo již koncem 15. a počátkem 16. století vybudováno 25 tisíc nových rybníků o rozloze zhruba 100 hektarů, v zemi, která má tradici v chovu ryb, je takový odpor k jejich konzumaci? Něco naznačil Miloš Štěpnička ve své knize Ryby pro slavnostní příležitosti. Podle něho za to může geneticky zakódovaný záporný vztah Čechů k rybám.

V časech, kdy měla značnou moc nad životem lidí církev, se smělo při mnohadenních půstech konzumovat jen rybí maso. Ryb bylo v letech minulých tolik, že si poddaný lid dokonce vymiňoval u vrchnosti různé stravovací úlevy ohledně jejich konzumace. A pokračovalo to až do minulého století. V čase socialismu se pak proměnilo kvalitní rybí maso na laciné krmivo pro kočky. Nikdo konzumaci ryb nepropagoval, vše se scvrklo jen na každoroční vánoční rituál s kaprem.

Zdroj: http://byznys.lidovky.cz/, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová