Rizika povodní a sucha se kombinují

3. února 2015 | Rubrika: Čistota vody a rekreace , Co bychom měli vědět o vodě

Kubala - IMG_0781_U

O činnosti nadresortní pracovní skupiny Voda – sucho, o jejíž existenci portál Naše voda několikrát informoval, není zatím známo mnoho informací. O téma se zajímal v rozhovoru s  předsedou představenstva Svazu vodního hospodářství ČR Petrem Kubalu týdeník Zemědělec.

* Jsou již nějaké výsledky, ke kterým pracovní skupina dospěla?

Byl sestaven materiál, který prošel připomínkovým řízením a na jaře bude projednán ve vládě. V krátkodobých horizontech řeší určité úkoly, které je třeba realizovat, ať už jde o legislativu, či úkoly vycházející z určitých zadání projektů a podobně. Termíny jsou velmi realistické a reálné, aby vzniklo co nejvíce podkladů, na jejichž základě budeme muset dál postupovat. Jedním ze základních úkolů, co se týká retence vody v krajině, je, že by mělo dojít k přehodnocení generelu vodních nádrží. Česká republika měla již od první republiky a směrného vodohospodářského plánování hájeny lokality, které mohou být, ale nemusí, potenciálně využity pro výstavbu přehradních nádrží. Tento systém byl unikátní v celé Evropě, protože vycházel z toho, že dané lokality vznikly na základě konkrétních geologických průzkumů. Byla tak vytipována místa, kde by bylo možné vybudovat přehradní těleso. Existoval tam také určitý stupeň ochrany, to znamená stavební uzávěra dálkových produktovodů, železničních a silničních koridorů, chemického průmyslu tak, aby nedošlo k znehodnocení těchto území. To všechno platilo do roku 2009, kdy byly schváleny první plány v oblasti jednotlivých povodí, na které jsme přešli v rámci implementace rámcové směrnice vodohospodářského plánu. Ministerstvo životního prostředí však nesouhlasilo s tím, že se nepodařilo tyto tolik let hájené lokality přenést i do plánů povodí. Následně vznikl generel na základě novely vodního zákona. Tam se bere v potaz pouze 65 profilů případných nádrží, původně se počítalo až s 205 nádržemi, ale postupně se jejich počet snižoval. Smysl je v tom, aby v rámci výhledu na 50, 80 či sto let existovala určitá možnost jejich realizace. Dá se říct, že je to sice záležitost další generace, ale je nutné se tomu věnovat i v této době. Poslední dobou je čím dále častější, že voda k nám přichází formou nějakých extrémních hydrologických srážek a je třeba ji někde zadržet a ne, aby nám hned odtekla. Tento výhled není určen rozhodně k tomu, aby se hned začaly budovat přehrady. Je to o možnosti výběru.

* Dotkli jste se i sucha na jižní Moravě?

Ano, má to přesah i na to, že na jižní Moravě existují rozsáhlé závlahové systémy. Teď je otázkou, čím je napojit. Tak, jak byly nejdříve utlumeny, je potřeba je zase revitalizovat. Vezměte si loňský rok, v první polovině jsme zažili určité náznaky zemědělského sucha. Bylo to způsobeno tím, že srážky byly sice průměrné, ale nedostatek vody byl zaznamenán ve vodních tocích, protože nebyla žádná voda, která vzniká ze zásoby sněhové pokrývky. Co se týká sucha, jsou již zpracovány studie vymezující oblasti potenciálně ohrožené tímto jevem. Jednou z nich je jižní Morava, druhou je oblast Rakovnicka a pak jde o úsek od Prahy až po soutok Vltavy a Labe u Mělníka. Na druhou stranu se vytvářejí mapy povodňových rizik, nebezpečí a byly vymezeny vodní toky s výrazným povodňovým rizikem, kterých je na územní České republiky stanoveno 2927 kilometrů. Když se na to podíváme, jde právě o jižní Moravu a oblast od Prahy směrem na Mělník. V těchto regionech se střetává území ohrožené suchem a zároveň území ohrožené povodněmi. Je v tom nutné hledat nějaký soulad a právě to je také jedním z témat meziresortní pracovní skupiny. Já sám pracuji velmi dlouho ve vodním hospodářství a jsem rád, že tato skupina vznikla ve spolupráci obou dvou resortů a je to nastavena takto pragmaticky. Chtěl bych podotknout, že například otázka zanášení malých vodních toků se netýká pak pouze problematiky peněz. Prvním kritériem, z něhož vycházíme, je, zda je to přirozený vodní tok nebo je vedený jako upravený. Tam, kde je to přirozený vodní tok, je problém odtěžovat sedimenty. Po každé srážce dojde k přeskupení sedimentů a voda si hledá jinou cestu. Pak jsou upravené vodní toky. Veškeré odstraňování sedimentů se provádí v určitém režimu a podléhá vyjádření orgánů ochrany přírody. Je to otázka správců vodních toků, protože máte v zákoně povinnost udržovat vodní toky a to můžete udělat jen podle nějakých podmínek a kritérií, které vám dají orgány ochrany přírody.

* Co všechno obnáší třetí etapa ochrany před povodněmi, kterou nedávno spustilo ministerstvo zemědělství?

Třetí etapa se od té předchozí liší tím, že je zaměřena na stavby, které mají povahu retence vody v krajině. Základem předchozí etapy byly stavby na ochranu před povodněmi v intravilánech obcí a podobně. Každá obec má nyní možnost si určit území, které chce ochránit a musí si určit stupeň ochrany, například na dvacetiletou, padesátiletou a stoletou vodu. Musí si připravit projekt, projednat územní rozhodnutí a vypořádat jednotlivé pozemky. Vypracují si příslušný materiál a předají ho správcům povodí, ti zpracují dokumentaci pro stavební povolení, získají stavební povolení, zrealizuje se stavba a po jejím dokončení se předává zpátky obcím. Režim je takhle nastaven, přičemž tam jsou různé druhy spoluúčasti, kdy maximální podporu mají stavby zaměřené na retenci vody v krajině. V rámci tohoto programu není ani znemožněno realizovat nějakou liniovou ochranu, ale pak tam je již vyšší spoluúčast obcí, kraje a správců vodních toků.

Zdroj: Zemědělec, foto (Petr Kubala) Naše voda – Nina Havlová

Související rubriky: Čistota vody a rekreace, Co bychom měli vědět o vodě, Nápoje a voda v potravinách, Podnikání s vodou a zákony, Přehrady a vodní díla, Prevence povodní, voda v krajině, Rybářství a rybníkářství, Voda a naše peněženka, Vodovody a kanalizace